Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1994 > 1994-12-14

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. prosince 1994 č. 706 + P

k poslaneckému návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1355)


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:

předseda vlády

Předseda vlády

Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.


Příloha k usnesení vlády č.706 ze dne 14.12.1994

S t a n o v i s k o v l á d y

k zásadám zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Vláda na svém zasedání dne 14. prosince 1994 projednala a posoudila návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, předložený poslancem R. Opatřilem a dalšími (tisk č. 1355) a nevyslovila s nimi souhlas.

Navrhovaná novela trestního zákona vychází z předpokladu, že hlavní příčinou vzestupu kriminality je jen nízký trestní postih. Proto se zaměřuje jen na výrazné zvýšení trestních sazeb a pomíjí úlohu jiných trestněprávních institutů zejména prevence. Přijetí takové právní úpravy by mimo jiné nepochybně bylo spojeno s nutností vynaložit další finanční prostředky na vězeňství a na sociálně výchovnou oblast.

Návrh novelizace trestního řádu upravuje ochranu tzv. anonymního svědka, ovšem způsobem, který nerespektuje nález Ústavního soudu.

Považuje se proto za vhodnější vyčkat předložení vládního návrhu novelizace trestního zákona a trestního řádu, který je v současné době připravován a je pojat v širších souvislostech, než navrhované zásady.

Vláda dále při projednávání návrhu zásad přihlédla i k těmto skutečnostem.

1. Podle toho, jak je zformulována zásada č. 2, by v rozporu s jejím odůvodněním došlo naopak ke zúžení podmínek, za nichž by bylo možné uložit trest odnětí svobody na doživotí. Podle stávajícího ustanovení § 29 odst. 3 písm. a), b), c) musí být zde uvedené podmínky splněny současně, nikoliv pouze jedna z nich. Pokud se v zásadách navrhuje doplnit tyto podmínky novým ustanovením pod písm. d), tak, jak bylo zformulováno předkladatelem, pak by trest odnětí svobody na doživotí bylo možné uložit jen pachateli, který se dopustil více trestných činů, nikoliv kupř. jen jednoho mimořádně závažného trestného činu. Stejně tak je nedostatečně formulována zásada č. 3. Pokud by při aplikaci § 35, § 36 či § 42 trestního zákona měla horní hranice trestu odnětí svobody přesáhnout patnácti let, aniž by se jednalo o uložení výjimečného trestu, muselo by se nejprve upravit příslušné ustanovení trestního zákona o ukládání trestu. V návrhu zásady se zdůrazňuje, že trest odnětí svobody převyšující patnáct let, (přičemž v tomto případě předkladatel horní hranici neuvádí), by neměl být považován za výjimečný trest. Není pak zřejmé, jaký by měl být mezi takovým trestem a trestem výjimečným rozdíl. Tato problematika má souvislost i se zařazováním odsouzeného do určitého režimu výkonu trestu a s podmínkami podmíněného propuštění.

2. Ze znění zásady č. 4 není jasné, od čeho se má odvíjet výměra úhrnného nebo souhrnného trestu, která by se měla zvýšit o deset let. Nelze připustit, aby soud stanovil jakousi teoretickou výměru trestu, který by měl být pachateli jinak uložen po zhodnocení všech zákonných hledisek a pak mu tento trest zvýšil až o deset let s paušálním poukazem na závažnost trestného činu. Není dořešen dále vztah tohoto nového ustanovení k dalším ustanovením trestního zákona o ukládání trestů, např. zda zvýšená trestní sazba podle § 42 trestního zákona se má odvíjet od zákonné trestní sazby stanovené ve zvláštní části trestního zákona, nebo od sazby určované navrhovanou zásadou. Obdobné rozpory se nacházejí i v zásadách č. 5 a č. 8 v souvislosti s recidivou a ukládáním trestu odnětí svobody na doživotí.

3. Navrhované znění zásady č. 7 je problematické, neboť za situace, kdy policie nebude schopna zajistit ochranu svědka jinak a proto se přistoupí k utajování jeho osobních údajů, je zřejmě málo pravděpodobné, že se podaří prokázat, kdo vyzradil totožnost svědka a spáchal tak uváděný trestný čin.

4. V zásadě č. 8 se jeví jako problematické ukládat obviněnému povinnost zachovávat mlčenlivost o osobě, která v jeho věci svědčí, už vzhledem ke specifickému postavení obviněného v trestním řízení.

5. Vláda postrádá vyčíslení ekonomického dopadu navrhované úpravy.

Z uvedených důvodů vláda přijetí navrhovaných zásad zákona nedoporučuje a vyslovuje s předloženým poslaneckým návrhem nesouhlas.