Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-02-28

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 28. února 2000 č. 232 + P

o vyjádření vlády k ústavní stížnosti podané doc. JUDr. Vladimírem Vrecionem, CSc.,
proti usnesení vlády ze dne 30. listopadu 1998 č. 798, ke kandidátům
na jmenování profesorů vysokých škol

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k ústavní stížnosti podané doc. JUDr. Vladimírem Vrecionem, CSc., proti usnesení vlády ze dne 30. listopadu 1998 č. 798, ke kandidátům na jmenování profesorů vysokých škol, vyjádření uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e

1. předsedu vlády informovat o vyjádření vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení předsedu Ústavního soudu,

2. místopředsedu vlády a předsedu Legislativní rady vlády, aby zastupoval vládu při řízení před Ústavním soudem ve věci uvedené v bodě I tohoto usnesení.


Provedou:

předseda vlády,
místopředseda vlády a
předseda Legislativní
rady vlády




V y j á d ř e n í

vlády k ústavní stížnosti podané doc. JUDr. Vladimírem Vrecionem, CSc.,
proti usnesení vlády ze dne 30. listopadu 1998 č. 798, ke kandidátům
na jmenování profesorů vysokých škol


Vláda na jednání své schůze dne 28. února 2000 projednala a posoudila ústavní stížnost podanou doc. JUDr. Vladimírem Vrecionem, CSc., proti usnesení vlády ze dne 30. listopadu 1998 č. 798, ke kandidátům na jmenování profesorů vysokých škol.

I.

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. listopadu 1998 č. 798.

Stěžovatel uvádí, že citovaným usnesením vlády byla porušena jeho základní lidská práva garantovaná čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Vláda se domnívá, že tím, že v souvislosti se svojí ústavní odpovědností vyplývající z čl. 63 odst. 4 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. (dále jen “Ústava”), přijala dne 30. listopadu 1998 usnesení č. 798, nijak nezasáhla do práv, která stěžovateli náležejí podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod.

II.

1. Podle ustanovení § 27 odst. 6 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, který byl v době přijetí napadeného usnesení vlády v platnosti, bylo označení “profesor” pouhým “titulem” a získání tohoto titulu samo o sobě nezakládalo právo na určité pracovní místo učitele vysoké školy (srov. § 27 odst. 2 cit. zákona). Tak tomu ostatně bylo i podle předchozích zákonů o vysokých školách a tak je tomu i podle nyní platného zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

2. Zákon č. 172/1990 Sb. pouze stanovil, že podmínkou získání titulu “profesor” je předcházející habilitace (§ 27 odst. 6 cit. zákona). Podmínky a průběh jmenování profesorů mělo stanovit Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy právním předpisem (§ 35 odst. 2 písm. b/ cit. zákona). Tímto právním předpisem byla vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 447/1990 Sb., o habilitaci docentů a podmínkách a průběhu jmenování profesorů. Vědecká rada fakulty předkládala návrhy na jmenování profesorů vědecké radě vysoké školy k projednání (§ 12 odst. 2 písm. a/, § 11 odst. 2 písm. b/ cit. zákona). V souladu s ustanovením § 10 odst. 4 písm. b) uvedené vyhlášky předložila vědecká rada vysoké školy návrh na jmenování stěžovatele profesorem prostřednictvím rektora příslušné vysoké školy ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen “ministr”) k dalšímu postupu. Na návrh vysoké školy předkládal ministr návrh na jmenování profesora prezidentu republiky (§ 15 odst. 2 cit. zákona). Z výše uvedeného vyplývá, že nelze ztotožňovat návrhy vysokých škol a návrhy ministra, přičemž jejich obsah nemusí být nutně totožný. Protože neexistovala povinnost ministra předložit prezidentu republiky návrh na jmenování profesorem všech osob, které byly navrženy, nelze dovodit ani existenci právního nároku těchto osob na předložení návrhu prezidentu republiky na jejich jmenování profesorem. Správní řád pro tyto případy neplatil (§ 34 cit. zákona).

3. Titul “profesor” bylo možno odejmout tomu, kdo se zpronevěřil občanské, vědecké nebo pedagogické cti (§ 27 odst. 7 zákona č. 172/1990 Sb.). Tato kritéria mohou být též nepřímo považována za podmínky pro jmenování profesorem.

4. Ústava výslovně nestanoví, že profesory jmenuje prezident republiky (tato pravomoc není uvedena v čl. 62 nebo v čl. 63, ale vyplývá z příslušné zákonné úpravy - dříve z ustanovení § 15a zákona č. 172/1990 Sb. a nyní tuto pravomoc zakládá ustanovení § 73 zákona č. 111/1998 Sb.). Protože rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování je rozhodnutím ve smyslu ustanovení čl. 63 odst. 3 Ústavy, je k jeho platnosti nezbytný spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

5. Tím, že se stěžovatel ucházel o jmenování profesorem vysoké školy, akceptoval, že otázkou jeho jmenování se bude rovněž zabývat vláda a nemůže se tudíž jednat o neoprávněný zásah do práv stěžovatele. Důvodem projednávání návrhu vládou je skutečnost, že na základě čl. 63 odst. 4 Ústavy je vláda odpovědna za rozhodnutí prezidenta republiky, která vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Posouzení předpokladů kandidátů pro nabytí titulu profesor a z něj vyplývající názor vlády nemusí být vždy kladný.

III.

Usnesení vlády ze dne 30. listopadu 1998 č. 798 je adresováno předsedovi vlády a má doporučující povahu. Doporučuje se jím předsedovi vlády, “aby spolupodepsal rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování profesorů vysokých škol uvedených v seznamu v části I předloženého materiálu, upraveného podle připomínky vlády”. Ze záznamu z jednání schůze vlády konané dne 30. listopadu 1998 vyplývá, že připomínkou vlády k přijatému usnesení č. 798 bylo, že “v seznamu kandidátů na jmenování profesorů vysokých škol prezidentem republiky nebude uveden doc. JUDr. Vladimír Vrecion, CSc.”. Pokud by byl návrh na jmenování stěžovatele profesorem prezidentu republiky předložen, prezident republiky by ho mohl profesorem platně jmenovat (resp. mu přiznat titul profesora) jen tehdy, když by předseda vlády takové rozhodnutí prezidenta republiky spolupodepsal.

Prezidenta republiky nebo vládu nelze vylučovat z pojmu “správní úřad” ve smyslu případné kontroly jejich aktů ve správním soudnictví. Jde-li však o akt jmenování profesorem nebo akty vydávané v obdobných případech (jmenování a povyšování generálů, propůjčování a udělování státních vyznamenání, jmenování soudců aj.), není na vydání takového aktu podle názoru vlády právní nárok. Takové akty ústavních činitelů jsou specifickými akty “vládními”, jimž jsou kladeny meze pouze Ústavou.

Vzhledem k tomu, že vláda na jednání své schůze dne 30. listopadu 1998 po projednání návrhu ministra o kandidátech na jmenování profesorů vysokých škol odmítla nést odpovědnost za případné rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování stěžovatele profesorem, nenavrhl ministr prezidentu republiky, aby stěžovatel byl profesorem jmenován.

IV.

Vláda je toho názoru, že ústavní stížnost by ze shora uvedených důvodů měla být jako zjevně neopodstatněná o d m í t n u t a .