Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2003 > 2003-03-26

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. března 2003 č. 294 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 230)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 230), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 230)


Vláda na své schůzi dne 26. března 2003 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 230), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s zejména z těchto důvodů:

1. Zavádění institutu zaručené mzdy vláda považuje za nadbytečné, neboť současná právní úprava nároku na mzdu je dostatečně srozumitelná, nesporná a poskytuje dostatečné záruky na mzdu za vykonanou práci. Zákon č. 1/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanoví nárok na celou mzdu, jak byla sjednána v kolektivní, pracovní nebo v jiné smlouvě nebo jak byla stanovena vnitřním mzdovým předpisem. Naopak poslanecký návrh zákona stanoví nárok na jakousi zaručenou mzdu a tak vzniká dojem, že existuje ještě nezaručená mzda, na kterou zaměstnanec i při splnění stanovených podmínek nemá nárok.

2. Smyslem navrženého doplnění § 4b odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je stanovení sankce za porušení ustanovení o splatnosti mzdy (zadržování výplaty). I toto nově navržené ustanovení vláda považuje za nadbytečné. Podle současné právní úpravy může o způsobu uspokojení nároku na mzdu při porušení ustanovení o její splatnosti rozhodovat ve sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pouze soud, který jako jediný může zohlednit a adekvátně posoudit konkrétní okolnosti, které vedly k porušení zákona.

3. Dalším novým ustanovením (§ 6a) se navrhuje zavést příplatek za práci v sobotu a v neděli s odůvodněním, že podobná úprava je v platových předpisech ve veřejných službách a správě. Při koncipování zákona o mzdě se však vycházelo z požadavku stanovit v podnikatelské sféře minimální mzdovou kompenzaci pouze za vlivy, k jejichž ocenění zavazují Českou republikou ratifikované mezinárodní úmluvy a jiné mezinárodní dokumenty (např. Evropská sociální charta). Proto zákon o mzdě stanoví pouze ocenění práce přesčas, práce ve svátek, práce v noci a práce ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí. Zákon č. 1/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, však současně nevylučuje sjednání navrženého zvýhodnění v kolektivních, pracovních nebo jiných smlouvách nebo jeho stanovení opatřením zaměstnavatele. Tato platná úprava, která upřednostňuje poskytování příplatků za práci v sobotu a v neděli na smluvní bázi, lépe odráží specifické podmínky a potřeby jednotlivých zaměstnavatelů podnikatelské sféry.