I. p ř i j í m á k návrhu zákona o ocenění národního boje za osvobození (tisk č. 1475) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 1. března 1995 č. 122
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zákona o ocenění národního boje za osvobození
(tisk č. 1475)
Vláda na svém zasedání dne 1. března 1995 projednala a posoudila návrh poslance Josefa Janečka na vydání zákona o ocenění národního boje za osvobození (tisk č. 1475). Vláda vyslovuje n e s o u h l a s s předloženým návrhem, a to z následujících důvodů:
1. Návrh neodůvodněně omezuje okruh typů účastníků národního boje za osvobození vymezený v zákoně č. 255/1946 Sb. Jde například o příslušníky 1. čsl. armády na Slovensku, čsl. partyzány, případně další účastníky bojů mimo území ČR v hranicích z roku 1937, kteří by se oprávněně mohli domáhat stejného odškodnění. Vedle takto zúženého okruhu oprávněných návrh vylučuje některé další skupiny účastníků národního boje za osvobození z důvodu členství v KSČ, výkonu některých povolání či dalších činností, a to i v případě, že tyto osoby se boje za osvobození od fašismu zúčastnily a jejich účast je doložena dokladem vydaným podle zvláštního zákona. Toto omezení by bylo nutno považovat za diskriminační z hlediska zásady rovnosti lidí v právech, vyjádřené v Listině základních práv a svobod, jakož i v mezinárodních dokumentech, jimiž je Česká republika vázána.
2. Nedostatečně je v návrhu řešena otázka objektivního zjištění podmínek přiznání peněžní částky. Tím, že se nárok konstruuje nezávisle na nárocích podle zákona č. 255/1946 Sb., a že je možné jej dokonce získat i v případech uváděných v § 8, jeví se předpokládané správní řízení o přiznání nároku jako velmi problematické. Orgány zcela neznalé situace před padesáti lety tu mají rozhodovat na základě účastníkem nabízených důkazů, jejichž hodnotu lze v současných podmínkách velmi těžko odpovědně posoudit. Vydaná rozhodnutí by proto v mnoha případech mohla vyvolávat důvodné pochybnosti o své správnosti.
3. V návrhu není uveden jeho finanční dopad na státní rozpočet ani z jakých prostředků budou finanční příspěvky vypláceny.
4. Kromě výše uvedených skutečností vláda uplatňuje k předloženému poslaneckému návrhu tyto dílčí připomínky k jednotlivým konkrétním ústanovením:
a) V § 1 dochází k zásahu do zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních ČR tím, že se stanoví možnost vyznamenávat v uvedený den jen tu část účastníků protifašistického odboje, která bude mít nárok na finanční ocenění podle dalších ustanovení návrhu.
b) V § 2 doba vymezená daty 15. 3. 1939 a 9. 5. 1945 není v souladu s § 15 bod 2 zákona č. 255/1946 Sb., který u čsl. armády v zahraničí a u spojeneckých armád vymezuje ukončení datem 5. 5. 1945. Odkaz na § 1 bod 1 písm. e) zákona č. 255/1946 Sb. je bez dalšího omezení příliš široký a není tak v souladu se zněním věty první. Podmínka československého občanství, uvedená pod písm. b) automaticky vylučuje ty účastníky, kteří vstoupili do spojenecké armády z Palestiny a stali se znovu čsl. občany až po roce 1945.
c) V § 3 upravené podmínky pro vdovy - vdovce jsou řešeny nedostatečně. Manželství by mělo existovat v době odboje a pak dále nepřetržitě do srmti účastníka odboje.
d) V § 4 zákonná překážka uvedená v odst. 1 je příliš široká a nekonkrétní; z důvodové zprávy vyplývá, že by mělo jít o členství v KSČ v době odboje; z dikce návrhu ustanovení však lze dovodit, že by mělo jít o členství v KSČ po 15. 12. 1940 do současnosti kdykoli.
e) V § 4 odst. 2 uvedené zákonné překážky jsou převzaty ze zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon). Skutečnosti uvedené v § 4 odst. 2 písm. a), b) ukládá zákon doložit osvědčením Ministerstva vnitra ČR, neříká však jakým. Z návrhu není patrno, zda jde o nový druh osvědčení, či zda postačuje osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb. Mělo-li by se jednat o toto osvědčení, pak není jasné, proč se ostatní skutečnosti, rovněž shodné se zákonem č. 451/1991 Sb., prokazují čestným prohlášením. Za neúplné nebo nepravdivé čestné prohlášení není stanovena žádná sankce. Rozdělení kompetencí při promíjení podmínek pro účely § 1 a § 3 na dva subjekty bude pro žadatele těžko pochopitelné, protože bude třeba dvojí žádosti.
f) Z § 6 odst. 3 ani z důvodové zprávy k tomuto ustanovení není jednoznačně patrno, zda pod pojmem "ozbrojené síly" je chápána Armáda České republiky - v tomto případě by plátcem bylo pouze ministerstvo obrany - nebo zda, jak je tomu v případě zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, i ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti.
g) V § 10 odst. 2 upravené osvobození od daně z příjmů fyzických osob z přijatých jednorázových částek by bylo třeba provést přímou novelou zákona o daních z příjmů. Tato změna se promítne v úplném znění zákona o daních z příjmů na rozdíl od nepřímé novely provedené v textu jiného zákona, což má vliv na právní čistotu a též orientaci daňových poplatníků.
Vláda proto s předloženým návrhem zákona vyslovuje nesouhlas, neboť jej považuje za nezpůsobilý k dalšímu projednávání.