předseda vlády Předseda vlády prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r. Příloha k usnesení vlády ze dne 16. října 1996 č. 529
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zákona o ochraně dítěte (sněmovní tisk č. 59) Vláda na své schůzi dne 16.října 1996 projednala a posoudila návrh na vydání zákona o ochraně dítěte a vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas z těchto důvodů: 1.Předložený návrh zákona je vzhledem k ústavnímu pořádku a platným právním předpisům nadbytečný zejména proto, že z převážné části jen deklaruje práva a povinnosti, které jsou již obsaženy v ratifikovaných mezinárodních úmluvách, vÚstavě České republiky, a konkretizovány jsou v příslušných zákonech, například: a)Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod sjednaná v Římě dne 4. listopadu 1950, ke které bývalá ČSFR přistoupila v roce 1992, Mezinárodní pakt oobčanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech sjednaný v New Yorku v roce 1968, ke kterému bývalá ČSSR přistoupila v roce 1975, a posléze Úmluva o právech dítěte přijatá v New Yorku v roce 1989, k níž bývalá ČSFR přistoupila v roce 1991, obsahují základní práva dětí a mládeže, základní principy ochrany rodiny a zavazují smluvní strany tato práva zajišťovat, chránit a rozvíjet. Tyto mezinárodní smlouvy jsou podle Čl. 10 Ústavy ČR bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Práva a povinnosti v nich zakotvené není proto třeba uvádět v obecných formulacích obsažených vnavrhovaném zákoně; b)konkrétní ustanovení týkající se ochrany dětí a mládeže a zajištění jejich práv obsahuje řada platných právních předpisů, zejména zákon o rodině, občanský zákoník, zákoník práce, trestní zákon, trestní řád, zdravotnické, školské a sociální předpisy. Navrhovaný zákon v podstatě přebírá platnou právní úpravu; některá ustanovení, zejména trestněprávní (jak to uvádí i důvodová zpráva), jsou však vymezena nad rámec dosavadní úpravy trestního i přestupkového zákona a mají tak charakter nepřímé novely těchto předpisů. 2.Návrh zákona o ochraně dítěte je pro náš právní řád atypický nejen tím, že zahrnuje již platnou právní úpravu, nýbrž i tím, že předpokládá vydání dalších „zvláštních zákonů“ k provedení svých ustanovení. Návrh postrádá přesné a jasné definice pojmů v něm uváděných a konkrétní vymezení práv a povinností jednotlivých subjektů. Většina ustanovení jen obecně uvádí, že odpovědný je stát, společnost, státní organizace. V některých ustanoveních se ukládají naprosto neurčité úkoly (např. v § 25 odst. 3 se uvádí, že státní orgány stimulují vznik poradenských systémů a vydávání tiskovin a literatury pro děti). K navrhovaným, většinou proklamativním povinnostem chybí jakákoliv sankční ustanovení. 3.Vláda zároveň upozorňuje na nedostatečné vyčíslení ekonomických dopadů navrhované právní úpravy. Návrh například předpokládá rozšíření bezplatné zdravotní péče (§ 21), povinnost zabezpečit činnost dětí ve volném čase (§ 25), zřízení funkce veřejného ochránce práv dětí. Ekonomické dopady navrhované právní úpravy nelze vyjádřit způsobem uvedeným v důvodové zprávě, tj. že nároky na státní rozpočet budou známy až po přijetí „prováděcích zákonů“ k tomuto zákonu. 4.Vláda pro úplnost uvádí některé dílčí legislativní nedostatky předloženého návrhu, k nimž např. patří: K § 4 Právo dítěte na zvláštní ochranu ze strany rodiny nelze upravovat tak, jak to předpokládá písmeno a), neboť povinnost rodičů chránit dítě je primární. Ochrana státu a společnosti nastupuje až poté, kdy rodiče svoji základní povinnost neplní. K § 6 odst. 2 Ustanovení ukládá státu povinnost poskytnout rodinám s dětmi zvýšenou ochranu a podporu. Ani z důvodové zprávy však není zřejmé, jak by se tato povinnost měla projevovat v praxi (přednostní poskytování bytů, zvýšení dávek, apod.). K § 13 a § 14 Návrh nerespektuje platnou právní úpravu „ochrany dětí před pracovním a hospodářským vykořisťováním“ zakotvenou zejména v zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisech. Formulace „stát zajišťuje prostřednictvím svých orgánů ochranu dětí před pracovním a hospodářským vykořisťováním“ je ve své podstatě neústavní, neboť takovou ochranu musí stanovit (a v platné právní úpravě stanovuje) zákon. K části čtvrté (Trestně právní ochrana) Z ustanovení zde uváděných není zřejmé, co se rozumí „nemravnými“ nebo „zesurovění působícími“ tiskovinami, filmy či jinými výrobky, není zřejmé, jakým způsobem lze zakročovat na obranu dítěte, jaké bezprostřední ohrožení sebe nebo osob blízkých by zakročující osobu vyvinilo. Není vůbec zohledněno postavení dětí jako případných pachatelů trestných činů. K § 26 a § 27 Z navrhovaného znění není nijak zřejmé, jakým způsobem a jakými prostředky by veřejný ochránce práv dětí vykonával svou působnost a jaká by měl oprávnění vůči státním orgánům. Vláda považuje navrhované zřízení úřadu veřejného ochránce práv dětí za nefunkční a zbytečné, a to i proto, že současné postavení a působnost orgánů vykonávajících sociálně právní ochranu dětí dostatečně chrání práva dětí jak v občanském soudním řízení, tak i v trestním řízení proti mladistvým.