Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2002 > 2002-02-20

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 20. února 2002 č. 188 + P

k návrhu vyjádření vlády k návrhu skupiny poslanců
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
na zrušení části nařízení vlády č. 114/2001 Sb.,
o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení části nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, vyjádření uvedené v příloze k tomuto usnesení;

II. p o v ě ř u j e

1. předsedu vlády, aby o vyjádření vlády podle bodu I tohoto usnesení informoval předsedu Ústavního soudu,

2. místopředsedu vlády a předsedu Legislativní rady vlády a ministra zemědělství zastupováním vlády při řízení před Ústavním soudem ve věci uvedené v bodě I tohoto usnesení.


Provedou:
předseda vlády,
místopředseda vlády a
předseda Legislativní rady vlády,
ministr zemědělství




V y j á d ř e n í
vlády k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
na zrušení části nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na
kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005
___________________________________________________________________

Vláda na jednání své schůze dne 20. února 2002 projednala a posoudila návrh skupiny 55 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených advokátem JUDr. Františkem Urbancem, na zrušení části nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005.

Dle názoru stěžovatelů dochází na základě některých ustanovení shora uvedeného nařízení vlády k zásahu do práva podnikat (ustanovení čl. 26 Listiny základních práv a svobod) a k rozporu s ustanovením čl. 79 Ústavy České republiky.

II.

K problematice systému produkčních kvót cukru vláda uvádí, že jeho hlavním cílem je stabilizace trhu s cukrem a ochrana všech jeho účastníků, tedy producentů, zpracovatelů a spotřebitelů, před negativními výkyvy trhu. Základním krokem při zavádění systému produkčních kvót do českého právního řádu se stalo přijetí zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu. Vláda k provedení tohoto zákona nařízením č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, stanovila, že část kvótované produkce je určena pro domácí trh a část pro vývoz. Tento způsob úpravy nakládání s kvótovanou produkcí cukru je zcela v souladu s pravidly uplatňovanými v Evropské unii (v Evropské unii je nakládání s kvótovanou produkcí vymezeno v čl. 10 a násl. nařízení Rady č. 1260/2001/ES, o společné organizaci trhů v sektoru cukru; tuzemský podíl kvóty je označován jako kvóta "A" a vývozní podíl kvóty jako kvóta "B"). Část produkční kvóty cukru musí být uplatněna na zahraničním trhu, jinak by regulace trhu s cukrem pomocí produkčních kvót byla neúčinná, protože by buď vedla ke snížení výroby cukrovky jen pro potřeby domácího trhu, nebo by vedla k uplatnění produkce cukru na domácím trhu v celém množství, což by nepochybně vedlo ke zhroucení trhu. Pokud by nemohlo být určeno, že část kvóty musí být vyvezena, pak by hlavní smysl produkčních kvót cukru, tj. udržet výrobu cukrovky na historicky nedávné úrovni, tedy včetně určité nadvýroby, zůstal nenaplněn a systém produkčních kvót cukru v České republice by se navíc zásadním způsobem odlišoval od systému produkčních kvót cukru uplatňovaného v Evropské unii, čímž by Česká republika nedodržela závazek vyplývající z čl. 69 - 71 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy.

III.

Navrhovatelé ve svém podání uvádějí výhrady k nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005. Za neústavní považují především ustanovení § 4 odst. 3 cit. nařízení vlády, na jehož základě je množství rezervy stanovováno Státním zemědělským intervenčním fondem a zveřejňováno ve Věstníku Ministerstva zemědělství, neboť rozhodování o výši rezervy je součástí soustavy produkčních kvót cukru, kterou na základě ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, stanoví vláda svým nařízením.

Vláda ke shora uvedenému uvádí, že svým nařízením č. 114/2001 Sb. stanovila podmínky systému produkčních kvót na základě zákonného zmocnění, uvedeného v ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb. Ustanovením § 12 odst. 4 cit. zákona byla přitom vláda zmocněna k určení množství produkce na kvóty v rámci státu za stanovené období a k určení případné rezervy; ta byla s ohledem na zajištění přístupu nových producentů na trh stanovena jako zdroj pro stanovení kvót nových, nebo zvýšení stávajících. Počáteční rezerva byla ustanovením § 15 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. stanovena ve výši 15.000 tun. V ustanovení § 4 cit. nařízení vlády vláda dále stanovila způsob naplňování rezervy ("rezerva se zvyšuje o množství cukru, o které byly sníženy kvóty podle § 9 tohoto nařízení, a o množství cukru, které odpovídá kvótě, jejíž účinky zanikly podle § 7 odst. 4 a podle § 12 odst. 6.“) a způsob jejího uvolňování. Publikování stanoveného údaje ve Věstníku Ministerstva zemědělství pro daný kvótový rok má tedy informační charakter.

Za neústavní považují navrhovatelé též ustanovení § 5 odst. 3 ve vztahu k ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 114/2001 Sb., tj. k podmínce výroby cukru z cukrovky ve výrobním zařízení, nacházejícím se na území České republiky, v období po 1. září 2000 jakožto jednomu z předpokladů pro udělení individuální produkční kvóty cukru; ustanovení § 5 odst. 3 uvedeného nařízení vlády současně obsahuje požadavek na uvedení množství cukru, vyrobeného žadatelem v letech 1996 až 2001. Navrhovatelé se proto domnívají, že výrobce, který dosud nevyráběl cukr, nemůže požádat o přidělení kvóty a zároveň je mu pod hrozbou sankce podle ustanovení § 13 zákona č. 256/2000 Sb. znemožněno cukr vyrábět, takže nemůže ani do budoucna vytvořit podmínky pro podání takové žádosti.

K uvedenému vláda konstatuje, že na základě údajů požadovaných v ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) cit. nařízení vlády mohly být kvóty stanoveny pouze těm producentům, kteří v tzv. referenčním období vyráběli, respektive kteří vyráběli cukr v poslední kampani v letech 2000 až 2001; producentům vstupujícím na trh by tímto způsobem nemohla být stanovena jiná kvóta než kvóta nulová a na trh by skutečně vstoupit nemohli. Z tohoto důvodu bylo naprosto nezbytné rozdělit producenty na 2 skupiny - tj. na ty, kteří v referenčním období, resp. poslední kampani vyráběli cukr a na ty, kteří na trh nově vstupují a v poslední kampani cukr nevyráběli. Žádnému producentovi ani z jedné skupiny není bráněno v tom, aby po uplynutí doby 1 roku od přidělení kvóty nabyl kvótu převodem od jiného producenta, popřípadě, aby si požádal o zvýšení kvóty z rezervy, která se naplňuje o snížená množství kvót podle ustanovení § 9 cit. nařízení vlády. K námitce, že na žadatele o kvótu z rezervy jsou stanoveny přísnější podmínky než na skupinu žadatelů, kteří v poslední kampani vyráběli a žádali o přidělení kvóty na základě referenčního období vláda uvádí, že u žadatelů o přidělení kvóty na základě referenčního období není zapotřebí ověřovat jejich schopnost vyrábět cukr, neboť rozhodujícím kvalifikačním předpokladem pro přidělení kvóty je právě skutečnost, že v poslední kampani vyráběli cukr. Naproti tomu u druhé skupiny je nezbytné posoudit jejich schopnost vyrábět cukr ve funkčním výrobním zařízení splňujícím požadavky právních předpisů, aby mohli být vyloučení případní nepoctiví žadatelé, kteří by kvótu z rezervy mohli získat na úkor řádných žadatelů, majících skutečný zájem zahájit výrobu cukru. K ustanovení § 5 odst. 3 shora uvedeného nařízení vláda současně uvádí, že jeho obsahem je pouze požadavek, aby v žádosti o přidělení kvóty byly uvedeny určité údaje. Na místě je zde rovněž připomenout nález Ústavního soudu, publikovaný pod č. 410/2001 Sb., v němž Ústavní soud mj. konstatoval, že "vytvoření soustavy produkčních kvót nediskriminuje ty subjekty, jež se do ní nezapojí. Námitka nerovnosti či diskriminace je v tomto směru nedůvodná, neboť rozlišení mezi jednotlivými producenty se v daném případě zakládá volbou dotčeného subjektu. Ten má možnost o individuální produkční kvótu požádat, nebo tuto možnost nevyužít.". Tamtéž Ústavní soud judikoval, že "jisté znevýhodnění potenciálních budoucích producentů vůči producentům současným je přirozenou a neodstranitelnou vlastností veškerých omezení množství produkce a nemůže v něm být spatřováno porušení ústavně zaručeného principu rovnosti".

Navrhovatelé konečně navrhují též zrušení ustanovení § 13 cit. nařízení vlády, neboť se domnívají, že stanovení minimální ceny cukru uváděného na trh v České republice Ministerstvem financí na návrh Ministerstva zemědělství je v rozporu s ustanovením § 12 odst. 4 zákona č. 256/2000 Sb. (na jehož základě by tak vláda měla učinit svým nařízením); domnívají se tedy, že vláda delegací své zákonné povinnosti na jiný orgán postupovala v rozporu s ustanovením čl. 79 Ústavy České republiky.

K tomuto návrhu vláda uvádí, že zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 1 odst. 6 přesně vymezuje podmínky, kdy mohou ústřední orgány státní správy usměrnit tvorbu cen. Jde o případy, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže nebo nastane mimořádná tržní situace. Trh cukru tím, že má stanoveny kvóty podle zákona č. 256/2000 Sb., je regulován množstevně, což lze považovat i za stav omezení hospodářské soutěže, kdy lze regulovat cenu daného zboží. Věc se ponechává k posouzení Ústavnímu soudu.

IV.

Vzhledem k tomu, že vláda se domnívá, že vydáním nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, neporušila ústavně zaručená práva výrobců cukru, navrhuje, aby návrh na zrušení ustanovení § 4 odst. 3 a § 5 odst. 3 nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, byl
z a m í t n u t.