I. p ř i j í m á
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1894), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 13. září 1995 č. 518
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1894)
Vláda na svém zasedání dne 13. září 1995 projednala a posou-dila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, předložený poslancem T. Svobodou a dalšími (tisk č. 1894) a nevyslovila s ním souhlas z těchto důvodů:
1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se právní úpravou institutu nutné obrany zabývala v souvislosti s projedná-váním a přijetím novely trestního zákona, provedené zákonem č. 152/1995 Sb., a ztotožnila se s názorem, že stávající úprava je plně vyhovující.
Podle současné právní úpravy nutné obrany, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 1994, "čin jinak trestný, kterým někdo od-vrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zjevně nepřiměřená způsobu útoku". Ustanovení o nutné obraně (§ 13) je v trestním zákoně řazeno společně s ustanoveními o krajní nouzi a oprávněném použití zbraně mezi tzv. okolnosti vylučující protiprávnost a tím i trestní odpovědnost.
Poslanecký návrh předpokládá zakotvit, že "čin jinak trestný, kterým někdo odvrací hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku; o nutnou obranu jde však vždy, je-li vážně ohroženo zdraví nebo život".
2. Případným přijetím navrhované novely by bylo především vypuštěno slovo "přímo"; zákon by tak nevyžadoval, aby se v rámci nutné obrany odvracelo přímo hrozící nebezpečí. Vypuštěním slova "přímo" by však došlo k narušení vyváženosti institutu nutné obrany a mohlo by to vést k jejímu zneužívání ze strany obránce. Nutná obrana nemůže být bezbřehá, ale musí být byť i v širokých hranicích omezena, aby byly vyloučeny případy, kdy spravedlnost bude brána do vlastních rukou.
Přímo hrozící útok je takový útok, který má bezprostředně nastat. V takové situaci je plně na obránci, jaký prostředek obrany si zvolí, za respektování druhé podmínky, t.j. aby jeho obrana nebyla zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Vypuštění slova "přímo", které v platné právní úpravě stanoví určité časové souvislosti mezi útokem a obranou, by mohlo mít i ten důsledek, že obránce bude realizovat nutnou obranu v době, kdy hrozba útoku je natolik vzdálena, že se ztrácí její nebezpečnost. V této souvislosti je třeba uvést, že navrhovanou novelizací by se legalizovala nutná obrana i proti vzdáleně hrozícím útokům, které nepřesáhly stadium přípravy trestného činu. Současná trestněprávní úprava však přípravu trestného činu (na rozdíl od pokusu trestného činu) trestá pouze u zvlášť závažných trestných činů. Předložená novela by tak umožňovala nutnou obranu i proti jednání, které není podle platného trestního zákona postižitelné.
3. Ve větě druhé návrhu novely v části za středníkem se stanoví, že o nutnou obranu jde vždy, je-li vážně ohroženo zdraví nebo život. Z navrhovaného znění však není zřejmé, podle jakých kriterií bude obránce posuzovat, zda útočníkova hrozba je takové intenzity, že může vážně ohrozit zdraví nebo život, neboť následek nelze vždy předem jednoznačně odhadnout. Návrh vyčleňuje oblast života a zdraví, při jejichž vážném ohrožení by nutná obrana byla přípustná vždy bez jakýchkoliv omezujících podmínek, a oblasti ostatní, kdy by omezující podmínky zůstaly zachovány. Pro obránce by to znamenalo povinnost neustále v průběhu útoku hodnotit, kdy ještě musí dodržovat omezující podmínky a kdy, pokud dojde k závěru, že zdraví nebo život jsou vážně ohroženy, se může neomezeně bránit. Možnost zneužití takto pojaté nutné obrany je zcela evidentní.
4. V souvislosti s ustanovením § 13 stávajícího trestního zákona upravujícím podmínky nutné obrany je třeba upozornit ještě na ustanovení § 33 písm. f) trestního zákona, podle něhož je spáchání trestného činu při odvracení útoku, aniž by byly zcela splněny podmínky nutné obrany, třeba posuzovat jako polehčující okolnost. V úvahu pak může přicházet i mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 40 trestního zákona nebo upuštění od potrestání podle § 24 trestního zákona. V těchto případech však nejde o vyloučení protiprávnosti.
5. Podle odůvodnění navrhované novely je jedním z důvodů jejího předložení snaha odstranit nejednotnost při aplikaci ustanovení § 13 trestního zákona o nutné obraně zejména při rozhodování soudů. Podle poznatků Vrchního státního zastupitelství v Praze byl však větší počet případů uplatňování nutné obrany pravomocně ukončen již ve stadiu před podáním obžaloby. Z vyhodnocení provedeného Nejvyšším soudem pak vyplývá, že soudy v naprosté většině zcela správně aplikují ustanovení o nutné obraně a stávající úprava tohoto institutu plně odpovídá současným podmínkám a potřebám.
6. Platné ustanovení § 13 o nutné obraně je plně vyhovující a vyvážené, neboť na jedné straně poskytuje dostatek prostoru pro efektivní obranu, na druhé straně obsahuje dostatek záruk proti zneužívání nutné obrany k páchání trestné činnosti. Možné výhrady k posuzování jednotlivých případů se týkají konkrétního uplatňování § 13 trestního zákona a není opodstatněné je užívat jako argumentů k zpochybnění stávající právní úpravy.