Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2001 > 2001-03-14

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. března 2001 č. 237 + P

k poslaneckému návrhu zákona
o hospodářském a sociálním partnerství
(sněmovní tisk č. 851)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o hospodářském a sociálním partnerství (sněmovní tisk č. 851) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:
předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o hospodářském a sociálním partnerství
(sněmovní tisk č. 851)


Vláda na své schůzi dne 14. března 2001 projednala a posoudila návrh zákona o hospodářském a sociálním partnerství (sněmovní tisk č. 851) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s zejména z těchto důvodů :

1. Předkladatelé považují za nezbytné upravit postavení a činnost stávající Rady hospodářské a sociální dohody (dále jen „Rada"), která vznikla a působí na základě dobrovolnosti, zákonem, a to s odůvodněním, že svojí dosavadní činností Rada prokázala, že není schopna plnit svoje poslání, tj. garantovat sociální smír ve společnosti.

S tímto názorem vláda nesouhlasí. Rada, jako zvláštní a samostatný orgán svého druhu, který působí na základě politické dohody, svoje poslání plní. Rada jako společný orgán sociálních partnerů, v němž probíhá specifická forma kolektivního vyjednávání, není a nemůže být ani orgánem státu nebo vlády; vždy by mělo jít o nezávislý orgán, poradní a dohodovací, s určitou politickou váhou. Tuto váhu však nezíská tím, že bude konstituován zákonem, ale pouze na základě výsledků své činnosti. Rovněž, pokud jde o možný dialog sociálních partnerů Rady při tvorbě obecně závazných předpisů, vláda konstatuje, že současná právní úprava již zajišťuje dostatečně široký prostor pro sociální dialog. V zákoně č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zakotvena povinnost ústředních orgánů projednávat návrhy zákonů a ostatních právních předpisů týkajících se důležitých zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových, kulturních a sociálních podmínek s příslušnými ústředními odborovými orgány a s příslušnými organizacemi zaměstnavatelů. Není tedy důvod předkládat další zákonnou úpravu v této věci. 2. Nelze souhlasit ani s blíže nespecifikovaným tvrzením předkladatelů, že zastoupení sociálních partnerů v Radě neodpovídá principům tripartitní reprezentace. Stávající zastoupení sociálních partnerů v Radě vychází z kritérií reprezentativnosti organizací zaměstnavatelů i odborů, která jsou přijímána a obecně akceptována jako objektivní a vyhovující. Reprezentativnost vychází nejen z velikosti členské základny, ale též z možné akceschopnosti, přirozené autority a jejího uznání všemi zúčastněnými partnery.

3. Za zcela nedostatečné je nutno považovat zhodnocení ekonomického dopadu návrhu zákona na státní rozpočet. Tvrzení předkladatelů, že realizace nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, vyvolává pochybnosti vyplývající ze samotné dikce předloženého návrhu. V návrhu zákona chybí jednoznačné stanovení způsobu finančního zabezpečení činnosti Rady, stejně jako finančního zabezpečení krajských a odvětvových rad hospodářského a sociálního partnerství. Bylo by nutno uvést konkrétní zdroje financování a jejich výši upřesnit. Důvodová zpráva neuvádí předpokládaný počet pracovníků sekretariátu Rady, nevyčísluje potřebné náklady v celé jejich struktuře, tj. mzdové, materiální a provozní náklady. Stejný rozbor měl být též proveden i ve vztahu k návrhem zákona předpokládaným krajským a odvětvovým radám hospodářského a sociálního partnerství.

4. V neposlední řadě vláda konstatuje, že i přesto, že předkladatel zvolil zcela účelovou širokou argumentaci o tripartitním systému v rámci orgánů Evropské unie (Hospodářský a sociální výbor) a jeho úpravě v některých členských zemích Evropské unie, nevyplývá nutnost přijetí navržené právní úpravy ani z Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, ani z jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána; nutnost přijetí navrhované zákonné úpravy nevyplývá ani z ústavního pořádku České republiky.

5. Předložený návrh zákona má též řadu obsahových a legislativních nedostatků; z tohoto důvodu jej lze charakterizovat jako obtížně aplikovatelný. Jako příklad lze uvést následující skutečnosti:

- funkční období Rady má být shodné s funkčním obdobím vlády; návrh však nestanoví, jak se toho má dosáhnout,

- není jasné, zda z titulu členství v Radě a jejích orgánech vzniká pracovněprávní vztah, nebo zda jde o výkon veřejné funkce,

- je sporné, kdo je zástupcem České republiky v Radě, zda vláda či vládou jmenovaní zástupci,

- návrh zákona je v rozporu se zákonem č. 85/1990 Sb., o právu petičním; sporné je i složení Rady,

- působnost Rady je stanovena neurčitě a nepřesně; nejasný je i charakter a závaznost jejích stanovisek,

- pokud by měla být Rada zřízena zákonem, měla by být její činnost organizačně i ekonomicky oddělena od Úřadu vlády; stejně tak by neměli být výkonný sekretář ani další pracovníci sekretariátu Rady zaměstnanci Úřadu vlády, neboť Úřad vlády je organizační složkou státu a jeho zaměstnanci jsou zaměstnanci státu a jako takoví podléhají řídícím aktům vlády,

- nedostatečná je úprava finančního zabezpečení činnosti Rady, úprava finančního zabezpečení krajských a odvětvových rad hospodářského a sociálního partnerství pak chybí zcela,

- smysl zřizování krajských a odvětvových rad hospodářského a sociálního partnerství není zřejmý; jasné nejsou ani vztahy těchto rad navzájem, ani jejich vztahy k Radě centrální; zřejmá není ani jejich role k vyšším územním samosprávným celkům.