I. p ř i j í m á k návrhu zásad zákona o odškodnění a zmírnění některých křivd způsobených obětem fašistického a nacistického režimu a zločinné sudetoněmecké ideologie (tisk č. 1005) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 15. června 1994 č. 331
S t a n o v i s k o
vlády k poslaneckému návrhu zásad zákona o odškodnění a zmírnění některých křivd způsobených obětem fašistického a nacistického režimu a zločinné sudetoněmecké ideologie
(tisk č. 1005)
Vláda na svém zasedání dne 15. června 1994 projednala a posoudila návrh poslance Jaroslava Štraita Zásad zákona o odškodnění a zmírnění některých křivd způsobených obětem fašistického a nacistického režimu a zločinné sudetoněmecké ideologie (tisk č. 1005). Vláda přijala závěr, že s předloženým návrhem nemůže souhlasit.
Vláda uznává, že záměr sledovaný předloženým návrhem je opodstatněný. To potvrzuje skutečnost, že v současné době předložilo ministerstvo spravedlnosti k dalšímu legislativnímu řízení návrh zákona o zmírnění utrpení některých obětí nacistické perzekuce, jehož cílem je alespoň částečně zmírnit křivdy, které nebyly u těch občanů odčiněny.
Vláda ze svého hlediska nemůže připustit dvojí právní řešení téže problematiky. Předložený návrh zásad přitom nepovažuje jak z věcného, tak právního aspektu za způsobilý základ pro toto řešení. Svoje stanovisko opírá o tyto důvody:
1. Návrh zásad zakládá široký okruh občanů s různými tituly odškodnění; jeho celkový možný objem není vyčíslen a není ani navržen reálný zdroj ke krytí finančních nákladů, které představuje. Zásady jsou chybně číslovány, chybí zásada č. 9.
2. V názvu zákona je zcela nevhodně použito pojmu odškodnění vzhledem k tomu, že toto odškodnění má poskytnout Česká republika. Tím se Česká republika pojmově dostává do postavení povinné strany a zároveň viníka či spoluviníka za spáchaná bezpráví, jichž se nedopustila. Nevhodné je rovněž užití termínu "zločinná sudetoněmecká ideologie", neboť takový pojem není právně vymezen a není ani běžně používán v politické oblasti.
3. V zásadě č. 1 se jako subjekt odškodnění navrhují rovněž "oběti násilí spáchaného zločinnou sudetoněmeckou stranou", avšak pojem "násilí" zde není pozitivně ani negativně vymezen. Může jako oběti zahrnovat nejen ty, kteří prokazatelně utrpěli škody na zdraví nebo přišli o život, ale i ty občany, kteří byli fyzicky napadeni bez prokazatelné újmy na zdraví a zejména se může vztahovat i na škody na majetku nebo na výdělku způsobené vyhnáním, přestěhováním apod.
4. V zásadě č. 2 je jako původce teroru označen sudetoněmecký dobrovolný sbor, zatímco v zásadě č. 1 se hovoří o sudetoněmecké straně a těch, kteří ji podporovali. Způsob zjišťování prováděného teroru a jeho původců není v návrhu nijak upraven. Návrh dále nebere v úvahu, že některé z násilných činů, jež má navrhovaná právní úprava na mysli, byly již předmětem soudního řízení, případně byly řešeny ve správním řízení v době první republiky.
5. V zásadě č. 3 je rozšířen okruh oprávněných na všechny blízké pozůstalé osoby (manžel, děti, rodiče, sourozenci, dědici ze závěti) po občanech, kteří zemřeli po
1. 1. 1993. Tím se okruh oprávněných rozšiřuje i na pozůstalé po zemřelých nuceně nasazených občanech a občanech, kteří museli odejít ze zabraného pohraničí. Výše předpokládaných nákladů není uvedena a nelze ji ani odhadnout.
6. V odstavci 1 zásady č. 4 se navrhuje, aby jako odškodnění byla poskytnuta částka odpovídající průměrnému měsíčnímu výdělku stanovenému obecně závaznými právními předpisy, a to za každý měsíc zbavení osobní svobody. Není zde vymezeno, zda jde o průměrný výdělek oprávněné osoby a v jaké době.
7. Zásada č. 5 je formulována rozporně, neboť nárok na odškodnění by měli mít dědicové po občanech zemřelých v souvislosti s terorem a násilnostmi páchanými na českých občanech v tzv. Sudetech, ale nikoliv už po zemřelých v nacistických věznicích a koncentračních táborech.
8. Z navrhovaného znění zásady č. 6 není zřejmé, zda nároky zde uváděné kumulují s nároky podle předchozích zásad nebo je vylučují a nepřihlíží se k tomu, že důchodové zabezpečení účastníků odboje proti nacismu je řešeno v předpisech o sociálním zabezpečení.
9. Návrh postrádá v zásadě č. 7 určení subjektu, který by měl odškodnění vyplácet, v jaké lhůtě a v jakém řízení. Výplata odškodnění pouze v hotovosti jde nad rámec postupu u osob soudně rehabilitovaných, kde částka vyplacená v hotovosti byla limitována a zbytek se poskytoval v cenných papírech.
10. Návrh na zřízení zvláštních komisí podle zásady č. 8 jde nad rámec správního řízení a znamená ustanovení nových orgánů s nezbytným aparátem. Výše nákladů, které by si takové opatření vyžádalo, není kvanfitikována.
11. Návrh na úpravu nápravy křivd spáchaných podle zásady č. 10 na občanech ve zdravotnické oblasti je nejasný a postrádá bližší specifikaci křivd způsobených na zdraví a prostředků nápravy. Z textu zásady nelze posoudit, zda zamýšlenou úpravu lze řešit formou nařízení vlády.
12. Návrh označit podle zásady č. 11 uspokojené nároky jako zálohy by zakládal právo všem občanům, na něž by se navrhovaný zákon vztahoval, právo požadovat na České republice doplatky plného odškodnění, aniž by bylo zřejmé, do jaké výše. Tím by Česká republika přebírala odpovědnost za celé odškodnění bez ohledu na výsledky dalších jednání se Spolkovou republikou Německo, ke kterým není třeba, tak jak je v zásadě navrhováno, vládu zákonnou formou zavazovat.
Vláda proto s předloženým návrhem zákona vyslovuje nesouhlas a považuje ho za nezpůsobilý k dalšímu projednání.