I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 1.června 1994 č.294
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu skupiny poslanců P. Buzkové a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
Vláda České republiky na svém zasedání dne 1. června 1994 projednala a posoudila návrh skupiny poslanců P. Buzkové a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (tisk 989).
Vláda při projednání této poslanecké iniciativy usoudila, že jde o text obsahově shodný se zásadami ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, předloženými poslankyní P. Buzkovou a dalšími v říjnu 1993 (sněmovní tisk 588), odlišující se pouze ve vypuštění výrazu "Zásady" v názvu navrhované právní úpravy.
Vláda České republiky neshledala důvodu ke změně svého stanoviska k tomuto návrhu, které vyjádřila v příloze ke svému usnesení ze dne 24. listopadu 1993 č. 655 a o němž předseda vlády informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Ze zmíněného stanoviska se opakovaně zdůrazňují zejména tyto zásadní připomínky k poslaneckému návrhu:
1. Vyřešení otázky postavení a struktury nejvyššího orgánu zákonodárné moci v ústavním systém u České republiky je zásadně v působnosti Parlamentu. Pouze poslancům Parlamentu náleží projednat a rozhodnout otázku, zda má být zachován v Ústavě ČR zakotvený dvoukomorový Parlament, či zda napříště, tak jak uvádí předložený návrh, má být z Ústavy vypuštěn Senát a Parlament ČR má být pouze jednokomorový.
2. V důsledku nevhodného legislativně technického postupu, kdy navrhovaná novela se dotýká i řady ustanovení, která nesouvisejí s existencí Senátu, dochází k otevírání Ústavy i ohledně problematiky, která nemá být předmětem novely. Tím se předkládají k diskusi i další základní ustanovení Ústavy, jejichž změna zřejmě neodpovídá záměru předkladatelů. Tak např. úprava Čl. 15, tak jak je formulována v návrhu, může vést při jeho dalším projednávání k diskusi, zda je třeba zachovat dosavadní znění odstavce 1 tohoto ustanovení, či zda by zákonodárná moc neměla být svěřena jinému orgánu nežli Parlamentu, což zřejmě není návrhem sledováno. K průchodnosti návrhu z hlediska legislativně technického by bylo nutno použít při jeho zpracování běžného legislativního postupu pro úpravu novely, tedy nově formulovat ta ustanovení, která jsou dotčena zrušením Senátu, popř. kde se zrušení Senátu dotýká jiných orgánů a ponechat novelou nedotčena ta ustanovení, která se i při zrušení Senátu nezmění.
3. Dostatečně není v návrhu vyřešena ani otázka ustanovení přechodného charakteru, kde např. úprava navrhovaná v bodě 28 se dotýká Čl. 106 Ústavy, který obsahuje přechodná ustanovení k úpravě účinné ke dni 1. 1. 1993, která nemohou být již navrhovanou novelou měněna.
S ohledem na uvedené skutečnosti vláda s předloženým návrhem vyslovuje nesouhlas a považuje jej za nezpůsobilý k dalšímu projednávání.
II.
Předkládací zpráva
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zaslal vládě k vyjádření návrh skupiny poslanců P. Buzkové a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (tisk 989).
Předložený návrh ústavního zákona je obsahově doslovně shodný se zásadami ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, předloženými poslankyní P. Buzkovou a dalšími v říjnu 1993 (sněmovní tisk 588). V současné době předkládaný návrh na vydání ústavního zákona se liší pouze vypuštěním výrazu "zásady" v názvu navrhované právní úpravy. Jelikož vláda k tomuto návrhu úpravy, jehož podstatou je zrušení Senátu a zavedení jednokomorového Parlamentu, tvořeného dosavadní Poslaneckou sněmovnou, zaujala stanovisko již ve svém usnesení ze dne 24. listopadu 1993 č. 655, doporučuje se setrvat na tomto dřívějším stanovisku s tím, že ve stanovisku vlády k nyní předkládané poslanecké iniciativě budou pouze zdůrazněny některé základní principy odmítavého stanoviska vlády k navrhované úpravě.