Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2003 > 2003-05-19

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 19. května 2003 č. 471 + P

k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 298)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 298), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 298)


Vláda na jednání své schůze dne 19. května 2003 projednala a posoudila senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 298), a vyslovila k němu dále uvedené připomínky.

Vláda si je vědoma, že tzv. domácí násilí představuje společenský problém. Navrhovaná právní úprava však má dále uvedené zásadní vady.

1. Navrhovaná rozšíření ustanovení § 34 (Přitěžující okolnosti) o nové písmeno d), podle něhož se při výměře trestu jako k přitěžující okolnosti má přihlížet i k tomu, že pachatel spáchal trestný čin ke škodě osoby blízké, mladší osmnácti let, těhotné, nemocné, vysokého věku nebo nemohoucí, je již do jisté míry obsaženo v písmeni c) tohoto ustanovení, podle něhož je přitěžující okolností, že pachatel spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti. Uplatňování navrženého ustanovení by v praxi mohlo vést k nechtěným důsledkům, že soud by například musel vyměřit vyšší trest v případě vzájemného napadení mladistvých osob, kdy jedna z těchto osob by v důsledku tohoto napadení utrpěla ublížení na zdraví, nebo v případě vyhrožování, urážky a pomluvy veřejného činitele podle ustanovení § 156 trestního zákona, kdy by tento trestný čin byl spáchán na těhotné policistce v počátečním stadiu těhotenství.

2. Navrhovaná právní úprava užívá pojem „týrání osoby žijící ve společném obydlí“, přičemž za společné obydlí považuje pojem „obydlí“ uvedený v ustanovení § 82 odst. 1 trestního řádu. V tomto ustanovení je však tento pojem uveden pouze jako legislativní zkratka pro určení, že domovní prohlídku lze vykonat v bytě nebo jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležícím (obydlí). Tato legislativní zkratka je použitelná jen pro vykonání domovní prohlídky pro účely trestního řízení. Užití tohoto termínu by v navrhované právní úpravě mohlo v rozporu s jejím cílem a účelem znamenat, že za jinou osobu žijící s pachatelem ve společném obydlí podle navrhovaného ustanovení § 215a by mohly být považováni i nájemníci, podnájemníci a hosté ubytovacích zařízení.

3. Pojem „společné obydlí“ by pro účely navrhované právní úpravy musel být definován v ustanovení § 89 (Výkladová pravidla) trestního zákona; rovněž by v tomto ustanovení musela být definována „osoba žijící ve společném obydlí“. V ustanovení § 89 odst. 9 trestního zákona je definována osoba blízká, kterou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá pociťovala jako újmu vlastní. Tento pojem se však v trestním zákoně užívá zejména v souvislosti s beztrestností v ustanovení § 166 (trestný čin nadržování) a u § 167 (trestný čin nepřekažení trestného činu).

4. Vláda připravuje zásadní rekodifikaci trestněprávních předpisů, v nichž bude i problematika domácího násilí řešena ve speciálním ustanovení za současné úpravy ustanovení souvisejících, upravujících postavení obětí domácího násilí, jejich důkazní situaci a jejich souhlas se stíháním pachatele trestné činnosti. Tato komplexní právní úprava bude připravena tak, aby výrazně reagovala na potřeby praxe zejména i v souvislosti s trestnou činností tak závažného charakteru, jakou tzv. domácí násilí nepochybně představuje.