Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1994 > 1994-03-02

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 2. března 1994 č. 108 + P

k návrhu poslanců Karla Macha a Ivana Bečváře na vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb.,
zákona ČNR č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb.
(Sněmovní tisk č. 797)


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona ČNR č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb., (Sněmovní tisk č. 797), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:

předseda vlády

Předseda vlády

Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.


Příloha k usnesení vlády ze dne 2. března 1994 č. 108

S t a n o v i s k o


vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb.,
zákona ČNR č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb. (Sněmovní tisk č. 797)

Vláda na svém zasedání dne 2. března 1994 projednala a posoudila poslanecký návrh na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona ČNR č. 39/1993 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb. (Sněmovní tisk č. 797) a přijala k návrhu toto stanovisko:

Vláda s předloženým návrhem vyslovuje nesouhlas z důvodů, jež má za zásadní.

1. Navržené řešení zásadně mění a překračuje koncepci dosavadního restitučního zákonodárství, která vychází z toho, že účelem restituce je zmírnění škod na majetku způsobených v období komunistického režimu a nikoli absolutní eliminace všech vzniklých škod.
Předložený návrh v podstatě konstruuje náhradu na ztrátách na lesních porostech jako škodu, která vznikla tím, že vlastníkovi odnětím lesa bylo zabráněno v hospodaření s lesem. Jde tedy o zavedení zcela v restitucích neobvyklého a pro vládu nepřijatelného institutu, který má některé znaky ušlého zisku. Těžiště restitučních nároků spočívá ve zmírnění majetkových křivd a nikoliv v obnovení původního majetkového stavu. S touto konstrukcí náhrady se vláda neztotožňuje.
2. Předložený návrh je nesporným zásahem do rovného postavení vlastníků, resp. restituentů lesních pozemků. Kritérium pro takový postup není objektivně přesvědčivé a je voleno spíše nahodile.
Předložený návrh zavádí výhodnější systém stanovení výše náhrady škody pro vlastníky pozemků s trvalými lesními porosty do 50 ha. Pro ostatní vlastníky ponechává dosavadní systém náhrad. Nedotýká se ani náhrad za jiné porosty, tj. chmelnice, vinice a sady. Lesní porosty se navrhuje oceňovat podle jejich stáří, a to nikoliv na celém pozemku, ale na jeho jednotlivých částech. Podle dosavadní úpravy se pro účely náhrad posuzují porosty na pozemku jako celek a tudíž se vyrovnává zhodnocení mezi stavem porostu v okamžiku, kdy pozemek byl převzet státem anebo bylo k pozemku zřízeno právo užívání podle zvláštních předpisů a stavem, který tu je v době vydání restituentovi. Náhrada se stanoví ve výši cenového vyrovnání mezi výchozím a konečným stavem lesa na celém pozemku. Přijetím návrhu na novelizaci zákona by se změnil způsob pro náhrady a to tak, že by se poskytovaly náhrady jen za ty části pozemku oprávněných osob, kde došlo ke snížení ceny lesního porostu v důsledku jeho smýcení a obnovy. Tím by byla vyloučena kompenzace za ty lesní porosty, jejichž cena v době mezi odnětím a vydáním vzrostla.

3. Vláda při posuzování návrhu vychází dále z toho, že restituce se má týkat majetku oprávněných osob jako celku; nemůže proto přijmout myšlenku náhrady za ztráty na lesních porostech podle části pozemku.

4. Nelze rovněž pominout, že navrhované řešení by neodstraňovalo interpretační i jiné potíže, jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu, ale naopak by vyvolávalo četné komplikace, např. potřebu nového majetkového vyrovnání v transformovaných družstvech jako povinných osob.

5. Navrhovaná úprava náhrady podle části pozemku není též souladná s platným právním řádem. Pojem "část pozemku", který navrhuje

zavést do § 15 a 24 zákona o půdě, katastrální zákon nezná. V katastru nemovitostí se části pozemků (parcel) neevidují, neboť ve smyslu § 27 písm. a) katastrálního zákona pozemek (parcela) vždy vytváří samostatný celek. Pozemkem se totiž rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemku (§ 27 písm. a) zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)). Všechny hranice uvedené v § 27 písm. a) katastrálního zákona vytvářejí vždy samostatný pozemek, a to i v případě, že průběh některých hranic nemusí být v terénu patrný, znatelný. Je-li nutno oddělit část pozemku, např. z důvodu změny vlastnických práv, změny druhu pozemku nebo změny jeho způsobu využití, musí být pozemek rozdělen a oddělená část se stává samostatným pozemkem a označuje se samostatným parcelním číslem. Obsahem katastru nemovitostí jsou tedy zásadně jednotlivé pozemky (parcely), nikoliv jejich části. Z toho vyplývá, že záměr zpracovatele důsledným promítnutím pojmu "část pozemku" do celého textu § 15 a 24 zákona č. 229/1991 Sb., problém neřeší. Potíže při aplikaci zákona by naopak odstranilo důsledné vypuštění tohoto pojmu z citovaných ustanovení zákona.

6. Vláda při posuzování předloženého návrhu vzala dále v úvahu, že předložená úprava by též vedla k nežádoucímu zvýšení výdajů ze státního rozpočtu na úhradu znaleckých posudků a vyměření částí pozemků pro výpočet náhrad, které podle § 21a zákona o půdě by byl povinen hradit stát prostřednictvím pozemkových úřadů.

Ze všech výše uvedených důvodů vláda rozhodla nevyslovit souhlas s předloženým návrhem zákona, jímž se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., v platném znění.