I. p ř i j í m á
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1895), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 13. září 1995 č. 519
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1895)
Vláda na svém zasedání dne 13. září 1995 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, předložený poslancem D. Štamberou a dalšími (tisk č. 1895) a nevyslovila s ním souhlas.
Předložený poslanecký návrh je dílčí novelizací zákona o rodině. Předpokládá zachování stávajícího zákona s promítnutím jen úzké části změn, které si vyžaduje vznik nových vztahů v rodině i ve společnosti. Vláda však v současné době připravuje návrh zcela nové a komplexní úpravy rodinně právních vztahů, a to v takové formě, kdy soukromoprávní ustanovení dosavadního rodinného práva budou začleněny do občanského zákoníku a veřejnoprávní do zvláštního zákona o sociálně právní ochraně dětí a mládeže; v této koncepci se předpokládá zrušení zákona o rodině, popřípadě přestavba tohoto zákona na soukromoprávních principech odvozených od práva občanského. Případné přijetí další dílčí novely zákona o rodině by proto ztížilo legislativní práce na zcela nové právní úpravě rodinně právních vztahů.
Vláda při projednávání návrhu přihlédla dále k těmto skutečnostem.
1. Navrhované znění § 6 odst. 4 se zásadním způsobem dotýká právní úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů (§ 143 a násl. občanského zákoníku) a je v rozporu v občanském zákoníku zakotveným požadavkem, že dohody vztahující se ke zúžení nebo rozšíření právní normou stanoveného rozsahu bezpodílového spoluvlastnictví, případně dohody vyhrazující vznik bezpodílového spoluvlastnictví ke dni zániku manželství, mohou uzavřít pouze manželé. S takovou nepřímou novelizací občanského zákoníku nelze souhlasit.
2. Z textu navrhovaného znění § 27 odst. 4 nelze dovodit, zda je záměrem zakotvit za zákonem stanovených pravidel právo prarodičů na styk s nezletilým dítětem v případech, kdy jeho rodiče spolu nežijí, jsou rozvedeni, zemře-li některý z rodičů nebo pokud z jiných obdobných důvodů není dítě ve výchově obou rodičů, anebo zda se má zakládat právo prarodičů na styk s dítětem i tehdy, je-li dítě ve výchově obou rodičů. Není to zřejmé ani z hlediska zařazení navrhovaného ustanovení, ani z příkladmého výčtu, v něm uvedeného.
3. Navrhovaná novelizace § 44 odst. 3 je zcela nevhodná, neboť platné znění tohoto ustanovení postihuje v plné šíři případy, kdy je třeba zbavit rodiče jejich rodičovských práv k dítěti. Výčet, byť příkladmý, je v tomto směru nevhodný a zavádějící.
4. Navrhované znění § 49 odst. 2 je věcně nesprávné. Soudní rozhodnutí o omezení rodičovských práv podle § 44 musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu přesně stanovit, v jakém směru je rodič ve výkonu svých práv omezen. Pokud v konkrétní podstatné věci nedojde mezi rodiči k dohodě, pak v případě, kdy se tato podstatná věc týká oblastí, v nichž není právo rodiče omezeno, není důvod vylučovat postup podle § 49 v platném znění. Jde-li naopak o oblast, kde je rodič ve svých právech omezen, nebo je-li rodičovských práv zbaven, vykonává rodičovská práva nebo jejich dotčenou část druhý rodič. V takovém případě neshoda rodičů, kterou má řešit § 49, nepřipadá v úvahu.
5. Současná právní úprava nevylučuje osvojování dětí zdravotně postižených a proto je navrhovaná novelizace § 66 odst. 1 a § 70 nadbytečná. Preference osamělého rodiče k osvojení takového dítěte je naprosto nedůvodná. Obdobně stanovení tříleté lhůty pro nezrušitelné osvojení těchto dětí by bylo v jejich neprospěch. Návrh přitom nijak nevymezuje o jaké zdravotní postižení by se mělo jednat (důvodová zpráva užívá termínů "dítě s handicapem" či "dítě nemocné či jinak postižené").
6. Zúžení vyživovací povinnosti prarodičů vůči dítěti v případech, kdy povinný rodič neplní vyživovací povinnost pouze na předky tohoto rodiče je neodůvodněné a bylo by v neprospěch dítěte.
7. Navrhovaná novelizace § 96 odst. 2 je nedůvodná. Zde uváděná konstrukce valorizace výživného by mohla přicházet v úvahu jen tehdy, pokud by u všech občanů stejnoměrně s mírou inflace rostly jejich příjmy. Stávající způsob stanovení výživného spočívá v tom, že výživné se určuje podle potřeb oprávněného a možností povinného s tím, že je třeba přihlížet i k situaci druhého rodiče. Poměry všech těchto osob se však průběžně mění včetně věku dítěte a jeho potřeb.
8. V důvodové zprávě se uvádí, že realizace návrhu by si nevyžádalo žádné finanční prostředky ze státního rozpočtu. Finanční dopady by však bylo lze očekávat v souvislosti s návrhem na automatickou valorizaci výživného, a to v případě neplnění vyživovací povinnosti, kdy podle zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, náleží nezaopatřenému dítěti příspěvek na výživu ve výši stanoveného výživného.