I. p ř i j í m á
k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (tisk č. 1900), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 13. září 1995 č. 517
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
(tisk č. 1900)
Vláda na své schůzi dne 13. září 1995 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a vyslovila s ním n e s o u h l a s z těchto důvodů:
1. Navrhovanou novelizací zákona o Ústavním soudu se má přesunout rozhodování o odmítnutí návrhu Ústavnímu soudu na zrušení právního předpisu nebo jeho části podle § 64 odst. 1 až 4 zákona č. 182/1993 Sb. z jednotlivého soudce zpravodaje přímo na senát Ústavního soudu.
Promítnutí navrhované koncepce do zákona o Ústavním soudu by vyžadovalo změnu nejen ustanovení zákona uvedených v návrhu, ale i dalších souvisejících ustanovení. Působnost senátů Ústavního soudu v meritorním rozhodování stanoví § 15 odst. 1 a bylo by potřeba ji v tomto smyslu rozšířit. Návrh rovněž neřeší otázku, jakým způsobem by pak měl postupovat soudce zpravodaj v případě přidělení takového návrhu, což by muselo být upraveno v návaznosti na ustanovení § 40 až 42 zákona, pokud by návrh v takovém případě neměl být přidělován přímo senátu. Bez takovéto další úpravy není zřejmé, jak by bylo možno navrhovanou koncepci bezrozporně aplikovat.
2. Podle platné úpravy zákona o Ústavním soudu může soudce zpravodaj svým usnesením odmítnout návrh na zahájení řízení pouze z důvodů tímto zákonem výslovně stanovených. Smyslem tohoto postupu je vyloučit z řízení návrhy, které nesplňují základní předpoklady stanovené zákonem a zbytečně by Ústavní soud nezatěžovaly. V případě návrhů na zrušení právních předpisů nebo jejich částí je, vzhledem k podrobné úpravě příslušných ustanovení zákona, obsah důvodů pro odmítnutí návrhu podle § 43 vcelku jednoznačný a nemělo by tedy docházet k jejich chybnému výkladu, a to i když jde o usnesení jediného soudce. Navrhovaná koncepce by naopak mohla vést k dalšímu, a co do důsledků k neodůvodněnému, zatížení Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že soudce zpravodaj rozhoduje o odmítnutí návrhu usnesením a nikoliv nálezem, není také vyloučeno zahájení řízení ve věci na základě nového návrhu, splňujícího stanovené náležitosti (na rozdíl od názoru uvedeného v důvodové zprávě k poslaneckému návrhu).
3. Nelze argumentovat stanoviskem uvedeným v důvodové zprávě k poslaneckému návrhu, že o zastavení řízení rozhoduje plénum nebo senát Ústavního soudu, zatímco o odmítnutí návrhu rozhoduje pouze sám soudce zpravodaj, přestože podle § 67 zákona je zastavení řízení možné z obdobných důvodů jako odmítnutí návrhu pro nepřípustnost (sporný předpis pozbyl platnost nebo naopak pozbyl platnost předpis, se kterým má být v rozporu). Institut odmítnutí návrhu a institut zastavení řízení jsou svým charakterem i účelem odlišné. K odmítnutí návrhu pro nepřípustnost může dojít jen na samém počátku řízení, pokud důvod nepřípustnosti nastal ještě před doručením návrhu Ústavnímu soudu, tedy v době, kdy plénum nebo příslušný senát ještě věc neprojednává. K zastavení řízení dochází v kterékoli jeho fázi, pokud stanovené skutečnosti nastanou po doručení návrhu, tedy např. i po odročení řízení.
4. Podle názoru navrhovatelů uvedeného v důvodové zprávě může k odmítnutí návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem soudcem zpravodajem podle § 43 zákona dojít jen u návrhů na zrušení právního předpisu nebo jeho části a u ústavní stížnosti, nikoliv v ostatních věcech v působnosti Ústavního soudu. Tento názor je však chybný; soudce zpravodaj je oprávněn podle § 43 odmítnout i ostatní návrhy ve věcech působnosti Ústavního soudu, pokud mají stanovené vady (např. § 87 nebo § 97 odst. 4; ty jsou v důvodové zprávě zcela nesprávně vykládány).
5. Pokud se týká navrhované opravy chybného odkazu v § 14 zákona, jedná se o technickou chybu, kterou je možno odstranit redakčním sdělením ve Sbírce zákonů; ve vládním návrhu zákona o Ústavním soudu byl (v původním § 15) správně uveden odkaz na § 11 odst. 2.