o zajištění přípravy, přijímání a uplatňování technických předpisů a technických norem ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám mezinárodního obchodu -

Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2002 > 2002-09-18

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 18. září 2002 č. 895 + P

o zajištění přípravy, přijímání a uplatňování technických předpisů a
technických norem ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám mezinárodního obchodu

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. b e r e n a v ě d o m í Informaci o závazcích České republiky souvisejících s přípravou, přijímáním a uplatňováním technických předpisů a technických norem ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám mezinárodního obchodu, obsaženou v části III materiálu č. j. 1129/02;

II. s c h v a l u j e Zásady pro přípravu, přijímání a uplatňování technických předpisů a technických norem ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám mezinárodního obchodu, uvedené v příloze tohoto usnesení (dále jen „Zásady“);

III. u k l á d á

1. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy postupovat při přípravě, přijímání a uplatňování technických předpisů podle Zásad,

2. ministru průmyslu a obchodu řídit, koordinovat a průběžně sledovat plnění Zásad a v případě potřeby předkládat vládě návrhy opatření na zajištění plnění Zásad;

IV. d o p o r u č u j e

1. guvernérovi České národní banky, předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, hejtmanům, primátorům statutárních měst a starostům obcí, městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst postupovat podle bodu III/1 tohoto usnesení,

2. hejtmanům seznámit s tímto usnesením starosty obcí v obvodu své působnosti,

3. primátorům statutárních měst seznámit s tímto usnesením starosty městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst;

Provedou:

členové vlády a
vedoucí ostatních ústředních
orgánů státní správy

Na vědomí:

hejtmani, primátoři
statutárních měst

Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády

ze dne 18. září 2002 č. 895

Z Á S A D Y

pro přípravu, přijímání a uplatňování technických předpisů a technických norem
ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám
mezinárodního obchodu

Článek 1
Předmět a účel

1. Tyto Zásady pro přípravu, přijímání a uplatňování technických předpisů a technických norem ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám mezinárodního obchodu (dále jen „Zásady“), se týkají obecných postupů vyplývajících z principů mezinárodních závazků prováděných orgány státní správy při přípravě, přijímání a uplatňování technických předpisů a při tvorbě, vydávání a uplatňování českých technických norem.

Článek 2
Obecné požadavky

1. Ústřední orgány státní správy (dále jen „orgány státní správy“) musí postupovat při přípravě, přijímání a uplatňování technických předpisů a při tvorbě, vydávání a uplatňování technických norem tak, aby na území České republiky, po vstupu České republiky do Evropské unie, nedocházelo v rámci mezinárodního obchodu, včetně jednotného vnitřního trhu Evropské unie (dále jen „vnitřní trh“), k vytváření jiných překážek než těch, které jsou opodstatněny oprávněným zájmem České republiky. Za oprávněný zájem České republiky je přitom možné považovat především ochranu proti ohrožení národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejné morálky, ochranu zdraví nebo bezpečnosti lidí, ochranu zdraví nebo života zvířat nebo rostlin, ochranu národních kulturních statků umělecké, historické nebo archeologické hodnoty a ochranu průmyslového a obchodního vlastnictví a dále tzv. mandatorní požadavky podle judikatury Soudního dvora Evropských společenství mezi něž patří například ochrana spotřebitele, veřejné zdraví, ochrana životního prostředí, solidnost obchodních transakcí, účinnost daňového dohledu.

WTO/TBT 2.2

WTO/TBT 2.3

WTO/TBT 5.1.2

EHK: C.10

čl. 30 Smlouvy ES, čl. 26 a 36 ED

2. Orgány státní správy při přípravě, přijímání a uplatňování technických předpisů a při tvorbě, vydávání a uplatňování technických norem v rámci své působnosti a v souladu s mezinárodními závazky České republiky zejména

a) vezmou při přípravě technických předpisů za základ především mezinárodní technické normy, nebo jejich části, existující nebo připravované; kde nejsou k dispozici mezinárodní technické normy vhodné k dosažení oprávněných zájmů podle odst. 1 a je-li to na místě, využijí evropské technické normy nebo přihlédnou k technickým předpisům a technickým normám jiných států. Doporučení pro použití technických norem jako základu pro přípravu technických předpisů jsou přílohou Zásad,

EHK: C.5

WTO/TBT, 2.4 …

b) pokud neexistuje vhodná mezinárodní norma nebo technický obsah navrhovaného technického předpisu neodpovídá technickému obsahu příslušné mezinárodní normy a jestliže navrhovaný technický předpis může mít významný vliv na obchod ostatních členů, oznámí toto Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

c) při uplatňování technických předpisů a technických norem se rozhodují bez ohledu na skutečnost, zda konkrétní výrobek má či nemá podle zákona1 svůj původ na území České republiky a bez zvýhodňování výrobků jedné jurisdikce oproti obdobným výrobkům jurisdikce jiné, aniž by však byly dotčeny zásady funkce vnitřního trhu z hlediska volného pohybu zboží,

WTO/TBT 2.1

WTO/TBT 5.1.1

EHK: E

d) zruší nebo změní technické předpisy a technické normy nebo jejich příslušné části pozbyly účinnosti, pokud okolnosti nebo cíle jejich zavedení přestaly existovat nebo se změnily,

WTO/TBT 2.3

WTO/TBT 5.1.2

EHK: C.10

e) zajistí a přijmou taková opatření podle potřeby i legislativní povahy, aby technické předpisy platné v jiných státech, na jejichž základě jsou konkrétní výrobky oprávněně vyrobené a uvedené na trh nebo do provozu v jiném státě, byly v České republice posuzovány jako rovnocenné, pokud se ujistí, že přiměřeným způsobem zůstane ochráněn oprávněný zájem České republiky, stanovený právními předpisy České republiky; vzhledem ke zvláštnímu zřeteli k uplatnění této zásady vůči členským státům Evropské unie je tento vztah upraven zvláštními metodickými pokyny2),

Zásada uznávání rovnocennosti předpisů a norem

Národní program 2001

WTO/TBT 2.7-

f) kde je to namístě, stanoví orgán, který bude zodpovědný ve smyslu písm. e) za ověřování, zda splnění technických požadavků stanovených příslušnými technickými předpisy nebo technickými normami - mezinárodními, evropskými nebo jiných států, ochrání dostatečně oprávněný zájem České republiky a zda je tedy lze považovat za rovnocenné; přitom berou na zřetel, že nepřiměřená opakování povinných postupů posuzování shody za účasti třetí strany, povinných certifikací, zkoušení apod. mohou být považována za neopodstatněné technické překážky obchodu; a to zejména ve vztahu k výrobkům z členských států Evropské unie, kdy důkazní břemeno, že výsledky posouzení shody, certifikace a jiných postupů provedených orgány jiného státu Evropské unie nejsou důvěryhodné, leží na české straně;

Zásada uznávání rovnocennosti předpisů a norem

Národní program 2001

WTO/TBT 2.7-

SOGS N427EN

g) v případě, že v technickém předpise vyžadují k posouzení shody, certifikaci atp. účast třetí strany a navíc vyžadují, aby tato strana byla vybavena akreditačním osvědčením o své technické způsobilosti, specifikovat v technickém předpise možnost uznání výsledků vystavených orgánem některého státu Evropské unie; je-li to opodstatněné a přiměřené, jako podmínku pro toto uznání mohou stanovit akreditaci akreditačním orgánem, který podepsal příslušnou multilaterální dohodu v rámci Evropské spolupráce pro akreditaci; příslušné třetí straně by ale měla být dána možnost případně prokázat svoji technickou způsobilost jiným způsobem.

SOGS N427EN

Článek 3
Zvláštní opatření

V případech, kde je namístě z důvodu ochrany oprávněných zájmů, aby příslušný orgán státní správy při přípravě, přijímání a uplatňování technických předpisů a při uplatňování technických norem nepostupoval v rámci své působnosti plně v souladu se Zásadami, nebo při postupech stanovených v odst. 2 písm. b) Zásad, nehodlá nebo nemůže akceptovat připomínky smluvních stran ze zahraničí nebo neposkytne odpovídající lhůty na připomínky, a to v míře, že by mohl být ztížen obchod mezi Českou republikou a jinými státy a že by takový postup mohl mít nepříznivý vliv na obchodní politické vztahy České republiky k jinému státu či mezinárodní organizaci, projedná svůj postup předem s ministrem průmyslu a obchodu.

Článek 4
Administrativní zajištění

Jako meziresortní pracovní orgán, složený ze zástupců jmenovaných vedoucími orgánů státní správy a dalších zúčastněných orgánů a institucí k zajištění meziresortní koordinace naplňování Zásad, slouží Komise pro technické překážky obchodu, ustavená podle usnesení vlády ze dne 6. března 2002 č. 232, ke Zprávě o harmonizaci technických předpisů v rámci přípravy České republiky na vstup do Evropské unie za rok 2001. V případě potřeby může být pro uvedené účely ustavena její zvláštní sekce či subkomise se speciálně jmenovanými zástupci jednotlivých orgánů, organizací a institucí.

Úkoly z NP 2001
Dokument EK: infrastruktura vnitřního trhu

Příloha k Zásadám

Doporučení pro použití technických norem jako základu pro přípravu
technických předpisů podle článku 2 odst. 2 písm. a) Zásad

I. Úvod

1. Použitím technické normy jako základu pro přípravu technického předpisu se rozumí zejména odkaz na normu, nelze však vyloučit převzetí technické normy nebo její části přímo do textu technického předpisu. Odkazem na technické normy je odkaz na jednu nebo několik norem místo uvedení ustanovení v technickém předpisu.

2. Účelem aplikace odkazu na technickou normu je zjednodušení, zrychlení a zlevnění přípravy technických předpisů, použití mezinárodní technické normy jako základu pro technický předpis je předpokladem zjednodušení mezinárodního obchodu na základě vytváření národních předpisů s obdobnými nebo i stejnými technickými specifikacemi.

3. Existují v zásadě tři různé možnosti legislativní techniky odkazu na technické normy. Jsou definovány v ČSN EN 45020: 1999. V tomto doporučení se dále přihlíží k ISO/IEC Pokyn 2: 1996 (se kterým je uvedená evropská technická norma v podstatě identická), k Doporučením EHK, připravených v rámci Výboru pro obchod, průmysl a rozvoj podnikání a k některým dalším koncepčním a analytickým zahraničním materiálům, týkajícím se této problematiky.

II. Základní typy odkazu na technické normy v technických předpisech

4. Pokud jde o sílu odkazu, může být výlučný (povinný) nebo indikativní.

Výlučný odkaz určuje shodu s danou technickou normou jako jediný způsob, jak vyhovět příslušným regulatorním požadavkům. Na základě takového odkazu se technická norma pro splnění daného požadavku stanoveného daným technickým předpisem stává závaznou. Technická norma takto doplňuje nekompletní právní požadavky, a tím se stává nedílnou součástí závazného právního požadavku.

V případě indikativního odkazu je shoda s technickou normou jen jedním ze způsobů, jak tyto požadavky splnit. Technická norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek, který však může být splněn jinými prostředky.

5. Pokud jde o přesnost, odkaz může být všeobecný, nedatovaný nebo datovaný.

Všeobecný odkaz na technické normy zahrnuje normy

jako celek, aniž by je určoval individuálně.

Nedatovaný odkaz (někdy nazývaný „dynamický‘) určuje konkrétní technické normy takovým způsobem, že revize technické normy neznamená potřebu novelizovat předpis.

Datovaný odkaz na technické normy (někdy nazývaný „statický‘) určuje konkrétní verzi konkrétní technické normy. V případě revize technické normy je proto třeba bezprostřední změny právního předpisu.

6. Dále se rozlišuje mezi přímým a nepřímým odkazem.

Podstatou přímého odkazu na technickou normu je, že jejím splnění se splňují příslušné požadavky technického předpisu. Nepřímým odkazem se rozumí obecné ustanovení vyžadující například, aby výrobky vyhovovaly „současnému stavu vývoje“. Tyto takzvané „odvislé doložky“ jsou pak považovány za splněné technickými normami.

7. Zvláštním typem obecného, nepřímého, indikativního odkazu je použití harmonizovaných evropských technických norem na základě tzv. nového přístupu k technické harmonizaci a normalizaci, resp. českých harmonizovaných technických norem na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů3)

8. Plné zapracování textu technické normy nebo její části do technického předpisu je rovněž na národních úrovních (v členských státech Evropské unie i v jiných vyspělých státech) aplikováno, není však výše zmíněnou normou ani pokynem ISO/IEC zmiňováno.

III. Závěry

Při přípravě, přijímání a uplatňování (českého) technického předpisu se doporučuje postupovat následovně:

9. Ověřit existenci a vhodnost pro použití mezinárodní nebo evropské nebo národní české nebo národní technické normy jiného státu, existující nebo v přípravě.

10. Projednat s Českým normalizačním institutem předkládané použití platné české technické normy jako základu pro technický předpis s ohledem na ověření stavu a vývoje v evropské a mezinárodní normalizaci a případných revizí české technické normy.

11. V případě potřeby projednat s Českým normalizačním institutem převzetí mezinárodní nebo evropské nebo národní technické normy jiného státu do soustavy ČSN nebo přípravy národní (původní) české technické normy.

12. Odkaz může být prováděn na českou technickou normu nebo na technickou normu mezinárodní, evropskou nebo na technickou normu jiného státu.

Poznámka: V České republice lze dokumentovat všechny uvedené případy odkazů v platných právních předpisech; je to obvyklý způsob v členských státech Evropské unie. Zejména je však v České republice zavedený odkaz na českou technickou normu (ČSN), buď původní, nebo přejímající technickou normu mezinárodní, regionální (evropskou) nebo národní jiného státu. Pro způsob odkazu na ČSN hovoří zejména aspekt dostupnosti pro širokou veřejnost a

roto se v zásadě doporučuje jako nejvhodnější. Pro přímý odkaz na některé mezinárodní či evropské technické normy však může hovořit ekonomické hledisko. Platný právní systém zahrnuje i konkrétní aplikaci „cizí“ technické normy do ČSN dosud nepřejatou a sice ve specifickém případě týkajícím se harmonizovaných technických norem

4).

13. V případě jakéhokoliv typu odkazu na původní českou technickou normu ověřit, že návrh normy byl projednán stanovenými informačními postupy. (Tato povinnost je pro svoji závažnost upravena zvláštním legislativním opatřením - viz §7 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v návaznosti na čl. 2, bod.2, písm. a/ Zásad).

14. Na technickou normu se odkazovat co nejobecnějším způsobem, pokud možno vždy s možností jiné volby a pokud možno s alternativou uznání rovnocennosti jiných technických předpisů a technických norem.

V zásadě by tedy měla být upřednostněna volba odkazu indikativního před výlučným a všeobecného před konkrétním.

V případě konkrétních a výlučných odkazů aplikovat, kde je to namístě, princip rovnocennosti technických předpisů a technických norem

5).

15. Při aplikaci nedatovaných odkazů se může projevit pochybnost daná možným rozporem mezi pružností procesu a ústavními požadavky na legislativní funkce ohledně delegování pravomocí. Výhodou nedatovaného odkazu je, že umožňuje, aby legislativa byla automaticky „aktualizována“ bez nutnosti modifikovat právní akt. Nevýhodou je, že na něj padá podezření z delegování pravomocí. Nicméně i nedatované odkazy se běžně používají v řadě členských států Evropské unie a nejinak tomu je i v českých právních předpisech. Doporučuje se podmiňovat akceptaci takového odkazu existencí prokazatelného právního zmocnění opravňujícího odkaz na technickou normu, a kde je to namístě, nezbytností prověření technické normy, na kterou se odkazuje, ve všech technických a právních aspektech správním orgánem, který vydal daný předpis.

16. Jako nejméně vhodné se jeví přímé zapracování textu technické normy nebo její části do textu technického předpisu.

Pokud orgán státní správy takový přístup přesto zvolí, klade to zvýšenou měrou nároky na evidenci takového použití a sledování dalšího vývoje v normalizaci.

17. Sledovat vývoj v mezinárodní, evropské i národní normalizaci zejména v kontextu s technickou normou/normami, na něž je ve vydaném technickém předpise odkazováno s cílem v maximální míře aktivně tento vývoj ovlivňovat z hlediska ochrany oprávněných zájmů České republiky. Podle potřeby, zejména v závislosti na typu odkazu, je pak třeba včas přistoupit k návrhu novely technického předpisu.