Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-02-23

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 23. února 1998 č. 110 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se doplňují zákony stanovící
některé další předpoklady pro výkon některých funkcí
ve státních orgánech a organizacích
(sněmovní tisk č. 387)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se doplňují zákony stanovící některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích (sněmovní tisk č. 387) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

Ing. Josef T o š o v s k ý , v. r.



P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 23. února 1998 č. 110


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se doplňují zákony stanovící
některé další předpoklady pro výkon některých funkcí
ve státních orgánech a organizacích
(sněmovní tisk č. 387)


Vláda na jednání své schůze dne 23. února 1998 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se doplňují zákony stanovící některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích (sněmovní tisk č. 387) a vyjádřila s tímto návrhem zákona nesouhlas z dále uvedených důvodů.

I.
Obecně

1. Každý právní předpis by měl obsahovat pouze ustanovení normativní povahy. Tuto podmínku Čl. I a Čl. II předloženého návrhu zákona nesplňuje. Obě ustanovení jsou nepochybně pouze deklaratorní povahy, neboť jen potvrzují v nich uvedené skutečnosti, aniž by z těchto skutečností vznikly právní závazky nebo důsledky. Deklaratorní význam citovaných ustanovení uznávají i sami předkladatelé v důvodové zprávě.

2. Čl. I předloženého návrhu zákona se týká pouze osob, které jsou evidovány jako osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní republiky z 26. listopadu 1992 vyhlášeného pod č. 116/1992 Sb. a zákona č. 254/1995 Sb. Netýká se však například osob, kterým bylo vydáno tzv. pozitivní osvědčení z důvodu, že šlo o příslušníky Sboru národní bezpečnosti zařazené ve složce Státní bezpečnosti (tedy osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. a/). Rovněž tyto osoby se domáhají soudní ochrany. Stejný nedostatek obsahuje i Čl. II předloženého návrhu zákona, který se vztahuje pouze na osoby uvedené v § 3 odst. 1 písm. c) a d) zákona České národní rady č. 279/1992 Sb. o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění zákona č. 256/1995 Sb., a pomíjí případný soudní úspěch osob uvedených pod písm. a) a b).

Návrh tedy bez adekvátního zdůvodnění zakotvuje novou právní skutečnost důležitou pro vydání osvědčení ve smyslu zákona pouze pro osoby zařazené jen do některých kategorií. Tím zakotvuje diametrální přístup k případnému očišťujícímu soudnímu rozhodnutí pro osoby zařazené ve smyslu uvedených zákonů i do jiných kategorií.

II.
K vlastní legislativní úpravě

1. V Čl. I a Čl. II předloženého návrhu zákona je použita formulace “... platí, že evidován nebyl”. Pravomocný očišťující rozsudek nemůže popřít samotný fakt evidence, k čemuž původně navrhovaná formulace směřuje. Evidence svazků bývalé Státní bezpečnosti jsou navíc archivním materiálem, nikoli “živým” informačním systémem, takže do ní nelze činit žádné další zásahy (výše uvedené vychází kromě jiného z rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. Cdon 23/94, publikované ve Sbírce stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 32/1995). Z tohoto důvodu je nezbytné nepopřít zákonem evidenci svazků bývalé Státní bezpečnosti, ale spojit s pravomocným rozsudkem důsledky, jako by občan evidován nebyl.

2. Formulace “... bylo pravomocným rozsudkem soudu určeno, že občan byl ... evidován neoprávněně” je nedostatečná. Příznivé důsledky navrhované novely zákona by se vztahovaly pouze na občany, v jejichž případě soud v rozsudku vyslovil formulaci v zákoně výslovně uvedenou. Z dosavadní soudní praxe je však zřejmé, že uvedený výrok určujícího rozsudku není jediným možným výrokem pro tyto případy ochrany osobnosti před soudem. Obvyklé jsou i výroky jako například:

a) určuje se, že žalobce byl neoprávněně veden v materiálech bývalé Státní bezpečnosti jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b),

b) určuje se, že žalobce byl neoprávněně evidován v registru svazků Státní bezpečnosti.

3. Z předloženého návrhu zákona není zřejmé, zda se mají důsledky Čl. I a Čl. II vztahovat i na případy, kdy rozsudky nabyly právní moci již před účinností zákona. Má-li mít předkládaný návrh retroaktivní účinky, je nutné tuto retroaktivitu zakotvit v zákoně výslovně.

4. V případě zpětné účinnosti zákona však může dojít k tomu, že někteří občané dotčení navrhovanou novelou budou od státu požadovat náhradu škody za dobu, po kterou nemohli vykonávat původní funkci či zaměstnání. Tato skutečnost by měla dopad na státní rozpočet.