I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, oba ve znění pozdějších předpisů, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 13. dubna 1994 č. 188
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (tisk č. 861)
Vláda na svém zasedání dne 13.dubna 1994 projednala a posoudila poslanecký návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a zákon č.229/1991 Sb., o úpravě některých vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, oba ve znění pozdějších předpisů, a přijala k němu tyto závěry:
Vláda stvrzuje svoji vůli řešit problematiku zmírnění majetkových křivd způsobených fyzickým osobám z důvodů rasových v letech l938 až l945, jejichž odčinění na základě předpisů přijatých v r. l945 a v r. l946 bylo po 25. únoru l948 znemožněno. Tomu v zásadě odpovídají i záměry předloženého návrhu.
Nově koncipované restituční nároky však musí být v souladu s filozofií dosavadního restitučního zákonodárství, tj. musí zachovat časovou hranici zmírnění majetkových křivd vzniklých po 25.únoru 1948 a dále v daném případě zásadu, že jde pouze o zmírnění majetkových křivd přesně určeného okruhu osob, kterým totalitní režim znemožnil osvědčit vlastnické právo k majetku, který jim byl v rozhodném období odňat; nemůže však jít o plnou nápravu těchto křivd.
Vláda rovněž upozorňuje, že navržené rozšíření restitučních nároků v současné době negativně ovlivní již probíhající privatizační proces u těch státních podniků, jejichž majetek bude předmětem vydání podle návrhu.
I.
Vláda zároveň nemůže souhlasit s některými navrženými věcnými i právními řešeními dané problematiky, a to z těchto důvodů:
a) Předložený návrh nebere v úvahu skutečnost, že novelizace restitučních zákonů provedená v r.1994 se může dotknout majetku, který již byl v uplynulých 2 až 3 letech privatizován a nabyly jej právnické osoby soukromého práva. Jejich vlastnické právo k majetku nabytému v souladu s právními předpisy a v dobré víře nemůže být dotčeno, neboť by šlo o vyvlastnění provedené v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Proto je třeba okruh povinných osob k vydání majetku podle navržených novel omezit pouze na stát.
b) Nová úprava musí reflektovat dále skutečnost, že finanční nároky (náhrady) za legálně provedené znárodnění, k němuž došlo v rozhodném období, nemohou být uspokojeny v současné době již v rámci velké privatizace (§ 2 odst. 3 zákona č.87/1991 Sb.). Proto je třeba tento nárok podřídit stejnému právnímu režimu jako nároky ostatních nově oprávněných osob. To znamená, že majetek se vydá pouze v případě, že je dosud ve vlastnictví státu.
c) Okruh oprávněných osob podle předloženého návrhu je vymezen vágně a široce. Nová úprava musí jasně a konkrétně formulovat okruh oprávněných osob tak, aby oprávněnou osobou nemohla být jiná osoba, než původní vlastník nebo jeho právní nástupci; současně musí být touto formulací vyloučeny nároky jiných osob (například zástavního věřitele, popřípadě ručitele, který by podle předloženého návrhu mohl mít k věci právní nárok).
d) Osoba oprávněná musí být definována nejen jako osoba, jíž poskytl žalobní právo zákon č. 128/1946 Sb. zák. a nař., ale i odkazem na § 24 dekretu č. 5/1945 Sb. zák. a nař. (II, bod 1 stanoviska), a to za předpokladu, že svůj nárok na vydání věci tehdy uplatnila. Dále, vzhledem k tomu, že se jedná o novely zákonů, nikoliv o zcela novou úpravu, musí i tyto nově oprávněné osoby splňovat podmínky stanovené platnou právní úpravou, tj. státní občanství České republiky a trvalý pobyt na jejím území, jakož i to, že věc přešla do vlastnictví státu v rozhodném období některým ze způsobů již uvedených v platné právní úpravě.
e) Vláda současně doporučuje, aby okruh osob oprávněných podle dřívějších restitučních předpisů byl omezen jen na osoby, na nichž byly spáchány křivdy z důvodu rasové persekuce.
f) Vláda rovněž nesouhlasí s rozšířením právních titulů zakládajících vznik nových restitučních nároků, tj. s navrženým doplněním § 6 obou zákonů. Předložený návrh totiž předpokládá restituci majetku oprávněným osobám bez ohledu na způsob, jakým tento majetek přešel na stát (nerespektuje stanovené důvody nabytí majetku státem podle platných restitučních zákonů) a na období, kdy se tak stalo (přehlíží rozhodné období vymezené platnými restitučními zákony). Toto rozšíření se vymyká celé dosavadní koncepci restitučního zákonodárství.
g) Nelze dále přijmout v návrhu obsažené řešení, podle něhož nárok uplatněný před účinností zákona, který jej zakládá, je nárokem řádně uplatněným oprávněnou osobou (čl. 3 písm. b/ návrhu); z tohoto hlediska není důvodné provádět nepřímou novelizaci občanského soudního řádu v otázce obnovy řízení z právních důvodů (čl. 3 písm. c/ návrhu). Jinak řečeno, právní nároky jsou založeny nově tímto zákonem, ode dne účinnosti tohoto zákona běží lhůty k jejich uplatnění, což implikuje, že veškerá předchozí řízení a úkony pro jejich uplatnění nejsou právně relevantní.
II.
K návrhu novely zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů:
1. Vláda má za to, že okruh oprávněných osob by měl být omezen na osoby majetkově postižené pouze z důvodu rasové persekuce, jejichž nárok na vydání věci řádně uplatněný podle zákona č. l28/l946 Sb. zák. a nař. nebyl po 25. únoru l948 uspokojen z důvodů v zákoně uvedených.
Oprávněnými osobami by při splnění této základní podmínky měly být osoby uvedené v § 24 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. zák. a nař., tedy dělníci, rolníci, živnostníci, drobní a střední podnikatelé, úředníci, příslušníci volných povolání a osoby v podobném sociálním postavení.
V rámci okruhu této skupiny osob lze nalézt osoby, kterým nebyl po Únoru 1948 v důsledku nástupu totalitní moci vydán majetek, který by jim mohl být vydán podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb.zák. a nař. a zákona č. 128/1946 Sb. zák.a nař., pokud by jinak nepodléhal znárodnění podle příslušných právních norem.
Proto je v legislativním řešení navrženým vládou v čl. I bodu 1 mj. výslovně uvedeno, že oprávněnou osobou je osoba oprávněná podle ustanovení § 24 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. zák. a nař.
2. Vláda upozorňuje na skutečnost, že pokud by povinnými osobami vedle státu měly být obce, existuje významný interpretační problém týkající se § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí.
Podstata tohoto problému spočívá v posouzení, zda se majetkem obcí se stal i majetek, na který vznikne nárok restituentovi na základě zákonů přijatých po účinnosti citovaného zákona. I z tohoto důvodu vláda má za to, že povinnost vydat majetek musí mít pouze stát, a to jde-li o majetek, který v současné době vlastní.
3. Podle návrhu vlády nelze vydat majetek ve vlastnictví obcí, i jiných právnických osob a osob fyzických.
Finanční náhrada oprávněným osobám se poskytne tehdy, jestliže
a) nemovitost, na jejíž vydání vznikl oprávněné osobě nárok, nemůže být vydána, neboť přešla do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí,
b) nemovitost, jejímž posledním vlastníkem byl v rozhodném období stát, byla zbořena nebo jinak zanikla,
c) nemovitost, která je ve vlastnictví státu, nemůže být ze závažných důvodů, např. obranných, vydána.
III.
K novele zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů:
Vláda po prozkoumání této problematiky došla k závěru, že stávající právní úprava dostatečně umožňuje fyzickým osobám,
které pouze nejsou s to prokázat zápisem v pozemkové knize nebo evidenci nemovitostí své vlastnické právo, domoci se uspokojení svého nároku jako tzv. domnělý vlastník, resp. tzv. domnělá oprávněná osoba (§ 4a/ zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění).
Důsledkem přijetí navržené úpravy by sice na jedné straně bylo prodloužení lhůty k uplatnění nároku, na druhé straně by se stanovil přísnější režim prokazování nároku "nově" oprávněných osob ve srovnání se současně platnou úpravou. Přijetím navrženého znění by byla rovněž prolomena časová hranice restitucí a zvětšen rozsah majetku, nad rámec majetku, jež restituci podléhá podle platné úpravy.
Z těchto důvodů nepovažuje vláda navrženou novelizaci zákona o půdě za důvodnou a potřebnou.
IV.
Legislativní řešení navržené vládou odstraňuje všechny pochybnosti o prolomení hranice 25. února 1948, zmírňují se jen majetkové křivdy způsobené po tomto datu. Podmínkou úspěšného uplatnění restitučního nároku je mj. tak, jako dosud prokázání skutečnosti, že věc přešla na stát v rozhodném období, tj. mezi 25. 2. 1948 až 1. 1. 1990.
V.
Vláda k předloženému návrhu přijímá tyto závěry:
1. Nevyslovuje souhlas s navrženou novelou zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v části III tohoto stanoviska.
2. Vyslovuje souhlas se záměry návrhu novely zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, za podmínky, že budou plně respektovány všechny její připomínky uvedené ve stanovisku. Pro jednoznačnost těchto připomínek se připojuje ke stanovisku návrh legislativního řešení otázek, které mají být provedeny novelou zákona o mimosoudních rehabilitacích a vláda důrazně požaduje, aby k tomuto návrhu bylo při dalším projednávání poslaneckého návrhu přihlédnuto.