předseda vlády
k usnesení vlády ze dne 14. června 2000 č. 595
2. Navrhovaná změna § 29 odst. 3 trestního zákona má nahradit současný stav kumulace podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí systémem jejich alternace v ustanovení písmen b) a c) při zachování jejich stávajícího znění. Ve stávajícím § 29 odst. 3 písm. b) trestního zákona je v rámci účinné ochrany společnosti před mimořádně nebezpečnou trestnou činností zdůrazněn požadavek generální prevence, kdy například v důsledku častějšího páchání trestných činů, uvedených v ustanovení odstavce 3 a zaměřených proti některým kategoriím osob, dojde k hlubokému znepokojení široké veřejnosti. Ve stávajícím § 29 odst. 3 písm. c) trestního zákona je však zdůrazněn požadavek individuální prevence, kdy je třeba z hlediska osoby pachatele zkoumat, zda k dosažení účelu trestu nepostačuje některá z mírnějších alternativ a teprve poté, pokud je závěr takového posouzení negativní, lze po splnění ostatních podmínek uložit trest odnětí svobody na doživotí. Rozhodnutí o tom, zda je třeba uložit pachateli trest odnětí svobody na doživotí, nebo zda lze pachatele napravit kratším než doživotním trestem odnětí svobody, musí soud založit na všestranném a pečlivém zhodnocení jeho osobnosti i na zhodnocení současného stavu páchání nejnebezpečnější kriminality a postoje veřejnosti. Účelem trestního řízení je podle § 1 odst. 1 trestního řádu náležitě zjistit trestné činy a jejich pachatele spravedlivě potrestat; řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití a plnění povinností ke státu a společnosti.
3. Předložený návrh zákona odůvodňuje prodloužení doby, po kterou nemůže dojít k podmíněnému propuštění z výkonu výjimečného trestu odnětí svobody tím, že důvody, které vedly k uložení výjimečného trestu, spočívají především ve zdravotním stavu pachatele a pokud tyto důvody nepominou, je třeba společnost před pachateli nejzávažnější trestné činnosti chránit. Předkladatel má na mysli především existenci sexuální, duševní či jiné choroby nebo poruchy. Samotná existence uvedených chorob nebo poruch však není sama o sobě důvodem pro uložení výjimečného trestu, naopak v trestním řízení je pachatelům trpícím těmito chorobami nebo poruchami ukládán trest odnětí svobody spolu s ochranným léčením podle § 72 odst. 2 písm. a) trestního zákona. Pokud byl pachatel v době spáchání trestného činu pro duševní chorobu nebo poruchu nepříčetný, není za tento trestný čin odpovědný a lze mu uložit jen ochranné léčení.
4. Navrhovaná úprava § 64 trestního zákona by měla vyloučit možnost opětovného podmíněného propuštění z výkonu výjimečného trestu, avšak má-li být výjimečný trest účinný, je třeba při jeho výkonu uplatnit kombinaci penitenciárních a léčebných metod s cílem dosáhnout resocializace odsouzeného a nezbavovat ho předem perspektivy návratu do společnosti.