I. p ř i j í m á
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1853), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 12. července 1995 č. 409
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1853)
Vláda na své schůzi dne 12. července 1995 projednala a posoudila poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, a nevyslovila s návrhem souhlas.
Vláda nesdílela názor předkladatelů, že je nezbytné novelizovat příslušná ustanovení zákoníku práce týkající se délky další mateřské dovolené v návaznosti na zákon o státní sociální podpoře, neboť jde o dva na sobě nezávislé instituty; podle zákona o státní sociální podpoře náleží rodičovský příspěvek za podmínky osobní celodenní a řádné péče o dítě do 4 let věku, nikoliv za podmínky čerpání další mateřské dovolené, byť poskytnuté z téhož důvodu. Nárok na příspěvek má samozřejmě i rodič, který vůbec není zaměstnán nebo naopak je zaměstnán ve stanoveném omezeném rozsahu, pro kterého je délka další mateřské dovolené z hlediska nároku na rodičovský příspěvek irelevantní. Vláda je sice téhož mínění jako předkladatelé, že i v pracovněprávních předpisech je třeba vytvořit prostor umožňující využívat dávek státní sociální podpory, podle názoru vlády však současná tříletá délka další mateřské dovolené takový prostor pro nárok na rodičovský příspěvek dostatečně vytváří. Naopak matkám, které se i po vyčerpání další mateřské dovolené rozhodnou pečovat o své dítě, bude stát přispívat ještě další rok ke krytí nákladů spojených s péčí o malé dítě.
Vláda naopak v souvislosti s předloženým návrhem sdílela vážnou obavu, že by roční prodloužení další mateřské dovolené mohlo vést v současných ekonomických podmínkách k omezení zaměstnanosti mladých žen, čímž by návrhem bylo dosaženo právě opačného dopadu než je předkladateli zamýšleno. Podle názoru vlády by roční prodloužení další mateřské dovolené bylo též proti trendu uvolňování smluvní volnosti v oblasti pracovněprávních vztahů.
Vláda rovněž přihlédla ke skutečnosti, že v současné době, kdy se připravuje nová koncepce pracovněprávních vztahů, není vhodné dosavadní úpravu opětovně měnit. Realizace navrhovaného záměru by totiž neznamenala pouze změny uvedené v návrhu, ale vyžadovala by promítnutí prodloužení další mateřské dovolené i do řady dalších ustanovení zákoníku práce upravujících ochranu žen, příp. osamělých mužů, v souvislosti s jejich péčí o dítě do 4 let věku - například zákazu výpovědi z důvodu nadbytečnosti a zákazu okamžitého zrušení pracovního poměru, zápočtu doby trvalé péče o dítě do doby trvání pracovního poměru pro účely dovolené apod.
V neposlední řadě vláda přihlédla též k tomu, že návrh postrádá ekonomické dopady navržené právní úpravy na státní rozpočet, ale i na podnikatelské subjekty.