Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-03-10

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 10. března 1999 č. 197 + P

o vyjádření vlády k ústavní stížnosti podané Pavlem Hartmanem,
MUDr. Karlem Hájkem a Českou stomatologickou komorou
proti jinému opatření veřejné moci

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k ústavní stížnosti podané Pavlem Hartmanem, narozeným 23. února 1948, bytem Pod Holým vrchem č. 2686, Česká Lípa, MUDr. Karlem Hájkem, narozeným 24. července 1955, bytem Moskevská č. 671, Česká Lípa, a Českou stomatologickou komorou, Ječná č. 3, Praha 2, proti jinému opatření veřejné moci Ústavnímu soudu (č.j. I. ÚS 498/98) vyjádření uvedené v příloze tohoto usnesení s tím, že vláda netrvá podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústním jednání;

II p o v ě ř u j e
1. předsedu vlády, aby o vyjádření vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Ústavního soudu,

2. ministra zdravotnictví, aby zastupoval vládu při řízení před Ústavním soudem ve věci ústavní stížnosti uvedené v bodě I tohoto usnesení.


Provedou:

předseda vlády,
ministr zdravotnictví

Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n

v z. PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

1. místopředseda vlády

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 10. března 1999 č. 197


V y j á d ř e n í

vlády k ústavní stížnosti podané Pavlem Hartmanem, narozeným 23. února 1948, bytem Pod Holým vrchem č. 2686, Česká Lípa, MUDr. Karlem Hájkem, narozeným 24. července 1955, bytem Moskevská č. 671, Česká Lípa, a Českou stomatologickou komorou, Ječná č. 3, Praha 2, proti jinému opatření veřejné moci Ústavnímu soudu (č.j. I. ÚS 498/98)


Vláda na jednání své schůze dne 10. března 1999 projednala a posoudila ústavní stížnost podanou Pavlem Hartmanem, narozeným 23. února 1948, bytem Pod Holým vrchem č. 2686, Česká Lípa, MUDr. Karlem Hájkem, narozeným 24. července 1955, bytem Moskevská č. 671, Česká Lípa, a Českou stomatologickou komorou, Ječná č. 3, Praha 2, proti jinému opatření veřejné moci Ústavnímu soudu (č.j. I. ÚS 498/98) a zaujímá k ní dále uvedené vyjádření.

Navrhovatelé podávají ústavní stížnost proti usnesení vlády z 30. září 1998, č. 646, ke stanovení hodnot bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 4. čtvrtletí 1998, a to podle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro 4. čtvrtletí 1998, které bylo zveřejněno ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví dne 10. října 1998, a to v té části, kde vláda stanovila, že celková úhrada zdravotní péče poskytované zubními lékaři ve 4. čtvrtletí 1998 nepřekročí 104% úhrady porovnávacího období, kterým je příslušné čtvrtletí roku 1997.
I.

Navrhovatel Pavel Hartman se cítí uvedeným opatřením veřejné moci poškozen na svých právech jako pacient a dovolává se Listiny základních práv a svobod (dále jen “Listina”).
Vláda se v této souvislosti domnívá, že k újmě na právech navrhovatele nedošlo. Článek 31 Listiny stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Podmínky, za nichž mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky, stanoví v souladu s článkem 31 Listiny § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na základě kterého vláda přijala své usnesení z 30. září 1998 č. 646, ke stanovení hodnot bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 4. čtvrtletí 1998.
Rozhodnutí vlády vydávané na základě § 17 odst. 5 uvedeného zákona se totiž nijak nedotýká práva pojištěnce na poskytnutí zdravotní péče v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Toto rozhodnutí vlády stanoví pouze výši odměny zdravotnickému zařízení za poskytnutou zdravotní péči. Zdravotnické zařízení není oprávněno s odvoláním na limitaci úhrady odmítnout pacienta. Důvody, kdy lze pacienta odmítnout, jsou taxativně stanoveny v § 11 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona, a limitace výše úhrady mezi těmito důvody uvedena není.
Vláda konala zcela v souladu s Listinou a zákonem Listinou předvídaným a žádné právo navrhovatele neporušila. Ústavní stížnost na porušení článku 31 Listiny tedy není opodstatněná.

II.

Navrhovatel MUDr. Karel Hájek se cítí poškozen na svých právech, neboť uvedeným opatřením veřejné moci měl být porušen článek 26 odst. 1 a 2 Listiny.
Vláda v této souvislosti soudí, že k újmě na právech navrhovatele nedošlo. Zmíněné ustanovení Listiny uvádí, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých činností.
Podmínky, za nichž mají občané právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, může stanovit zákon, který je dále oprávněn zavést pro výkon určitých činností omezení. Takovým zákonem je zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to jeho § 17 odst. 5, na základě kterého vláda vydala své rozhodnutí.
Z práva podnikat nelze dovozovat právo na úhradu poskytnuté zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění. Rovněž tak Listina neobsahuje žádné ustanovení o tom, že s právem podnikat souvisí právo na přiměřenou odměnu za takovou činnost, včetně práva na zisk.
Vláda konala zcela v souladu s Listinou a zákonem Listinou předvídaným a žádné právo navrhovatele neporušila. Právo podnikat, resp. poskytovat zdravotní péči, získané na základě zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, zůstává rozhodnutím vlády o výši úhrady nedotčeno.
III.

Česká stomatologická komora, která je třetím navrhovatelem, se cítí poškozena na svých právech, neboť usnesením vlády z 30. září 1998 č. 646, ke stanovení hodnot bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 4. čtvrtletí 1998, doznala újmu její práva, vyplývající z článku 27 odst. 3 Listiny.
Článek 27 odst. 3 Listiny uvádí, že činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
České stomatologické komoře přísluší podle zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona č. 160/1992 Sb., mimo jiné hájit profesní zájmy svých členů, jakož i dbát na odbornost a etiku poskytované zdravotní péče a na dodržování zákonů členy komor. Jak již bylo uvedeno výše, rozhodnutím vlády není dotčeno právo pojištěnce na poskytnutí zdravotní péče. Pokud by lékař odmítl zdravotní péči poskytnout z jiných důvodů, než připouští § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, šlo by z jeho strany o porušení zákona. Vzhledem k tomu, že Česká stomatologická komora má dbát nejen na odbornost zdravotní péče, ale též o to, aby členové komory vykonávali své povolání způsobem stanoveným zákony, nemůže se o rozpor zájmů, jímž argumentuje navrhovatel, jednat.
Vláda v této souvislosti soudí, že jejím postupem nebyla nijak dotčena povinnost České stomatologické komory hájit profesní zájmy svých členů, jakož i etiku profese. Vláda i v tomto případě konala zcela v souladu s Listinou a zákonem Listinou předvídaným.
Ve smyslu § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se hodnoty bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění dohodnou v dohodovacím řízení. Nedojde-li dohodovací řízení k výsledku, nebo pokud výsledek bude odporovat právním předpisům nebo veřejnému zájmu, rozhodne o hodnotách bodu a o výši úhrady vláda na návrh Ministerstva zdravotnictví.
Ministerstvo zdravotnictví zpracovalo a předložilo, v souladu s § 17 uvedeného zákona, návrhy rozhodnutí vlády, jejichž text byl vyhlášen ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví v částce č. 4 (pro 2. čtvrtletí 1998), č. 8 (pro 3. a 4. čtvrtletí 1998), č. 10 (pro 4. čtvrtletí 1998) a č. 12 (pro 1. pololetí 1999).
Ministerstvo zdravotnictví vycházelo při zpracování návrhů z očekávané bilance disponibilních zdrojů v systému zdravotního pojištění, tj. z dosavadního vývoje výběru pojistného, jeho očekávaného trendu v průběhu roku a z vývoje skutečných výdajů zdravotních pojišťoven a očekávaných plánovaných výdajů zdravotních pojišťoven na zdravotní péči hrazenou v roce 1998.
Z dostupných ekonomických údajů získaných od zdravotních pojišťoven vyplynulo, že u některých druhů zdravotní péče dochází k nerovnoměrnému nárůstu výdajů za poskytnutou zdravotní péči. Proto na základě provedené ekonomické bilance celého systému zdravotního pojištění zejména s ohledem na prognózu zdrojů a výdajů, dále též k nejasnému výkladu některých přijatých závěrů dohodovacího řízení pro některé dohodnuté skupiny poskytovatelů pro 3. čtvrtletí 1998, se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo posoudit dohodnuté výsledky dohodovacího řízení z hlediska souladu s veřejným zájmem podle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za který považuje:

a) zastavení růstu závazků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a dalších pojišťoven po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením,

b) zavedení takových mechanismů úhrady, jež vedou ke stabilizaci výdajů při obdobné dostupnosti péče jako v předchozím období,

c) srovnatelný nárůst u jednotlivých typů péče.

Skutečné příjmy zdravotních pojišťoven jsou závislé jednak na vývoji mezd, platů a jiných zdanitelných příjmů, jednak na účinnosti výběru pojistného.
Nejnižší celoroční přírůstek návrh plánoval pro lázeňskou péči (- 2%) a pro ústavní péči (+2,3%). Nejvyšší celoroční přírůstek (29%) byl plánován u primární péče, péče zubních lékařů (minimálně 13%) a ambulantních specialistů (11%). Nárůst výdajů za předepsaná léčiva v nemocnicích ambulantním pacientům byl plánován ve výši 26%.
Předkládané návrhy Ministerstva zdravotnictví pro rozhodnutí vlády o výši hodnoty bodu a výši úhrad byly pro rok 1998 koncipovány tak, aby zastavily, případně snížily, zvyšující se deficit v systému zdravotního pojištění.
Je třeba konstatovat, že každé zdravotnické zařízení poskytující zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění je limitováno objemem finančních prostředků v systému veřejného zdravotního pojištění. Každé zdravotnické zařízení poskytující péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění musí přizpůsobit objem poskytované péče disponibilním zdrojům v systému veřejného zdravotního pojištění, které jsou limitovány mimo jiné i vývojem ekonomické situace ve státě.
Vzhledem k tomu, že vláda tím, že v rámci zmocnění daného zákonem, přijala usnesení z 30. září 1998 č. 646, ke stanovení hodnot bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 4. čtvrtletí 1998, nijak neporušila práva, která navrhovatelům náleží podle článku 31, článku 26 odst. 1 a 2 a článku 27 odst. 3 Listiny, navrhuje, aby byla podaná ústavní stížnost
z a m í t n u t a .