Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2003 > 2003-11-26

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. listopadu 2003 č. 1189 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
č. 1/1993 Sb.,Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona
č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona
č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb.
a ústavního zákona č. 515/2002 Sb.
(sněmovní tisk č. 485)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb. (sněmovní tisk č. 485), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.






P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 26. listopadu 2003 č. 1189



S t a n o v i s k o
vlády k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.,
ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb.,
ústavního zákona č. 395/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb.
(sněmovní tisk č. 485)


Vláda na jednání své schůze dne 26. listopadu 2003 projednala a posoudila návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb. a ústavního zákona č. 515/2002 Sb. (sněmovní tisk č. 485), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda konstatuje, že v řadě ústav evropských států je sice obsaženo podobné ustanovení upravující úřední, státní či národní jazyk, avšak předložený návrh v kontextu vnitřních poměrů České republiky shledává problematickým, nedostatečně odůvodněným, nadbytečným a upozorňuje zejména na tyto skutečnosti:

- preambule Ústavy České republiky zdůrazňuje občanský, nikoliv národní, princip při vytváření ústavního řádu českého státu,

- předložený návrh ústavního zákona vyvolává i přes navrhované ustanovení čl. 14a odst. 3 závažné pochybnosti ve vztahu k ochraně práv příslušníků národnostních a etnických menšin, zejména ve vztahu k ustanovení čl. 25 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv a svobod, jímž je občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám zaručeno právo užívat jejich jazyka v úředním styku. Návrh navíc nikterak nereflektuje zásadu, uvedenou v ustanovení čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle níž má každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka,







- povinnost státu dbát o ochranu jazyka, vyjádřená v předloženém návrhu ústavního zákona v ustanovení čl. 14a odst. 2, je značně neobvyklá. Kultivaci českého jazyka vláda považuje především za problém odborný a pedagogický, při jehož plnění náleží významná úloha příslušným institucím, například Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky,

- předložený návrh ústavního zákona obsahuje nejasné a zároveň zneužitelné pojmy a formulace, jako například národní jazyk, státní a národní identita.