I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1620), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 26. dubna 1995 č. 242
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1620)
Vláda na své schůzi dne 26. dubna 1995 projednala a posoudila návrh skupiny poslanců na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a vyslovila s ním n e s o u h l a s , neboť opatření, které je v něm navrženo, vláda považuje za nesystémové a nekontrolovatelné.
Systém spotřebních daní je založen na tom, že spotřebním daním podléhají vybrané výrobky bez ohledu na to, k jakému účelu jsou tyto výrobky použity. Systém spotřebních daní, na rozdíl od předloženého návrhu zákona, nerozlišuje mezi výrobky určenými pro tzv. výrobní spotřebu a výrobky určenými pro konečnou spotřebu. Narušení tohoto systému by nutně zvýšilo tlak na osvobozování dalších výrobků od spotřebních daní. Diferenciace zdanění výrobků podle účelu jejich užití, známá z předchozího systému daně z obratu, by vyvolala obtížně řešitelné problémy spojené s vymezením tzv. výrobní spotřeby. V této souvislosti se poukazuje na text předloženého návrhu zákona, v němž jsou používány takové neurčité pojmy jako "součást technologie výroby" nebo "nezbytná potřeba pro uskutečňování výroby".
Návrh zákona sice upravuje povinnost plátce průběžně prokazovat, k jakému účelu technický benzin a lehké topné oleje použil, a prokazovat rozdíl mezi nákupem těchto výrobků a jejich spotřebou, přesto však navrhované osvobození od spotřebních daní otevírá možnost daňových úniků, kterým nelze následnou kontrolou zcela zamezit. Následnou kontrolou nelze například prokázat, že údaj o spotřebě technického benzinu v rámci technologie výroby neodpovídá skutečnosti.
Nehledě k předchozím připomínkám se závěrem upozorňuje na to, že předložený návrh zákona je nekomplexní, neboť postrádá návaznost na další ustanovení zákona o spotřebních daních, zejména na ustanovení vymezující plátce daně, vznik daňové povinnosti, sankce; nerespektuje rovněž, že již ustanovení stávajícího zákona zajišťují zdanění technického benzinu a lehkých topných olejů, jsou-li tyto použity jako pohonné hmoty. Rovněž konstatování v důvodové zprávě, že navrhovaný zákon by neměl mít negativní dopad na státní rozpočet, vyvolává pochybnosti, neboť již samotná skutečnost, že sazby spotřebních daní jsou výrazně vyšší než sazby daně z přidané hodnoty, znamená, že úbytek spotřební daně nelze prakticky nahradit eventuálním přírůstkem daně z přidané hodnoty, který je v důvodové zprávě zmíněn.