Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2002 > 2002-09-11

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 11. září 2002 č. 865 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 20)


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (sněmovní tisk č. 20) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 20)


Vláda na své schůzi dne 11. září 2002 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (sněmovní tisk č. 20) a přijala k němu toto stanovisko:

1. Vláda ve svém Programovém prohlášení vlády předpokládá, že předloží návrh novely Ústavy České republiky, a to na základě široké diskuse o obsahu i rozsahu této novely včetně zpřesnění kompetencí ústavních orgánů a jejich vzájemných vztahů. V rámci této diskuse bude nepochybně posuzován i rozsah ústavní kompetence prezidenta republiky při udělování individuální milosti.

2. Předložený návrh, který stanoví, že k platnosti rozhodnutí prezidenta republiky o individuální milosti se vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, předkladatelé odůvodňují zejména tím, že nepřesvědčivá rozhodnutí prezidenta republiky o udělení milosti vedou k nespokojenosti veřejnosti, vyvolávají pochyby o rovnosti občanů před zákonem, oslabují právní vědomí občanů a popírají principy právního státu; dostatečnou zárukou toho, že se v budoucnu nebudou údajná pochybení stejného druhu opakovat, má být stanovení odpovědnosti vlády i za vydávání rozhodnutí prezidenta republiky o milosti v individuálních případech, stejně jako je tomu při vydávání rozhodnutí o amnestii.

Rozhodování prezidenta republiky o individuální milosti je však aktem, jehož předmětem není přezkoumávání otázky viny, trestu a postupu orgánů činných v trestním řízení, nýbrž posouzení sociálních, zdravotních, případně jiných aspektů konkrétního případu. Rozhodnutí o udělení milosti nemohou být proto zdůvodňována porušením zákona a nemusí ostatně být vůbec zdůvodňována. Vláda proto nepovažuje za opodstatněnou argumentaci předkladatelů, že tato rozhodnutí jsou nepřesvědčivá a popírají zásady právního státu.

Řešení, navržené v předloženém návrhu, by na tomto principu nic nezměnilo. Vzhledem k tomu, že prezident republiky není v rámci svého ústavního postavení za akty udělování milosti odpovědný, přesunula by se kontrasignací těchto rozhodnutí předsedou vlády nebo jím pověřeným členem vlády politická odpovědnost plně na vládu podle ustanovení čl. 63 odst. 4 Ústavy České republiky. V praxi by to znamenalo, že vláda by musela v souladu s ustanovením čl. 76 Ústavy České republiky rozhodovat ve sboru o každém rozhodnutí prezidenta republiky o individuální milosti a musela by každý jednotlivý případ posuzovat z týchž hledisek, z jakých jej posuzoval prezident republiky.

3. Předložený návrh zákona pomíjí, že platnou právní úpravou je oprávnění prezidenta republiky rozhodovat o udělení milosti již výrazně omezeno. Prezident republiky využil zmocnění uvedené v ustanovení § 366 odst. 2 trestního řádu a svým rozhodnutím ze dne 1. února 1994 o přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti, uveřejněným pod č. 33/1994 Sb., přenesl na ministra spravedlnosti svou pravomoc provádět řízení o žádostech o milost a zamítat bezdůvodné žádosti o milost, s výjimkou žádostí týkajících se určitých trestných činů nebo určitých osob (např. trestných činů proti republice, trestných činů vojenských, žádostí pachatelů odsouzených na doživotí, starších osob, osob trpících nevyléčitelnou chorobou) a žádostí, u nichž si rozhodnutí sám vyhradil. Řízení o udělení milosti prováděné ministrem spravedlnosti je pak upraveno v ustanovení § 367 trestního řádu. Další omezování ústavního oprávnění prezidenta republiky udělovat individuální milost by v tomto kontextu a za současné právní úpravy vláda nepovažovala za důvodné.