Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-08-12

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 12. srpna 1998 č. 518 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění a
doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky
(sněmovní tisk č. 10)


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (sněmovní tisk č. 10), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády






Místopředseda vlády

JUDr. Pavel R y c h e t s k ý , v. r.



P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 12. srpna 1998 č. 518



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona, kterým se mění a
doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky
(sněmovní tisk č. 10)




Vláda na jednání své schůze dne 12. srpna 1998 projednala a posoudila návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (sněmovní tisk č. 10), a vyjádřila s tímto návrhem ústavního zákona n e s o u h l a s z dále uvedených zásadních důvodů.

1. Předložený návrh ústavního zákona považuje přechod jednotlivých poslanců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných (případně nově vytvořených) politických klubů za výpověď plné moci poslancem jako zmocněncem vůči voliči jako zmocniteli. Zmocnitel nemá po celé funkční období žádnou možnost se proti takovému chování bránit a proto je třeba, aby ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen “Ústava”), takovou obranu umožňovala.

Tuto argumentaci považuje vláda za nepodloženou, neboť z právního hlediska nelze na vztah voliče a poslance aplikovat instituty soukromého práva, jako je v daném případě institut zmocnění na základě plné moci. Poslanec není svými voliči zmocněn k provedení určitých úkonů (nemá imperativní mandát), nýbrž je jejich představitelem a zástupcem.

Předložený návrh ústavního zákona směřuje pouze vůči poslancům nikoliv však vůči senátorům, aniž by tuto asymetrii odůvodnil.

Otázka zániku mandátu není zatím řešena v celém svém komplexu. Například v souvislosti s pravomocným odsouzením poslance nebo senátora za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dosud chybí také zákon předvídaný v Čl. 22 odst. 1 Ústavy.



Předložený návrh ústavního zákona si neklade za cíl takovéto komplexní řešení, ale směřuje pouze k jednomu z možných důvodů ztráty mandátu.

2. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že podmínkou pro výkon poslaneckého mandátu je členství poslance v politické straně, případně v poslaneckém klubu a v nezměnitelnosti tohoto postavení.

Podle Čl. 5 Ústavy je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy. Podle Čl. 23 odst. 3 Ústavy poslanci a senátoři při složení slibu mimo jiné slibují, že budou svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Podle Čl. 26 Ústavy vykonávají poslanci a senátoři svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Pokud by měl mandát poslanci zaniknout z důvodu změny jeho politické příslušnosti, docházelo by ke konfliktu s těmito ustanoveními Ústavy, neboť poslanec se při složení předepsaného slibu nezavazuje k tomu, že po dobu trvání svého mandátu setrvá v politické straně či v politickém klubu, jejichž je členem.

3. Ustanovení písmena e), které je navrhováno doplnit do Čl. 25 Ústavy, jenž upravuje případy zániku mandátu poslance nebo senátora, má, na rozdíl od stávajícího věcného pojetí úpravy zániku mandátu poslance nebo senátora, procesní charakter. Zařazení tohoto ustanovení do Čl. 25 je nevhodné, neboť upravuje jen formální stránku zániku mandátu, nikoliv však jeho hmotněprávní důvody.