Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2002 > 2002-12-09

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 9. prosince 2002 č. 1227 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona
o rozpočtové kázni České republiky
(sněmovní tisk č. 115)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni České republiky (sněmovní tisk č. 115), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České re- publiky.


Provede:
předseda vlády



Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 9. prosince 2002 č. 1227


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni České republiky
(sněmovní tisk č. 115)


Vláda na své schůzi dne 9. prosince 2002 projednala a posoudila návrh ústav-ního zákona o rozpočtové kázni České republiky (sněmovní tisk č. 115) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s, a to zejména z těchto zásadních důvodů:

· návrh ústavního zákona, jak vyplývá z níže uvedených důvodů, je věcně i právně, resp. pojmově značně neujasněný a ve své podstatě nadbytečný,

· narušuje ústavní dělbu kompetencí vlády a Poslanecké sněmovny,

· obsahuje zcela neurčitá ustanovení a pojmy, mnohdy pouze proklamativního charakteru, umožňující různý výklad, což ve své podstatě vylučuje možnost posuzovat míru jejich dodržování a provádět jejich následnou kontrolu; týká se to zejména jednoho z výchozích pojmů navrhované úpravy „soustava veřejných rozpočtů“, který není definován, nebo ustanovení čl. 5, které vymezuje základní povinnosti vlády v předmětné oblasti;

· samotný pojem „rozpočtová kázeň“, který je obsažen již v názvu návrhu ústavního zákona, koliduje s obdobným pojmem používaným v ustanovení § 44 zákona č. 218/1992 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), který je již tradičně v rozpočtovém právu spojen s používáním prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu a z rozpočtů územních samosprávných celků, od počátku roku 2001 rovněž s používáním prostředků státních finančních aktiv, prostředků příspěvkových organizací a prostředků Národního fondu,

· některé další stěžejní pojmy používané v návrhu ústavního zákona, jako např. „rozpočtová strategie“ nebo „rozpočtový výhled“ nejsou vymezeny ve vztahu k podobnému institutu, jakým je střednědobý výhled podle rozpočtových pravidel,





· některá ustanovení návrhu ústavního zákona jsou naopak obsahově zcela shodná s ustanoveními platných právních předpisů, jako např. čl. 13 s ustanovením § 101 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, čl. 23 až 25 s ustanovením § 20 odst. 1 a 2 a čl. 27 až 32 s § 29 a 30 rozpočtových pravidel,

· v čl. 36 návrhu ústavního zákona je bez bližšího vymezení zaveden zcela neurčitý institut „pozastavení účinnosti ústavního zákona“,

· navržená zásada vyrovnaného výsledku soustavy „veřejných rozpočtů“ je posta-vena pouze na statistickém výkaznictví, aniž by se brala v úvahu např. struktura vykazovaného schodku nebo jeho časové rozlišení,

· návrh, aby základní „sankcí“ navrhovanou jako důsledek nedodržení rozpočtové kázně bylo nastolení otázky důvěry vládě, znamená nepřímou novelu Ústavy, neboť podle jejího čl. 71 vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry, není to však její povinností; tím, že navrhovatelé hodlají změnit projednávání rozpočtových otázek v kontinuální proces, byla by nastolována otázka důvěry vládě nepřetržitě, což by vytvářelo pro vládu nestabilní situaci a mohlo vyvolávat chronickou politickou krizi, která by se nezbytně nepříznivě promítla do života společnosti a v neposlední řadě by ovlivnila i záměry zahraničních investorů.