Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-06-04

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 4. června 1997 č. 320 + P

k poslaneckému návrhu zákona o vysokých školách
(sněmovní tisk č. 189)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návru zákona o vysokých školách (sněmovní tisk č. 189), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;


II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády

Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.

Příloha k usnesení vlády ze dne 4. června 1997 č. 320

S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o vysokých školách
(sněmovní tisk č. 189)


Vláda na jednání své schůze dne 4. června 1997 projednala a posoudila návrh zákona o vysokých školách (sněmovní tisk č. 189) a zaujala k němu následující stanovisko.

I.
Obecně


V období let 1994 a 1995 byl ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy připravován nový zákon o vysokých školách. Probíhala k němu rozsáhlá diskuse, byl velmi podrobně projednáván a po zapracování připomínek byl schválen vládou a předložen na podzim roku 1995 Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jako vládní návrh zákona o vysokém školství. Po prvém čtení byl dne 20. prosince 1995 vrácen předkladateli k dopracování.

Předložený poslanecký návrh zákona je v celkovém pojetí, struktuře i formulacích do značné míry kopií materiálu, který pod názvem “Návrh zákona o vysokých školách” předložil dne 9. dubna 1997 ministr školství, mládeže a tělovýchovy na poradu vybraných členů vlády (dále jen “návrh MŠMT”) a který tato porada projednala dne 2. května 1997. Před vypracováním návrhu z 9. dubna 1997 existovalo několik pracovních verzí, které byly projednávány s Radou vysokých škol a Českou konferencí rektorů. Je třeba uvést, že při přípravě návrhu MŠMT byl využíván též alternativní návrh zákona o vysokých školách, který na žádost České konference rektorů zpracovali pracovníci Právnické fakulty University Karlovy a který byl k dispozici ve dvou mírně odlišných verzích a to z 6. února 1997 a z 24. února 1997. Je zřejmé, že zpracovatelé předloženého návrhu zákona čerpali i z tohoto alternativního návrhu, nejspíše z verze z 6. února 1997.


Z uvedených skutečností je možno usoudit, že zpracovatelé předloženého návrhu zákona mají na legislativní řešení problematiky vysokých škol do značné míry podobný názor jako ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Rada vysokých škol a Česká konference rektorů. Týká se to zejména ustanovení o postavení veřejných a soukromých vysokých škol, struktuře veřejných vysokých škol a jejich orgánů, studijních programech a akademických titulech, systému akreditace a kompetenci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.


II.
Hlavní odchylky předloženého návrhu zákona od návrhu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy



Právní postavení veřejné vysoké školy

Oba návrhy se shodují v tom, že stávající vysoké školy by měly nabýt postavení právnických osob svého druhu s charakteristickými rysy veřejnoprávní korporace, zejména pokud jde o postavení majetkového vlastníka. Rozdíl je ve způsobu převodu majetku, když předložený návrh zákona předpokládá přechod veškerého majetku, k němuž mají stávající vysoké školy právo hospodaření, do vlastnictví veřejné vysoké školy, a to dnem účinnosti zákona. Návrh MŠMT předpokládá přechod majetku do vlastnictví veřejné vysoké školy výčtovou metodou na základě rozhodnutí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tímto postupem by mělo být zabráněno budoucím nejasnostem v majetkových vztazích, zejména pokud jde o nemovitosti.

V této souvislosti je nutno upozornit též na skutečnost, že paušálním, ex lege přechodem vlastnictví majetku státu, k němuž vysoké školy dosud vykonávají právo hospodaření, na veřejné vysoké školy, by nebyla vyřešena problematika půdy a jiného zemědělského majetku nacházejícího se na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve správě Pozemkového fondu České republiky.


Poplatky za studium

Předložený návrh zákona v §§ 88 a 89 dává veřejné vysoké škole pouze možnost vybírat poplatky za jednotlivé správní úkony spojené s řádným studiem (výčet úkonů je demonstrativní) a za opakování zkoušky, semestru, ročníku nebo bloku, a to s omezením maximální výše. Návrh MŠMT umožňuje rovněž poplatek za přijímací řízení, stanoví však za každý rok studia povinnost vybírat školné, které je po “rozumnou” dobu studia omezeno zdola výší životního minima a shora trojnásobkem životního minima za rok a po překročení této doby výrazně roste.



Akreditační komise

V § 125 odst. 1 předloženého návrhu zákona se navrhuje, aby Akreditační komisi volila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, důvodová zpráva však hovoří - stejně jako návrh MŠMT - o jmenování vládou. Návrh na volbu Akreditační komise Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky se objevil již při projednávání vládního návrhu zákona o vysokém školství v prosinci 1995 a byl výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu odmítnut.


Univerzitní nemocnice

Předložený návrh zákona v §§ 49 až 59 vytváří pro univerzitní nemocnice zcela nový typ právnické osoby, což není v souladu s koncepcí ministerstva zdravotnictví v této oblasti.


Vojenské a policejní vysoké školy

Předložený návrh zákona chce zachovat nedotčené dosavadní postavení těchto škol jakožto státních institucí (§ 132), avšak zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, který toto postavení upravuje, navrhuje zrušit (§ 143, bod 3). Návrh MŠMT tuto problematiku řeší dosti podrobně a v plném souladu s požadavky resortů obrany a vnitra.

* * *


V souhrnu lze tedy konstatovat, že při tvorbě předloženého návrhu zákona byl ve velmi značné míře (cca ze 3/4) využit text návrhu MŠMT, který bude po dopracování některých nedořešených otázek projednán do konce června 1997 vládou a předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. (Dopracovat bude třeba postavení univerzitních a fakultních nemocnic, případně některé otázky týkající se postavení vysoké školy jako veřejnoprávní korporace ve vztahu k připravované transformaci postavení rozpočtových a příspěvkových organizací a k připravovanému věcnému záměru zákona o výkonu vlastnického práva státu).

Vláda proto doporučuje, aby předložený návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky projednáván společně s návrhem, který bude Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předložen vládou.




III.
Podstatnější nepřesnosti a nesprávnosti věcné i legislativní povahy,
týkající se jednotlivých ustanovení předloženého návrhu



Část první - Základní ustanovení ( §§ 1 až 11)

- Pojem “akademické orgány vysoké školy” vztahující se i na soukromé vysoké školy v části o soukromých vysokých škol není rozpracován.

- § 3 by bylo třeba lépe formulovat, aby bylo jasné, že z tohoto ustanovení ne- vyplývá pro ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy povinnost akreditovat každé vysoké škole nejméně jeden magisterský studijní program, ale skutečnost, že pouze ta instituce, která má akreditovaný nejméně jeden magisterský studijní program je vysokou školou podle tohoto zákona (může se nazývat vysokou školou).
Z ustanovení není jasné, jaké budou právní důsledky toho, když vysoká škola nebude mít žádný studijní program akreditován.

- V § 9 se mluví o možnosti zrušení vysoké školy, aniž by bylo před tím cokoliv řečeno o zřízení vysoké školy. Dále není jasné, co znamená spojení “V případě zrušení” - pokud je nějaký subjekt zrušen, nemůže už nic zajistit - pokud to nebude zvlášť upraveno. Navíc není zřejmé, jak bude studentům dokončení studia zajištěno, když přijetí studentů jinou vysokou školou nelze vynutit, či když nebude v zákoně zároveň upraveno, za jakých podmínek by jiná vysoká škola případně byla povinna tyto studenty přijmout a nechat dostudovat. Je třeba zákonem stanovit splnitelné povinnosti a jejich neplnění pak sankcionovat. Zákon by měl upravovat spíše např. povinnost náhrady škody způsobené studentům.

- Nedotknutelnost akademické půdy vysokých škol (§ 10 písm. f/) by měla být v zákoně blíže specifikována - není jasné, co by se tímto pojmem rozumělo; bylo by rovněž třeba upravit výjimky z této zásady (např. při ohrožení života nebo zdraví), resp. podmínky vstupu orgánů činných v trestním řízení apod.



Část druhá - Veřejná vysoká škola a její součásti (§§ 12 až 65)

- Mezi součástmi vysoké školy není výslovně zmíněn vysokoškolský ústav, i když pak o něm pojednává zvláštní oddíl.

- Vzhledem k textu § 20, odst. 2 není jasné, zda by úkony uvedené v § 20, odst. 1 neměl činit výhradně rektor.

- V § 21 není upraveno, co se stane, předloží-li rektor opatření s návrhem na zrušení akademickému senátu školy - není už stanoveno, že akademický senát veřejné vysoké školy má vůbec kompetenci opatření zrušit a zda tak musí učinit na návrh nebo zda je rozhodnutí o zrušení věcí jeho uvážení.

- Statutární předpisy veřejné vysoké školy jsou v § 27 jen vyjmenovány a není ani rámcově stanoveno, co by měl obsahovat statut, který se předkládá k registraci.

- V § 32 není zcela jasný vzájemný vztah ustanovení odstavců 1 a 2.

- Zásadní problém - § 35, odst. 3 nepočítá při zřízení fakulty s vyjádřením Akreditační komise, což je v rozporu s § 126, odst. 2 písm. c.

- V § 51 není zcela jasný postup, když bude mít vysoká škola více lékařských fakult, tj. není jasný vztah § 51, odst. 2 písm. c) a § 51, odst. 3 a 4.



Část třetí - Soukromá vysoká škola (§§ 66 až 70)

Celá část je terminologicky nejednotná (statutární předpis a vnitřní předpis, viz též § 66, odst. 7, kde je použito “předběžné stanovisko Akreditační komise”, což nemá vazbu na jiná ustanovení; to mohlo vzniknout nesourodým čerpáním předkladatele z různých předloh).



Část čtvrtá - Studijní program (§§ 71 až 77)

- Zcela obecně a tím nedostatečně je definován bakalářský studijní program v § 73, odst. 1.

- § 77 ve snaze zavést poplatky za studium dalšího bakalářského nebo ma- gisterského programu nepřípustně směšuje pojmy a do kategorie celoživotního vzdělávání zařazuje normální studijní programy.



Část pátá - Studium na vysoké škole (§§ 78 až 91)

- Mezi § 87, odst. 1 a § 87, odst. 2 je rozpor - v odstavci 1 byl zřejmě vypuštěn jeden ze způsobů ukončení studia, aniž by byl příslušným způsobem upraven odstavec 2.

- V § 88, odst. 1 by bylo třeba taxativně vymezit úkony, za něž lze vybírat poplatky.

- § 92, odst. 2 je opakováním § 87, odst. 4.



Část osmá - Akreditace (§§ 116 až 126)

- V § 122, odst. 1 není jasné komu a jak má být zrušení studijního programu oznamováno.

- V § 125 je rozpor mezi odstavcem 1, podle kterého jsou členové Akreditační komise voleni Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, a odstavcem 2, podle kterého jsou jmenováni blíže neurčeným subjektem. Je třeba přesně a podrobně specifikovat způsob ustavení Akreditační komise. (Podle důvodové zprávy má členy Akreditační komise jmenovat vláda - jedná se tedy zřejmě o písařskou chybu při úpravách návrhu.)

Zákon by měl v § 125, odst. 5 upravovat možnost odvolat člena Akreditační komise i v případě, že se např. dlouhodobě neúčastní činnosti komise apod.



Část devátá - Státní správa (§§ 127 až 131)

- V § 127 by bylo potřebné upravit pravomoci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, aby mohlo zabezpečovat plnění závazků vyplývajících v oblasti vysokého školství pro Českou republiku z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, zejména určovat veřejným vysokým školám, popř. Akreditační komisi způsob jejich účasti na plnění těchto závazků.

- § 129 neodpovídá uzavřené Úmluvě o uznávání vysokoškolských kvalifikací v Evropském regionu.



Část desátá - Vojenské a policejní vysoké školy (§ 132)

Součástí nového zákona by měla být i úprava postavení vojenských a policejních vysokých škol - viz část II. tohoto stanoviska.



Část jedenáctá - Společná, přechodná a závěrečná ustanovení (§§ 133 až 144)

S ohledem na znění § 132 by neměl být v § 143, odst. 1 rušen zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, a zákon č. 216/1993 Sb., kterým se mění a do- plňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.