I. p ř i j í m á
k návrhu ústavního zákona o referendu (tisk č. 1874) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 12. července 1995 č. 422
S t a n o v i s k o vlády k návrhu ústavního zákona o referendu
(tisk č. 1874)
Vláda na svém zasedání dne 12. července 1995 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o referendu předložený poslancem S. Grossem a dalšími (tisk č. 1874) a vyslovila s ním n e s o u h l a s .
V tomto roce se vláda již několikrát zabývala poslaneckými iniciativami navrhujícími ústavní řešení referenda jako jedné z forem výkonu státní moci přímo lidem a zaujala k nim zamítavé stanovisko. Předkládaný návrh ústavního zákona o referendu je svým obsahem v podstatě shodný s návrhem zásad ústavního zákona o referendu (tisk č. 1427). Nesouhlas s těmito zásadami vláda vyjádřila ve svém usnesení ze dne 22. února 1995 č. 103 a na svém stanovisku i nadále setrvává.
Z důvodů, které vedly k odmítavému stanovisku, považuje vláda za závažné zejména tyto:
1. Ústava České republiky je založena na principu zastupitelské demokracie, kdy lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Výkon státní moci přímo lidem, jehož formou může být i referendum, může být podle článku 2 odst. 2 Ústavy stanoven ústavním zákonem jen v konkrétních případech. Předložený návrh ústavního zákona jde nad rámec Ústavy, neboť jeho cílem je obecná úprava referenda jako prostředku pro řešení konkrétně nevymezené skupiny případů; přijetím takové právní úpravy by v podstatě došlo ke změně Ústavy. Navrhované pojetí vláda proto považuje za neúčelné a politicky neaktuální.
2. Navrhované znění Čl. 3 podstatným způsobem mění ústavní úpravu přijímání ústavních zákonů tím, že přes schválení ústavního zákona kvalifikovanou většinou v Poslanecké sněmovně rozšiřuje legislativní proces ještě o případné referendum. I v tomto případě jde o zásadní a neodůvodněnou změnu Ústavy.
3. V navrhovaném Čl. 4 není zřejmé, co se rozumí konkrétně "pravomocemi státních orgánů stanovenými v Ústavě". Tento pojem by měl být v návrhu specifikován.
4. V Čl. 5 návrhu je odkazem na prováděcí předpis rozšiřována Ústavou taxativně vymezená působnost Ústavního soudu; novou působnost je Ústavnímu soudu možné založit a vymezit pouze ústavním zákonem.
5. Návrh postrádá alespoň základní úpravu postupu při vyhlášení referenda, neboť již v tomto ústavním zákoně by mělo být upraveno, jak má být formulována otázka pro referendum a zda a jakým postupem může prezident republiky návrh na vyhlášení referenda odmítnout či vrátit.
Návrh ústavního zákona o referendu znamená ve své podstatě změnu Ústavy, čímž překračuje meze stanovené v Čl. 2 odst. 2 Ústavy. Navíc mimo to, že je zcela obecný a rámcový, vykazuje značné věcné i legislativnětechnické nedostatky, a proto s ním vláda po projednání vyslovila nesouhlas.