Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2001 > 2001-03-14

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. března 2001 č. 243 + P

k návrhu vyjádření vlády k návrhu skupiny poslanců
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
na zrušení nařízení vlády č. 445/2000 Sb.,
o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005, vyjádření uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e

1. předsedu vlády, aby o vyjádření vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Ústavního soudu,

2. místopředsedu vlády a předsedu Legislativní rady vlády zastupováním vlády při řízení před Ústavním soudem ve věci uvedené v bodě I tohoto usnesení.


Provedou:
předseda vlády,
místopředseda vlády a
předseda Legislativní rady vlády



V y j á d ř e n í
vlády k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky na zrušení nařízení vlády č. 445/2000 Sb.,
o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005

I.


Vláda na jednání své schůze dne 14. března 2001 projednala a posoudila návrh skupiny 28 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených advokátem JUDr. Richardem Wagnerem, na zrušení nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005.

Stěžovatelé se domnívají, že vydáním napadeného nařízení vlády došlo k zásahu do ústavně zaručených práv producentů mléka, konkrétně · práva vlastnického (ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod /dále jen „Listina"/),

· práva podnikat (ustanovení čl. 26 Listiny),

· práva záruky rovných práv pro všechny bez rozdílu (ustanovení čl. 1 Listiny). Stěžovatelé dále namítají, že výkon základních práv a svobod, stanovených Listinou, lze omezit pouze zákonem, přičemž v daném případě jej upravuje nařízení vlády (ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny).

II.


Vláda uvádí, že se Česká republika v souladu s Evropskou dohodou zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími na straně druhé zavázala zavádět do českého právního řádu principy komunitárního práva. Cíle a prostředky zemědělské politiky Evropské unie jsou ve vazbě na fungování společného trhu obsaženy v hlavě II části třetí Smlouvy o Evropské Unii v amsterodamském znění. V českých právních předpisech je promítnuto nařízení Rady č. 1258/99, o financování společné zemědělské politiky, jakož i nařízení Rady č. 1255/99, o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky, a to do zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu) a pokud jde o mléko a mléčné výrobky, do nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005, vydaného na základě a v mezích cit. zákona. Státní zemědělský intervenční fond je ustanoven jako tzv. intervenční agentura čili základní stavební prvek provádění Společné zemědělské politiky, což je v souladu s principy práva Evropských společenství.

Celý komunitární systém je postaven na direktivním přidělení tzv. národních kvót, z nichž jsou pak odvozeny kvóty individuální. Společné zemědělské politice Evropské Unie je třeba postupně se přizpůsobovat jak institucionálním zabezpečením, tak i jistou regulací trhů zemědělských produktů včetně akceptování společných postupů s cílem předejít nepříznivým vlivům na tuto zvlášť citlivou oblast ekonomiky po vstupu České republiky do Evropské Unie, kdy budou zmíněné komunitární předpisy právem bezprostředně závazným.

Pokud jde o soutěžní postavení producentů, platí pro zemědělský sektor zvláštní ustanovení čl. 36 Smlouvy o Evropské Unii, které vyjímá zemědělskou výrobu a obchod zemědělskými produkty z dosahu kapitoly týkající se pravidel soutěže, a to jak pokud jde o ustanovení platná pro podniky, tak zejména ustanovení platná pro státy z hlediska poskytování veřejných podpor. Soutěžní postavení si tak mohou jednotliví producenti zajistit v rámci tržní regulace podle zákona a jeho prováděcího nařízení, jež obojí poskytují možnost určitého pohybu ve směru zvýšení jejich kvót, ale nikoli nad její rámec, aniž by uplatněním absolutní svobodné soutěže neohrozili v krajním případě i svou existenci. Je tedy třeba poznamenat, že podmínky omezující výkon podnikatelského oprávnění jsou dány založením systému produkčních kvót v zákoně, jimž je inherentní na jedné straně omezení produkce a na druhé straně uspořádání jejich přidělování, které je spíše jen technickým provedením zákonem rámcově zakotveného systému.

Napadnuté nařízení vlády má bezprostřední vztah zvláště k nařízení Rady Evropských společenství č. 3950/92, stanovujícímu dodatečné odvody u komodity „mléko a mléčné výrobky". Právě toto nařízení Rady Evropských společenství se z velké části zabývá stanovením příslušných kvót a sankcemi při jejich nedodržování. Jak stanovení sankce uvedené v zákonu č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, tak stanovení samotné výše této sankce (dodatečného odvodu) odpovídá dikci tohoto komunitárního právního předpisu (viz čl. 1 předmětného nařízení Rady Evropských společenství). Vytvoření komunitárnímu systému obdobného vnitrostátního schématu regulace trhu s mléčnými výrobky proto vláda považuje, z hlediska přípravy na vstup České republiky do Evropských společenství, za nezbytný a důležitý krok.

III.


Nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005, bylo vydáno k provedení ustanovení § 2 odst. 5 a ustanovení § 12 odst. 3 až 5 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), a to na základě výslovného zmocnění. Navrhovatelé napadají výlučně jen toto nařízení vlády, návrh vůbec nemíří proti zákonu č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu. Vláda konstatuje, že shora uvedené nařízení vlády se pohybuje v mezích zákonného zmocnění a nevybočuje svým obsahem z mezí vytýčených obsahem zákona. Nařízení vlády tudíž nelze oprávněně vytýkat rozpor s ústavními zákony (Listinou) a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

Navrhovatelé tvrdí, že systém produkčních kvót zavedený nařízením je nuceným omezením vlastnického práva a významným zásahem do tohoto ústavně zaručeného práva a jako takový je přípustný pouze ve veřejném zájmu a že zavedená regulační opatření porušují ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny a čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu vláda podotýká, že návrh ve skutečnosti směřuje přímo proti zákonu č. 256/2000 Sb. Podle jejího názoru se zde však o zásah do vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny nejedná, neboť zavedenou regulací mléka není vlastnické právo ani odejímáno, ani nuceně omezováno. Vláda připomíná, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod státům nebrání přijímat zákony, které považují za nezbytné k úpravě užívání majetku v souladu s obecným zájmem.

Totéž platí pro názor navrhovatelů, že zavedená regulace je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany. Vláda v této souvislosti poukazuje na názor pléna Ústavního soudu, vyjádřený v jeho nálezu vyhlášeném pod č. 231/2000 Sb.: „Pokud jde o … porušení čl. 26 odst. 1 Listiny, má i Ústavní soud za to, že cenová regulace nezabraňuje nikomu podnikat ani provozovat jinou hospodářskou činnost, neboť každý má možnost se svobodně rozhodnout, zda za daných podmínek v určité oblasti podnikat bude". Tvrzení stěžovatelů, že omezení práva podnikat lze „vztahovat pouze na určité kvalifikační a způsobilostní předpoklady výkonu povolání či podnikání a nelze je použít na vlastní proces podnikání", je dle názoru vlády bezdůvodně úzkým výkladem čl. 26 odst. 2 Listiny; vláda přitom připomíná stanovisko Ústavního soudu (nález uveřejněný pod č. 73/1995 Sb. nál. ÚS, sv. 4, str. 202), tj. že „rovností v právu podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) je třeba rozumět potenciální či relativní rovnost, která znamená, že se pro právo podnikat vyžaduje, aby bylo zásadně uplatňováno za stejných faktických poměrů", stejně jako názor Ústavního soudu (usnesení č. 7/1997 Sb. nál. ÚS, sv. 7, str. 356), že subjekt „své právo svobodného podnikání může realizovat jen v hranicích daných právním řádem" a že „hranicí vymezující prostor pro svobodné podnikání je i právní úprava konkursu a vyrovnání a její aplikace na konkrétní situaci". V článku 26 Listiny tedy nejde jen o nároky na osobní způsobilost podnikající osoby.

Pojem „produkční kvóta" zákon rámcově vymezuje v ustanovení § 2 odst. 5 zákona č. 256/2000 Sb., sankce jsou pak stanoveny přímo tímto zákonem. Lze proto soudit, že ve smyslu čl. 4 odst. 1 Listiny lze provést bližší úpravu i podzákonným právním aktem.

V oddílu IX. navrhovatelé uvádějí, že nezvýšení stávající individuální produkční kvóty nebo nepřidělení nové individuální produkční kvóty pro ty producenty, kteří podnikají výlučně v systému trvalého vazného ustájení, nemá oporu ani v zákoně č. 256/2000 Sb., ani v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství; ustanovení § 4 odst. 2 předmětného nařízení vlády je proto navrhovateli považováno za diskriminační. Vláda je však toho názoru, že z ustanovení § 2 odst. 5 („…Produkční kvótou lze podmínit poskytnutí určité formy podpory zemědělství.") zákona č. 256/2000 Sb. vyplývá oprávnění podporovat určité formy zemědělství, v daném případě tedy tzv. ekologické zemědělství.

Navrhovatelé poukazují rovněž na povinnost producenta poskytovat zpracovateli nebo odbytové organizaci některé informace, resp. na povinnosti zpracovatele (odbytové organizace) informovat producenta. Vzhledem k tomu, že tyto povinnosti jsou zakotveny v nařízení vlády a zákon č. 256/2000 Sb. se o těchto povinnostech nezmiňuje, jsou podle názoru navrhovatelů uloženy v rozporu s ustanovením čl. 4 Listiny. K tomuto názoru je třeba uvést, že informační povinnosti jsou nezbytnou podmínkou fungování celého regulačního systému. Zákonem č. 256/2000 Sb. sice vláda není k takové úpravě výslovně zmocněna, z uvedeného důvodu jde však o úpravu „k provedení a v mezích zákona" ve smyslu čl. 78 Ústavy.

IV.


Vzhledem k tomu, že vláda vydáním nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka na léta 2001 až 2005, neporušila ústavně zaručená práva producentů mléka, navrhuje, aby návrh na zrušení nařízení vlády č. 445/2000 Sb., byl
z a m í t n u t.