Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-11-29

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 29. listopadu 1999 č. 1258 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 401)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 401), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 401)


Vláda na jednání své schůze dne 29. listopadu 1999 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk. č. 401), a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda má k předloženému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “trestní zákon”), (sněmovní tisk č. 401) dále uvedené výhrady.

1. Smyslem a účelem § 198a trestního zákona – Podněcování k národnostní a rasové nenávisti – je chránit jakýkoliv národ nebo jakoukoliv rasu a jejich příslušníky před útoky, které jsou vedeny s cílem vzbudit nenávist k nim, nebo omezit jejich práva a svobody. Platná právní úprava tak naplňuje požadavky mezinárodních smluv, kterými je Česká republika v této oblasti vázána a vychází z ústavního pořádku České republiky.

Naproti tomu návrh na doplnění dosavadní skutkové podstatu trestnéhočinu podněcování k národnostní a rasové nenávisti podle § 198a trestního zákona o ochranu před podněcováním k nenávisti ke třídě nebo náboženství, nebo před podněcováním k omezování práv a svobod jejich příslušníků, jde zejména v části týkající se podněcování nenávisti ke třídě, nad rámec mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a není ani v souladu s Listinou základních práv a svobod.

Podle čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je stát založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Naproti tomu pojem “třída” je spojen s některými ideologiemi nebo filosofickými učeními, která jej také ze svých hledisek definují a užívají. Pokud by stát měl poskytovat ochranu jednotlivým třídám, musel by, v daném případě pro účely trestního řízení, pojem “třída” přesně definovat. V takovém případě by se však nutně musel ztotožnit s některými ideologiemi nebo filosofickými učeními, což ústavní pořádek výslovně vylučuje.

Pojem “třída” je sice použit v § 260 odst. 1 trestního zákona, zde uvedená skutková podstata trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů však užívá tohoto pojmu ve zcela odlišném kontextu. Ustanovení § 260 trestního zákona směřuje k postihu jednání, spočívajícího, mimo jiné, v podpoře a propagaci třídní nebo náboženské zášti - jako trestný čin je tak postihováno jednání spočívající v tom, že pachatel propaguje hnutí, rozlišující lidi na třídy a sledující své vlastní cíle, jichž má být dosaženo na úkor určité třídy nebo určitých tříd.

2. Navrhovaná změna § 260 trestního zákona, spočívající v nahrazení pojmu “občan” pojmem “člověk”, je odůvodněna v předloženém návrhu zákona tím, že z pojmu “občan”, uvedeného v tomto ustanovení, není zřejmé, zda se jedná jen o státního občana České republiky nebo i o cizince.

Vláda však upozorňuje, že pojmy “občan”, “občanská práva”, “občanskoprávní vztahy” jsou obsaženy v řadě právních předpisů, včetně tak zásadních, jako je Ústava České republiky, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a i v jiných ustanoveních trestního zákona, aniž by to v praxi působilo výkladové problémy.

Pokud trestní zákon obsahuje ustanovení vztahující se jen na státní občany České republiky, výslovně tuto skutečnost uvádí (například v § 18 u posuzování trestnosti činu, který v cizině spáchal občan České republiky, v § 91, § 114, § 115, kdy trestné činy vlastizrady, válečné zrady a služby v cizím vojsku může spáchat jen občan České republiky). Trestní zákon v platném znění užívá pojmu “občan” i v jiných ustanoveních, například v § 202 odst. 1 a ve zvláštní části hlavy páté. V případě přijetí navrhované právní úpravy by vznikly výkladové a aplikační problémy při vymezení rozdílů mezi pojmy “občan České republiky”, “občan” a “člověk”.

3. Odkazem na právní předpis, resp. na mezinárodní smlouvy (bod 5 předloženého návrhu zákona), nelze vymezit všechna hnutí, která lze postihovat podle § 260 trestního zákona, neboť řada z nich, která mohou potlačovat práva a svobody nebo hlásat národnostní nebo jinou zášť, není právními předpisy, popřípadě mezinárodními smlouvami, definována - právní předpisy a mezinárodní smlouvy většinou pozitivně definují práva a svobody občanů a předpokládají uplatnění sankcí za jejich porušení.

Z tohoto důvodu navržené doplnění § 260 trestního zákona o odkaz na poznámku pod čarou a v ní určení konkrétních právních předpisů, resp. mezinárodních smluv, vymezujících uvedená hnutí, vláda považuje za zcela nepřípadné, neboť by bylo restriktivní, zavádějící a v porovnání se současným stavem by vedlo ke zcela nedůvodnému a při konkrétní aplikaci škodlivému výkladu uvedeného ustanovení trestního zákona.

4. Návrh na vypuštění pojmu “fašismus” z § 261 trestního zákona s odůvodněním, že vzhledem k době, která uplynula od druhé světové války, není tento pojem pro určení, jaká hnutí má § 260 trestního zákona na mysli, zcela srozumitelným, nelze přijmout už s poukazem na nárůst počtu hnutí, hlásících se k odkazu fašismu a nacismu.

Kromě toho každá změna skutkové podstaty trestného činu nutně vyvolá i změny v aplikační praxi. Skutečnost, že by z § 261 trestního zákona byl vypuštěn pojem “fašismus”, by v praxi mohla být vnímána tak, že fašismus již nemusí být vždy považován za jedno z těch hnutí, která naplňují znaky uvedené v § 260 odst. 1 trestního zákona.