I. s o u h l a s í s tezemi k problematice sdružování v zájmových sdruženích (dále jen "komorách") uvedenými v příloze tohoto usnesení;
II. u k l á d á místopředsedům vlády a ministrům financí a zemědělství a ministrům spravedlnosti a zdravotnictví a ministru hospodářství ve spolupráci s předsedou Úřadu průmyslového vlastnictví předložit vládě do 31. prosince 1994 návrhy zákonů upravujících postavení komor v oboru jejich působnosti zpracované podle tezí uvedených v bodě I tohoto usnesení.
Provedou:
místopředsedové vlády a ministři financí a zemědělství,
ministři hospodářství,spravedlnosti, zdravotnictví,
předseda Úřadu průmyslového vlastnictví
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 15. června 1994 č. 333
Teze k problematice sdružování v komorách.
Teze č.1
Sdružování a vstup do profese jsou dva odlišné problémy, které nelze směšovat.
Komory byly zřízeny zvláštními zákony právě proto, aby kontrolovaly výkon profese, stanovovaly profesní standardy a tím de facto i přístup do profese. Jedná se jednoznačně o přenesení pravomocí státu. Aby tato oprávnění mohla být realizována, celkem logicky je jediným možným nástrojem povinné členství v komoře.
Základní záměr, charakterizovaný v dalších zásadách naznačuje, že obecně sdružování je samozřejmým právem a splnění profesního standardu u vybraných profesí zakládá právo, nikoliv povinnost, být členem profesní organizace.
TEZE č.2
Povinné členství v profesních komorách bude zrušeno a nahrazeno členstvím dobrovolným nebo nárokovým.
Záměr odejmout profesním komorám možnost rozhodovat o přístupu do povolání a stanovovat profesní standardy, umožňuje upravit stávající právní úpravu tak, že profesní komory budou mít nepovinné členství. Naopak by příslušné zákony měly stanovit právo občana, který splní profesní standard, být členem komory.
Povinné členství v komoře nutně vytváří vztah, kdy jeden podnikatel je závislý na jiném. Jedná se o podnikatele ze stejného nebo příbuzného oboru, kteří jsou potencionálními nebo skutečnými konkurenty. Závislostí jednoho na druhém se deformuje konkurenční prostředí.
TEZE č.3
Stávající profesní komory se nebudou rušit.
Naplnění teze č.2 umožňuje nerušit stávající komory. Ty i nadále zůstanou subjekty veřejného práva se zákonem stanovenou strukturou vnitřních orgánů a pravidly jejich výstavby. Na druhé straně je zachována možnost zakládat i jiná profesní sdružení, dokonce s názvem komora, ovšem na jiném právním základě (zákon o sdružování občanů), jako soukromoprávní subjekty.
Navrhovaná právní úprava podporuje myšlenku, aby členství v komoře bylo nepovinným odznakem kvality, přičemž zákazník si může vybrat, zda v konkrétním případě raději zvolí dodavatele levnějšího nebo dodavatele, který se může pochlubit členstvím v komoře. O renomé nositele kvality ovšem musí v takovém případě komora trvale usilovat (i to je cílem navržené úpravy - kvalitu nelze nařídit zákonem a nelze ani určit jejího gestora). Neexistuje důvod, proč i mezi sdruženími či komorami by neměla existovat konkurence, neboť ne každé profesní sdružení dosáhne mezi zákaznickou veřejností obecného uznání jako symbol solidnosti a kvality.
Kdo není členem komory, může být rovněž účastníkem trhu; trh je rozvinutý nejen tehdy, když na něm působí dostatečný počet subjektů, nýbrž také tehdy, když existují malé, velké, levné i drahé firmy ve všech kombinacích.
TEZE č.4
U profesí, kde je to potřebné z hlediska ochrany veřejného zájmu budou stanoveny minimální profesní standardy.
Charakter povolání dosud upravených komorovými zákony nepochybně vyžaduje poměrně vysoký stupeň profesní odbornosti. Odbornost se nyní prokazuje buď zkouškou před komorou nebo dosaženým stupněm vzdělání, případně kombinací. Tento "profesní standard" je však veřejným zájmem. Garantem veřejného zájmu může být pouze stát, nikoliv profesní sdružení.
TEZE č.5
Komora neurčuje standardy nebo povinné parametry zboží obecně - může tak však činit pro své členy.
Zákazník (podikatel nebo občan) nemá být zákonem přinucen kupovat pouze kvalitu, jejíž hranici určila komora; má právo vybrat si i méně kvalitní a třeba levnější službu nebo - podle vlastní úvahy - službu drahou, u níž se dá očekávat kvalita.
Výjimku tvoří pouze zboží nebo služby, které mají charakter podle teze 7 s vlivem na bezpečnost, zdraví, životy atd., kde stát (ale nikoli komora!) nepřipustí nadměrná rizika. Tyto záležitosti (jako elektrická zařízení, plyn, tlakové nádoby, zdvihací zařízení, zbraně, výbušniny, jedy, jaderné materiály) jsou ošetřeny jinými zákony, a to vcelku uspokojivě.
TEZE č.6
Profesní standardy musí vymezit a jejich kontrolu zajistit stát.
Kvalita profesního standardu u většiny profesí dosud upravených komorovými zákony má charakter veřejného zájmu. Standard bude stanoven zvláštním právním předpisem, který stanoví podmínky, za nichž je zaručena "standardní kvalita" pro spotřebitele nabízené služby. Předpis rovněž stanoví pravidla, za nichž se u státního orgánu (ministerstva) bude standard osvědčovat. Bude to tedy předpis o výkonu povolání.
TEZE č.7
Tam, kde podnikání nebo vykonávání činnosti může mít bezprostřední vliv na bezpečnost státu, na veřejný pořádek, na práva a svobody druhých nebo na zdraví a životy osob, může stát stanovit podmínky pro podnikání. Tyto podmínky nestanoví komora, ani nekontroluje jejich dodržování. Stát při povolování podnikání nebo povolování výkonu činnosti nepřihlíží k členství nebo nečlenství v komoře.
V souladu s Listinou základních práv a svobod může stát omezit občany a podnikatele tam, kde jde o vyjmenované kategorie; v těchto případech stát "vnucuje" občanům ochrany a nepřipouští naděrná rizika, přestože pro občana to může být ekonomicky nevýhodné.
Je nesprávné, aby tuto ochranu prováděla komora; hranicí, od níž má stát zasahovat, je teprve ohrožení zdraví, životů, životního prostředí, kulturních hodnot nebo mimořádně velkých majetků; tyto krajní disciplíny by však stát už rozhodně neměl svěřit nestátní instituci.
Je ale dosti pravděpodobné, že komora nestanoví kriteria bezpečnosti a kvality až u samé hranice bezpečnosti ( a ostatně vůbec není jisté, že je vůbec dosažitelná objektivita, když členové komory podnikají, a že v komoře budou rozhodovat ti nejlepší odborníci atd.); komora bude sledovat spíše obchodní zájmy svých členů. Komora může stanovit povinné vázání dodávek službami, o něž by jinak zákazník neměl zájem; v zájmu podnikatelských "úspěchů" svých členů by komora hypoteticky mohla stanovit i nízkou laťku, takže zákazníci požadující bezpečnost a kvalitu by byli přímo poškozováni a těžko by hledali oporu např. u soudu, když "obvyklou" míru kvality určuje komora.
TEZE č.8
Státní orgán, jemuž přísluší kontrola minimálních standardů, může výkonem kontroly pověřit instituci s odbornými předpoklady
Tato teze navazuje na předpis o výkonu povolání, zmíněný v tezi č. 6. Naplnění teze umožňuje v případě, kdy proto budou odborné předpoklady, odlehčit státní správě. Touto odbornou akreditovanou institutcí by však neměla být profesní komora, nebo pouze profesní komora. To znamená, že pokud by byla akreditována komora, musí existovat minimálně ještě jedna konkurenční akreditovaná instituce. Pokud by akreditovanou institucí byla pouze profesní komora, celý záměr by prakticky ztratil smysl.
TEZE č.9
Státní orgán je povinen každou žádost o povolení k podnikání nebo k výkonu činnosti vyřídit v zákonem stanovené lhůtě. Dodržení lhůty ze strany státu se týká i umožnění složit zkoušku, je-li zkouška předepsána.
Může se vyskytnout argument, že bude třeba posílit státní aparát, aby mohl vykonávat povolovací činnost. Ve skutečnosti potřeba státní administrativy nebude tak vysoká, neboť seznam povolání a činností, k nimž je zapotřebí autorizace, musí být redukován jen na nejnaléhavější případy a poplatky za udělování mohou pokrýt náklady státní správy, stejně, jako je pokrývají v komoře. Naopak komory jsou iniciátorem růstu administraivy (byť nikoli státní, přesto však placené nakonec zákazníkem), když zavádějí plošné povinné procedury.
TEZE č.10
Vydání povolení a/nebo pozvání ke zkoušce může být zpoplatněno. V tom případě musí být výše poplatku za stejný úkon vždy stejná bez ohledu na právní postavení žadatele.
Nediskriminující postoj státu ke všem podnikatelům je základem podnikatelských jistot a předpokladem rozvoje ekonomiky.
TEZE č.11
Právní úprava přístupu do povolání by měla být jednotná.
Většina profesí, jejichž výkon je upraven "komorovými" zákony splňuje pojmové znaky živnosti (soustavná činnost provozovaná samostaně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku). Přesto tato povolání jsou vyloučena z režimu živnostenského zákona. Není důvod pro roztříštěnou právní úpravu výkonu povolání. Pokud výkon některých povolání vyžaduje zvláštní věcnou úpravu (viz zákon o výkonu povolání - teze č.6), je přesto možné zařadit profesi do živností vázaných nebo i koncesovaných. Zařazení do těchto kategorií živností neznamená, že úředník na živnostenském úřadě bude zkoumat odbornou kvalifikaci, ale pouze zjišťovat splnění podmínek určených ve zvláštním zákoně. (např.osvědčení o vykonané zkoušce na ministerstvu financí).
TEZE č.12
Právo podnikat nebo vykonávat činnost není omezeno členstvím nebo nečlenstvím v komoře.
Členy komory jsou podnikatelé. Ti, kteří již jsou členy, rozhodují o tom, zda i jiní se jimi mohou stát a zda tedy mohou podnikat. Opět se jedná o potenciální nebo faktické konkurenty.
Častou argumetací komor je poukazování na existenci a pozici komor v zahraničí. Zde jako obvykle záleží na výběru vzorového teritoria. MHS však má dostatek signálů, že protimonopolní úřady vyspělých zemí svádějí s komorami intenzivní boje a leckde je právě činnost komor považována za nejvážnější problém hospodářské soutěže. Prozatímní neúspěchy protimonopolních úřadů v Německu nebo Rakousku jsou způsobeny historicky pevným politickým postavením komor a jejich podporou lobbystickými skupinami; vedoucí politické strany v těchto zemích jsou do značné míry v rukou podnikatelského stavu.
TEZE č.13
Komoře není zákonem svěřeno právo ani povinnost provádět kontrolu nebo dozor nad podnikateli nebo osobami provádějícími činnost.
(Tím není dotčena možnost, že podnikatelé nebo osoby sdružené v komoře se dobrovolně podrobí kontrole nebo dozoru komory, a to např. přijetím vnitřních předpisů nebo přistoupení k nim).
Cílem je opět vyloučení závislého postavení jednoho podnikatele na jiném, který podniká v podobném nebo shodném oboru a je nebo může být konkurentem.
Praxe ukazuje, že podnikatelé - funkcionáři komory se pod záminkou kontroly seznamují s obchodními případy podnikatele - řadového člena a osléze předkládají jeho zákazníkům o něco výhodnější nabídky. Provádění kontroly jim poskytuje perfektní marketingové údaje včetně přesných dat o konkurenci, a to zcela zdarma nebo dokonce za zápornou cenu (jsou-li za takový "audit" komorou nebo přímo přímo kontrolovaných subjektem(!) odměňováni).
TEZE č.14
Povolení k podnikání nebo k výkonu činnosti vydané státem nebo komorami před nyní navrženou zákonnou úpravou zústávají v platnosti.
Není cílem jakkoliv zpochybnit již získaná oprávnění k výkonu povolání, či jinak zatěžovat podnikatele novými kvalifikačními procedurami. Zanášení nejistot do již existujícího podnikatelského prostředí musí být v maximální míře eliminováno.
TEZE č.15
Věcně příslušní ministři budou aplikovat tyto obecné teze v návrzích úprav stávajících zákonů s přihlédnutím ke zvláštnostem jednotlivých profesí.
Z téměř rok trvajících diskuzí o problematice sdružování v komorách je zřejmé, že ji nelze vyřešit jedním zákonem. Diskuze vyústila v závěr, učiněný na poradě ministrů vlády dne 22.února t.r., že odpovědní ministři vypracují pro vládu příslušné návrhy změn zákonů, týkající se profesí a profesních sdružení, která spadají do jejich resortů.