Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-04-30

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 30. dubna 1997 č. 277 + P

k návrhu stanoviska vlády k Úmluvě č. 177 a Doporučení č. 184 o domácké práci
přijatým na 83. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1996

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k Úmluvě č. 177 a Doporučení č. 184 o domácké práci, které byly přijaty na 83. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1996 (dále jen “Úmluva a Doporučení”), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;


II. p o v ě ř u j e předsedu vlády předložit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky texty Úmluvy a Doporučení;


III. u k l á d á
1. ministru práce a sociálních věcí odůvodnit stanovisko vlády k Úmluvě a Doporučení v Parlamentu České republiky,

2. místopředsedovi vlády a ministru zahraničních věcí informovat generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce na návrh ministra práce a sociálních věcí o tom, že instrumenty přijaté na 83. zasedání Mezinárodní konference práce byly v souladu s článkem 19 Ústavy Mezinárodní organizace práce předloženy příslušným nejvyšším orgánům České republiky.

Provedou:

předseda vlády,
ministr práce a sociálních věcí,
místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí

Na vědomí:

předseda Koordinační rady Konfederace podnikatelských a zaměstnavatelských svazů České republiky,
prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky
předseda Českomoravské komory odborových svazů,
prezident Konfederace umění a kultury

Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.


Příloha k usnesení vlády ze dne 30. dubna 1997 č. 277

Stanovisko vlády k Úmluvě č. 177 a Doporučení č. 184 o domácké práci
přijatým na 83. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1996


Vláda na svém zasedání dne 30. dubna 1997 projednala a posoudila Úmluvu č. 177 a Doporučení č. 184 o domácké práci.

Domácké práce využívají v menší či větší míře zaměstnavatelé a zaměstnanci v souladu s národními kulturními tradicemi, právními předpisy, ekonomickými možnostmi a sociálními potřebami téměř ve všech zemích světa. Vláda chápe domáckou práci jako jednu ze zvláštních forem výkonu práce v rámci pracovního poměru nebo dohod o pracech konaných mimo pracovní poměr, výhodnou jak pro zaměstnance tak pro zaměstnavatele.

Z globálního pohledu je zřejmé, že zneužívání domácké práce vykonávané v nevyhovujícím prostředí z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví a finančně nepřiměřeně horší postavení domáckých pracovníků ve srovnání s ostatními zaměstnanci je problémem především rozvojových zemí, kde je touto formou práce zaměstnáváno mimo žen i vysoké procento dětí.

Vláda od počátku s určitou skepsí sledovala zařazení přípravy nových mezinárodních právních norem o domácké práci na program mezinárodní konference práce, neboť je názoru, že jakákoliv nová mezinárodní úmluva stěží rychle a úplně odstraní existující problémy domáckých zaměstnanců. S ohledem na velmi rozlišnou vnitrostátní právní úpravu a zdrženlivost většiny vlád k přípravě úmluvy lze s určitostí pochybovat o vysokém počtu zemí, které budou novou úmluvu v dohledné době ratifikovat. Proto se při samotném formulování nových instrumentů vláda přikláněla k formulování výstižného a metodicky inspirativního doporučení, které by se mohlo tam, kde domácká práce sehrává v ekonomice významnou roli, stát užitečným vodítkem pro členské státy, organizace zaměstnavatelů a pracovníků při vnitrostátní regulaci pracovních podmínek domáckých pracovníků.

Podle názoru vlády má-li být postavení domáckých pracovníků co nejvíce srovnatelné s ostatními zaměstnanci, postačilo by k postupnému zlepšení pracovních podmínek domáckých pracovníků ratifikovat a řádně naplňovat dosavadní úmluvy a doporučení MOP stanovící všeobecné pracovní standardy, jak ostatně připouští i preambule úmluvy č. 177.

Výsledek hlasování o nové úmluvě, která byla přijata s rozdílem pouhých 12 hlasů zcela jednoznačně potvrdil původní obavy vlády. Úmluva svými definicemi zaměstnavatele a domáckého pracovníka spíše vnesla do úpravy domácké práce nové pochybnosti (např. nestanovila jasně rozdíl mezi domáckým pracovníkem - námezdním zaměstnancem a nezávislým pracovníkem, nedefinovala stupeň autonomie a stupeň ekonomické závislosti tvořící rozdíl mezi zaměstnancem a nezávislým pracovníkem, nedefinovala příležitostný výkon práce doma místo na obvyklém pracovišti; nedořešila otázku poskytnutí vybavení, materiálu a jiných vstupů pro domáckou práci atd.). Ačkoliv používá několikrát termín "zprostředkovatel", definice tohoto pojmu v úmluvě zcela chybí.

Rovněž přijaté Doporučení neodpovídá zcela původním představám vlády, neboť doporučuje stanovit nepřiměřené požadavky na státní orgány a zaměstnavatele, které samy o sobě nezaručují zlepšení pracovních a zaměstnaneckých podmínek domáckých pracovníků (např. registrace všech domáckých pracovníků a zprostředkovatelů, veškeré domácky vykonané práce, všech zaměstnavatelů zadávajících domáckou práci apod.). Zaměstnavatelé mají podle Doporučení např. zajistit dostatečnou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví domáckých pracovníků, aniž mají mít možnost vstupovat na domácká pracoviště a k nástrojům domáckého zaměstnance, které si mimochodem mohou domáčtí pracovníci obstarat sami bez zaměstnavatele. Přesto vláda hlasovala pro přijetí Doporučení, neboť považovala tuto formu mezinárodního instrumentu k dané problematice za jedinou vhodnou.

Na trhu práce České republiky se domácké práce využívá v poměrně omezeném rozsahu. Proto vláda neuvažuje o tom, že by v rámci politiky zaměstnanosti formulovala zvláštní politiku na podporu domácké práce. Dosavadní právní úpravu domácké práce vláda považuje za dostačující a nepociťuje potřebu ji měnit a doplňovat podle požadavků Úmluvy č. 177.

Z výše uvedených důvodů se vláda při přijímání úmluvy zdržela hlasování a ze stejných důvodů nepovažuje za vhodné uvažovat o její ratifikaci Českou republikou.

Reprezentativním organizacím zaměstnavatelů a zaměstnanců vláda doporučuje využívat úmluvu a doporučení podle svých specifických potřeb a možností jako určité směrnice při úpravě pracovněprávních vztahů domáckých zaměstnanců v rámci kolektivních smluv a pracovních smluv.