I. p ř i j í m á k návrhu zásad zákona o navrácení majetku spolkům, společenským organizacím a jiným občanským sdružením, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku dle bodu I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 23. června 1993 Č. 330
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zásad zákona o navrácení majetku spolkům, společenským organizacím a jiným občanským sdružením (tisk č. 363)
Vláda České republiky na svém zasedání dne 23. června 1993projednala a posoudila poslanecký návrh zásad zákona o navrácení
majetku spolkům, společenským organizacím a jiným občanským sdružením. Vláda s předloženým návrhem zásad nevyslovila souhlas
z těchto důvodů:
A. Obecně:
1. Návrh představuje zásadní průlom do přijaté koncepce restitučního práva, a to jak z hlediska konstrukce osob oprávněných a osob povinných, tak z hlediska posuzování důvodů restitučních nároků (nelegality zrušení spolků). Návrh postrádá analýzu rozsahu možného restituovaného majetku a možných dopadů zejména do tzv. terciální sféry (kultury, zdravotnictví, sociální péče apod.). Návrh také přehlíží skutečnost, že v privatizačním procesu se nepočítá s vyloučením, resp. blokací majetku podle předloženého návrhu, což znamená, že v mnoha případech byl uvažovaný majetek již privatizován podle platných předpisů, a to nejen ve prospěch českých, ale i zahraničních podnikatelů.
2. V návrhu se za neplatná prohlašují všechna rozhodnutí orgánů státní správy o zrušení spolků a zabrání jejich majetku. Časové určení neplatnosti rozhodnutí, tj. zda tato rozhodnutí se prohlašují za neplatná ode dne účinnosti navrženého zákona anebo jsou neplatná od počátku, návrh nestanoví. Toto řešení je právně nepřípustné z těchto důvodů:
a) generální neplatnost rozhodnutí od počátku nelze vyslovit ze
tří důvodů:
Za prvé, zákonem nelze obnovit existenci spolků, tj. dobrovolných sdružení občanů, pokud tito neprojeví zájem o další existenci daného spolku. K tomu je třeba uvést, že v roce 1948 existovalo okolo 48.000 nejrůznějších spolků.
Za druhé, nelze vyloučit, že rozhodnutí o zrušení spolků podle tehdy platných předpisů nemusela být vždy porušením demokratických principů a je tedy nutno připustit, že v některých případech i podle současné úpravy by takové spolky nemohly vzniknout; bylo by proto nutné neplatnost rozhodnutí zkoumat ji v každém jednotlivém případě, popřípadě v zákonu přesné vymezit ty akty státních orgánů, jejichž následky mají být napravovány.
Za třetí, řešení problematizuje i vymezený pojem oprávněné osoby, Má-li jít o neplatnost rozhodnutí o zrušení spolku od počátku, což znamená, že spolek nikdy zrušen nebyl (zásada č. 1 a 2), pak nelze zároveň stanovit tomuto existujícímu spolku právního nástupce (zásada č. 3), který je oprávněn o majetek žádat.
b) zrušení rozhodnutí od účinnosti zákona úzce souvisí s otázkou právního nástupnictví. Většina spolků zanikla na počátku S0. let. Tím často došlo k diskontinuitě jejich osobního substrátu. Obnovení spolků od účinnosti zákona by znamenalo legalizovat restituční nárok v podstatě pro zcela nové právnické osoby, které se sice hlásí k původnímu názvu či idei, avšak nemají žádnou právní ani faktickou souvislost s původními osobami (spolky); přitom nelze vyloučit, že o jeden a týž majetek se bude ucházet více subjektů. Odvolávka na zákon o sdružování obČanů je právně irelevantní, neboť § 19 zákona Č. 83/1990 Sb. se týká pouze dobrovolných organizací a spolků zřízených podle dřívějších předpisů, které ke dni účinnosti zákona nezanikly. Tyto subjekty "neobnovily" činnost, nýbrž v činnosti nepřetržité pokračují. Proto ani navrácení majetku nevyvolává z hlediska jejich právní kontinuity jako oprávněných osob žádné pochybnosti; jsou původními vlastníky, nikoliv však svými právními nástupci.
3. V návrhu není zohledněna skutečnost, že majetek spolků s cizím prvkem přešel do vlastnictví státu na základě mezistátních náhradových dohod uzavřených v letech 1950 - 1982 a byl tudíž vypořádán.
4. Vymezení povinné osoby uvedené v zásadě Č. 4 je právně nepřijatelné. Došlo by jím k výraznému zásahu do práv nestátních,
soukromoprávních osob, a to bez zřetele na to, zda majetek byl těmito osobami získán v souladu s platnými předpisy Či nikoliv;
přitom v mnoha případech nemusí jít v souČasné době o prvého nabyvatele. Předmětem tohoto zásahu by byla nejen naturální
restituce, ale podle zásady č. g i povinnost povinné osoby poskytnout finanční náhradu za majetek, který změnil svou podstatu tak, že nemůže sloužit původnímu účelu. Zde je nutno poznamenat, že může jít i o případy, kdy povinná osoba získala majetek již takto změněný a placení náhrady by jí způsobilo nespravedlivou majetkovou újmu .
B. K dalším zásadám se uvádí:
K názvu a preambuli: Je nezbytné přesně specifikovat typy subjektů, jímž by měl být majetek podle návrhu vrácen; označení "obČanská sdružení" zavedl až zákon č. 83/1990 Sb., tedy zákon přijatý po rozhodném období.
Uvozovat předložený zákon preambulí, v níž je navrácení majetku nepřesně označeným subjektům charakterizováno jako podmínka získání důvěry lidu státem a jeho orgány, je nepřiměřené.
K zásadě č. S:
Stanovit sankci, aniž je vymezena skutková podstata, za nížse ukládá, je nepřípustné.
K zásadě č. 6:
Uplatnění zásady znamená nároky na státní rozpočet; není uveden orgán příslušný k poskytnutí náhrady, není pamatováno na případy, kdy povinná osoba nabyla majetek od jiného subjektu než od státu, ani na ocenění a stav majetku v době vydání.
K zásadě č. 7:
Navržené řešení porušuje dosud přijaté principy majetkových restitucí a vyvolávalo by další majetkové křivdy.
K zásadě č. 8:
Kromě připomínky uvedené v obecné části se poukazuje na možnost vzniku sporů o otázku, zda jde o zhodnocení majetku nebo o změnu jeho podstaty; pokud se za neexistující majetek finanční náhrada neposkytuje, neměla by být poskytována ani za majetek, jež slouží ke zcela jinému než původnímu účelu.
K zásadě č. 9:
Zásada nereflektuje skutečnost, že od 1. 1. 1993 platí katastrální zákon.