I. p r o j e d n a l a návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a přijala k nim stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř i l a předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 3. srpna 1994 č. 412
S t a n o v i s k o
vlády k poslaneckému návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
(tisk č. 1071)
Vláda na své schůzi dne 3. srpna 1994 projednala a posoudila zásady zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a vyslovila s nimi n e s o u h l a s z těchto důvodů:
Pravomoc Ústavního soudu zakotvená v Ústavě, posuzovat ústavnost či zákonnost právních předpisů, směřuje především k zabezpečení vnitřního souladu celého právního řádu, včetně dosud platných předpisů bývalého československého státu a některých recipovaných starých rakouských předpisů.
Vzhledem k ne vždy konkrétním a přesným zrušovacím ustanovením, používaným v právních předpisech především v padesátých a šedesátých letech, může být i dnes platnost některých starých předpisů sporná a mohou platit i přesto, že jsou případně v rozporu s Ústavou nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. Pokud by takovéto staré předpisy byly vyňaty z přezkumné pravomoci Ústavního soudu, bylo by je možno pouze zrušit vydáním nového předpisu nejméně stejné právní síly, při zachování stanoveného legislativního postupu. Smyslem pravomoci Ústavního soudu rušit i starší právní předpisy je tedy mimo jiné umožnit, aby z platného právního řádu České republiky mohly být operativnější cestou odstraňovány předpisy, které se v souvislosti s vývojem právního řádu dostaly do rozporu s Ústavou nebo zákonem, ale nebyly dosud zrušeny.
Stejně tak návrh, aby soud mohl rušit předpisy vydané po 1. 1. 1993 jen po dobu pěti let od jejich platnosti, neodpovídá funkci Ústavního soudu zajišťovat vnitřní jednotu právního řádu i s ohledem na ústavní a mezinárodněprávní vývoj. Při takto omezené pravomoci by Ústavní soud nemohl zrušit po uplynutí stanovené doby zákon, který by se dostal do rozporu s ústavním zákonem v důsledku jeho změn, nebo z obdobných příčin by se dostal do rozporu s mezinárodní smlouvou, a nemohl by zrušit ani jiný právní předpis, který by se dostal do rozporu s nově přijatým zákonem.
Pravomoci Ústavního soudu jsou taxativně stanoveny přímo v Ústavě (Čl. 87) a pokud by tyto pravomoci měly být omezeny způsobem, navrhovaným v předložených zásadách, musela by tato úprava být provedena pouze ústavním zákonem.