Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-04-30

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 30. dubna 1997 č. 270 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 175)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 175), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;


II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede :

předseda vlády

Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.

Příloha k usnesení vlády ze dne 30. dubna 1997 č. 270

S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
( sněmovní tisk č. 175)

Vláda na své schůzi dne 30. dubna 1997 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s.

Předložený poslanecký návrh znovuzařazuje ustanovení § 42 o přiznání majetku do zákona o správě daní a poplatků, které bylo z tohoto zákona vypuštěno zákonem č. 255/1994 Sb. s účinností od 1.1.1995. Povinnost podávat majetkové přiznání by měly fyzické i právnické osoby a hranice rozhodná pro tuto povinnost je stanovena ve výši 10 000 000 Kč hodnoty přiznávaného majetku. Navrhovaná úprava nezavádí novou daň, obsahuje ovšem sankci za majetkové přírůstky z nezdaněných příjmů v podobě dodatečného zdanění dvojnásobkem základní sazby daně z příjmů.

Pokud jde o novelizaci trestního zákona navrhuje takovou úpravu, která by umožnila postižení úmyslného uvádění nepravdivých skutečností do majetkového přiznání. Rozšiřuje se i výčet trestů, které lze za tento trestný čin uložit a to o trest propadnutí majetku. S ohledem na neexistenci finanční prokuratury by právo iniciovat občanskoprávní soudní řízení v této věci příslušelo státnímu zástupci. Toto je obsahem novelizace občanského soudního řádu.

Cílem navrhované úpravy je pomoc v boji proti tzv. “praní špinavých peněz” a důslednější postih daňových úniků s tím, že případná nelegální činnost s peněžním ziskem je tak zpětně vysledovatelná na základě přešetření neobvyklého majetkového přírůstku.

Navrhovaná úprava je neopodstatněná. Cíl sledovaný tímto návrhem lze zajistit důsledným dodržováním zákona o správě daní a poplatků, který obsahuje řadu prostředků ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a plnění daňových povinností včetně oprávnění státních orgánů vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat a kontrolovat jejich plnění. Správce daně má oprávnění k tomu, aby vyzval jakoukoliv osobu k podání daňového přiznání nebo k odstranění případných pochybností o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti daňového přiznání nebo dokladů takovouto osobou předložených, nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených. Správce daně má pravomoc provést místní šetření u daňových subjektů, jakož i u jiných osob nebo daňovou kontrolu.

Problematika postihu příjmu z trestné činnosti je řešena samostatnou zvláštní úpravou, tj. zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně některých souvisejících zákonů. Představa o majetkových přiznáních, jako nástroje proti praní špinavých peněz je neodůvodněná. Naopak první podávaná majetková přiznání by mohla vést k legalizaci příjmů získaných z protiprávní činnosti.

Návrh předpokládá ocenění nemovitého majetku a dokonce ocenění i majetku movitého, majetkových práv a jiných majetkových hodnot. Kromě nemovitého majetku a tzv. vnějšího hmotného majetku, ovšem nelze prakticky majetek zjistit a zpravidla ani ocenit. Při současné absenci zákona o oceňování majetku nejsou řešeny způsoby a možnosti oceňování movitého majetku. Jeho ocenění a ocenění majetkových práv a jiných majetkových hodnot by v řadě případů bylo spojeno se značnými náklady i pro povinnou osobu. Toto ocenění nebude vždy schopna tato osoba provést a bude nucena obrátit se na kvalifikovanou osobu nebo firmu, která jí majetek ocení. Daňová správa navíc nemá prakticky možnost zjistit existenci většiny movitého majetku, majetkových práv apod.. Podle Čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je obydlí nedotknutelné a zásahy do jeho nedotknutelnosti mohou být zákonem dovoleny pouze v případě, je-li obydlí také užíváno pro podnikání nebo jiné provozní hospodářské činnosti. Pokud bude zachováno utajení vkladů u peněžních ústavů, nebude prakticky možné vůbec překontrolovat stavy na účtech uváděné v přiznání. Kromě toho mohou být prostředky získané zkrácením daní použity na nákup atraktivních a drahých služeb, takže i v těchto případech by se navrhovaný zákon míjel účinkem.

Návrh zákona se vyznačuje množstvím chyb a nesprávností. Zákon o správě daní a poplatků se návrhem novely pouze doplňuje, nikoliv mění. Článek novely, v němž je novelizováno pouze jedno ustanovení právního předpisu, se nečlení na body. Formulace majetkového přiznání se vymyká charakteru procesního institutu a jeví se spíše jako samostatně vytvářená další daň, neboť stanoví základ daně a sazbu daně.

Nejzávažnější legislativně technické nedostatky spočívají především v tom, že povinnost podávat přiznání k majetku je stanovena i pro právnické a fyzické osoby, které vykonávají podnikatelskou činnost a mají povinnost ze zákona o účetnictví vedení knih majetku. Není tedy důvod, aby podávaly ještě majetková přiznání. Obtížně by se prokazovaly skutečnosti jako například, že se fyzická osoba obvykle zdržuje alespoň 183 dnů v kalendářním roce na území České republiky a že povinné osoby vlastní majetek v zahraničí. Ve výčtu právnických osob, které by nebyly povinny podávat přiznání k majetku není pamatováno na rozpočtové nebo příspěvkové organizace, které mohou být zřizovány okresními úřady. V návrhu zákona chybí odkaz na konkrétní právní předpisy, které dle předkladatele osvobozují některé subjekty od placení daně z příjmů. Podle zákona o daních z příjmů je od placení této daně osvobozena pouze Česká národní banka. Je použit termín “ soubor věcí movitých ”, aniž by byl tento termín definován. Nepřípadná je poznámka pod čarou 25a), která při definici obchodního majetku odkazuje na § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, který však obsahuje na rozdíl od obchodního zákoníku zúženou definici obchodního majetku týkající se pouze daně z příjmů fyzických osob a nikoli osob právnických.

Podání majetkového přiznání by bylo závislé na subjektivním posouzení povinné osoby, že vlastní celkový majetek přesahující hranici 10 mil. Kč. Návrh opomíjí skutečnost, že majetek mohl být pořízen z příjmů, jež jsou od daně osvobozeny, nebo byly nabyty darem či děděním. Toto by mohlo vést k fingování darů mezi nejbližšími příbuznými. Dělení majetku v bezpodílovém vlastnictví manželů je v rozporu s § 143 občanského zákoníku a nepočítá se skutečností, že podíly mezi manžely mohou být dohodnuty jinak. Uložení povinnosti bankám poskytnout na požádání správce daně potřebné údaje o pohybu a stavu účtu povinné osoby je nadbytečné, neboť je již obsaženo v § 34 zákona o správě daní a poplatků.

Návrh používá pojem “ pořizovací” a “převodní cena”, aniž by tyto pojmy byly v návrhu zákona vymezeny. Dále není výslovně uvedeno, ke kterému dni se posuzuje hodnota majetku. Návrh zákona navozuje dojem, že důvodem pro doměření daně nemá být zjištění, že majetek byl pořízen z nezdaněných prostředků, ale skutečnost, že se vlastníku majetku nepodařilo prokázat původ prostředků, za něž byl pořízen. Použitý pojem “dílčí základ daně” má jiný význam, než ten, který je použitý v zákoně o daních z příjmů a je použit nepřípadný odkaz na §18 zákona o daních z příjmů, který upravuje předmět daně z příjmů právnických osob a nikoliv sazbu daně. Vzhledem k tomu, že u fyzických osob je u daně z příjmů používaná sazba klouzavě progresivní, nelze jako určité sankční opatření používat dvojnásobek sazby.


K čl. II návrhu:

Stanovit v § 125 odst. 1 trestního zákona trest propadnutí majetku vedle trestu odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta je naprosto nesystémové. Trest propadnutí majetku patří mezi nejpřísnější sankce a je výjimkou z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako jednoho ze základních lidských práv. Tento trest může soud podle § 51 odst.1 trestního zákona uložit,odsuzuje- li pachatele k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin. Bez těchto podmínek může být trest propadnutí majetku uložen pouze vedle přísných trestů odnětí svobody ve výměře např. 2-8 roků, 3-10 roků, 12-15 roků. Nesystémové je i zařazení zkreslování údajů v přiznání k majetku mezi trestné činy proti hospodářské kázni. Toto by mělo být zařazeno mezi trestné činy daňové.


K čl. III návrhu:

Návrh předpokládá novelizaci § 35 občanského soudního řádu, v tom směru, že státní zástupce by byl oprávněn podat obecně návrh na zahájení řízení, tzv. určovací žalobou. Návrh neodpovídá Ústavě ani platnému zákonu č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Podle Čl. 80 Ústavy státní zastupitelství, kromě zastupování veřejné žaloby v trestním řízení, vykonává další úkoly pouze v případech výslovně stanovených zákonem. Návrh tedy nebere v úvahu ústavní změnu postavení státního zastupitelství, které již není strážcem zákonnosti, a to ani v občanskoprávních vztazích.

Na řešení tzv. “simulovaných právních úkonů” pamatuje již zákon o správě daní a poplatků, podle něhož se při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.

Poslanecký návrh nedokládá ekonomický propočet dopadu na státní rozpočet, pouze konstatuje, že navrhovaná novelizace si nevyžádá enormní zvýšení výdajů ze státního rozpočtu.