Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2003 > 2003-01-13

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 13. ledna 2003 č. 61 + P

k vyrozumění Veřejného ochránce práv podle zákona č. 349/1999 Sb.,
o Veřejném ochránci práv, ve věci Stojkovič


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. b e r e n a v ě d o m í Vyrozumění a doporučení Veřejného ochránce práv vládě České republiky podle ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) a § 22 odst. 1 zákona o Veřejném ochránci práv ve věci Stojkovič, obsažené v části III materiálu č. j. 1745/02 (dále jen „vyrozumění ochránce“);

II. schvaluje stanovisko vlády k vyrozumění ochránce, uvedené v příloze tohoto usnesení;

III. u k l á d á

1. ministryni zdravotnictví předložit vládě do 30. června 2003 návrh změny zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby zaručoval právo blízkých osob zemřelého pacienta na přístup k veškerým informacím shromážděným ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu a příčinám a okolnostem jeho úmrtí, s výjimkou případů, kdy pacient vyjádřil za svého života nesouhlas se zpřístupněním informací,

2. místopředsedovi vlády, ministru spravedlnosti a předsedovi Legislativní rady vlády zajistit informování rodičů pana Františka Stojkoviče o příčinách jeho úmrtí a postupovat v obdobných případech stejně;









IV. p o v ě ř u j e místopředsedu vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje informovat o stanovisku vlády uvedeném v bodě II tohoto usnesení Veřejného ochránce práv.



Provedou:

místopředseda vlády,
ministr spravedlnosti a
předseda Legislativní rady vlády,
místopředseda vlády pro výzkum a vývoj,
lidská práva a lidské zdroje,
ministryně zdravotnictví



Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 13. ledna 2003 č. 61


S t a n o v i s k o

vlády k vyrozumění Veřejného ochránce práv vládě podle ustanovení § 20
zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů,
ve věci Stojkovič


Vláda se ztotožňuje s návrhem Veřejného ochránce práv (dále jen „ochránce“) a ukládá ministryni zdravotnictví předložit návrh na změnu zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o péči o zdraví lidu“), aby bylo výslovně zajištěno právo blízkých osob zemřelého na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu a příčinám jeho smrti, s výjimkou případu, kdy dotyčná osoba vyjádřila za svého života nesouhlas s takovým zpřístupněním.

Místopředsedovi vlády, ministru spravedlnosti a předsedovi Legislativní rady vlády se též ukládá zajistit již před účinností novelizace zákona o péči o zdraví lidu informování rodičů pana Františka Stojkoviče o příčinách jeho úmrtí a postupovat v obdobných případech stejně.

Odůvodnění

Skutkové okolnosti

František Stojkovič, 24-letý svobodný bezdětný vězeň umístěný ve věznici v Heřmanicích, zemřel náhle dne 16. června 2001. Prověřování úmrtí vězně příslušným úřadem vyšetřování skončilo odložením věci. Z úmrtního listu se rodiče Františka Stojkoviče dozvěděli jen to, že příčinou jeho úmrtí bylo ovlivnění organismu medikamenty, a proto požádali Vězeňskou službu ČR o veškeré informace o okol-nostech a příčinách smrti svého syna, zejména pak o zpřístupnění jeho zdravotnické dokumentace. Vězeňská služba ČR však zpřístupnění těchto informací a zdravotnické dokumentace odmítla s odvoláním na stanovisko Ministerstva zdravotnictví, podle kterého je zproštění povinné mlčenlivosti podmíněno souhlasem ošetřované osoby, který v daném případě nelze získat, anebo důležitým státním zájmem. Ochránce ve svém podání zmiňuje i existenci obdobných případů.



Právní okolnosti

Poskytování údajů o zdravotním stavu pacienta je primárně upraveno zákonem o péči o zdraví lidu, který ve věci zpracování osobních údajů při vedení zdravotnické dokumentace odkazuje na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 55 odst. 2 písm. d) zákona o péči o zdraví lidu je každý zdravotnický pracovník povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu. Ustanovení § 67b odst. 10 téhož zákona obsahuje taxativní výčet subjektů, jež mohou v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu a v rozsahu své kompetence, nahlížet do zdravotnické dokumentace. Osoby blízké mezi nimi výslovně uvedeny nejsou.

Vyjádření orgánů veřejné správy

Ministerstvo spravedlnosti neposkytlo ve stanoveném termínu své vyjádření k vyrozumění veřejného ochránce práv. Jeho postoj v této věci lze tedy vyvodit pouze z komunikace s kanceláří ochránce. Ministr spravedlnosti se ještě před zasláním vyrozumění ochránce vládě s jeho argumentací ztotožnil a písemně doporučil generální ředitelce Vězeňské služby ČR, aby požadavku rodičů Františka Stojkoviče na zpřístupnění jeho zdravotnické dokumentace vyhověla. Vězeňská služba ČR však dokumentaci nezpřístupnila s odvoláním na výše zmíněné stanovisko Ministerstva zdravotnictví.

Podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. října 2002 (č.j. 26316/2002) byl postup Vězeňské služby ČR, tj. odmítnutí poskytnout zdravotnickou dokumentaci zemřelého jeho rodičům, z právního hlediska správný. Ve stanovisku se však dále uvádí, že takovéto posouzení je jednostranné a nezohledňuje vazbu právní úpravy ochrany osobnosti obsažené v zákonu o péči o zdraví lidu či zákona o ochraně osobních údajů občanský zákoník, tedy na přiznání práva pozůstalých na nahlížení do zdravotnické dokumentace zemřelých osob jako subjektivního osobnostního práva vyplývajícího z práva na ochranu osobnosti garantovaného Ústavou ČR. Problém nejednoznačné právní úpravy v této oblasti plánuje ministerstvo vyřešit přijetím novelizace zákona o péči o zdraví lidu. Do té doby navrhuje řešit tuto otázku využitím institutu zproštění povinnosti mlčenlivosti zdravotnických pracovníků nadřízeným orgánem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 písm. d) výše uvedeného zákona.



Analýza

Ze žádné z výše uvedených právních okolností nelze dovozovat, že by rodina zemřelého neměla právo se seznamovat s informacemi o příčinách jeho smrti, přestože toto právo není v uvedeném zákoně ani v jiných právních normách pozitivně upraveno. Pokud totiž úpravu neobsahuje speciální právní norma, je nutno vycházet z příslušné obecné normy, kterou je v tomto případě občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 11 občanského zákoníku má každý právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti, lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy před neoprávněnými zásahy ze strany třetích osob - v případě úmrtí osoby patří uplatňování tohoto práva manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům (tedy nikoli zdravotnickému zařízení, státu či jinému subjektu). V daném případě jde především o právo na ochranu života a zdraví, zaručené Listinou základních práv a svobod a mezinárodními dokumenty o lidských právech, kde jsou právními nástupci zemřelého nepochybně jeho rodiče. Jejich motivace i právní titul ke zpřístupnění informací jsou tedy zcela jiné než u taxativního výčtu subjektů uvedených v § 67b odst. 10 zákona o péči o zdraví lidu, jež jsou oprávněny nahlížet do dokumentace v souvislosti se svým pracovním nebo funkčním zařazením. Právo na ochranu života a zdraví přitom rodiče zemřelého nemohou reálně uplatňovat jinak než nahlédnutím do požadované zdravotní dokumentace, která může objasnit, zda bylo toto právo jejich syna respektováno.

Opakované odmítání zpřístupnění zdravotnické dokumentace zemřelého ze strany státního orgánu v uvedeném případě je rovněž v rozporu s důležitým státním zájmem. Jednak je v zájmu státu úplné objasnění všech aspektů úmrtí osoby ve státním zařízení, zvlášť pokud je to zařízení, kde jsou umístěny osoby zbavené svobody. Je rovněž v zájmu státu budovat a posilňovat důvěru obyvatelstva v státní orgány a instituce, jež by se za všech okolností měly vyhýbat jednání, které nejenže tuto důvěru nebuduje a neposiluje, ale vyvolává opodstatněnou nedůvěru. Nezpřístupnění zdravotnické dokumentace v daném případě může působit jako snaha utajit případná pochybení.

Především však z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „Soud“) vyplývá zcela jednoznačná aplikace čl. 2 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (právo na život) na tento případ. Soud opakovaně zdůraznil nejen právo rodiny zesnulého na informace, ale i právo této rodiny zúčastnit se vyšetřování (například Edwards vs. Spojené království, 2002). Případy, kdy zemře jedinec zadržovaný ve státní instituci - například ve vězení nebo v psychiatrickém zařízení - považuje Soud za takové, které vyžadují zvlášť vysokou úroveň otevřenosti a vyšetřovací důslednosti. V případě takového úmrtí je stát povinen poskytnout uspokojivé vysvětlení, jinak dojde Soud k závěru, že k úmrtí došlo v následku skutků



či opomenutí státních úřadů (Salman vs. Turecko, 1993). Podle judikatury Soudu je tedy postup Ministerstva zdravotnictví v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách.

Závěr

Přestože pozitivní právní úprava nakládání se zdravotnickými údaji pro případ smrti ošetřované osoby ve vnitrostátním právu chybí, lze tuto mezeru překlenout použitím obecnější právní úpravy obsažené v občanském zákoníku, a to zejména ve vztahu k právu na ochranu života a zdraví, v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách. Nedojde tedy k porušení žádného právního předpisu, bude-li v konkrétním případě a v případech obdobných žádosti o poskytnutí informací vyhověno; naopak bude naplněn požadavek právní normy vyšší právní síly.

Vyplnění této právní mezery interpretačními pravidly je však pouze náhradním řešením, které neodstraňuje právní nejistotu s tímto problémem spojenou. Jeví se proto jako žádoucí výslovně upravit i v právním řádu ČR právo pozůstalých na informace o zdravotním stavu, resp. příčinách smrti jejich blízkých v zákoně o péči o zdraví lidu, kam tato úprava věcně náleží.