I. p ř i j í m á k návrhu zásad ústavního zákona o lidovém hlasování (tisk č. 1425) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 22. února 1995 č. 102
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zásad ústavního zákona o lidovém hlasování
(tisk č. 1425)
Vláda na svém zasedání dne 22. února l995 projednala a posoudila návrh zásad ústavního zákona o lidovém hlasování předložený poslancem J.Ortmanem a dalšími. Vláda vyslovuje s předloženým návrhem nesouhlas z následujících důvodů :
1. Ústava České republiky je založena na systému zastupitelské demokracie. Z čl.2 odst. 2 Ústavy vyplývá, že k výkonu státní moci přímo lidem, např. formou referenda, lze přistoupit na základě ústavního zákona jen v konkrétních případech. Předložený návrh jde nad rámec Ústavy, neboť usiluje o obecnou úpravu referenda jako prostředku při řešení neurčité skupiny případů ; tím v podstatě mění Ústavu. Vláda vychází z požadavku, aby Ústava jako základní zákon ústavního pořádku byla zachována. Změnu navrhovanou zásadami ústavního zákona nepovažuje za účelnou, užitečnou a politicky aktuální.
2. Zásada č. l neobsahuje žádná kritéria pro určení toho, kdy jde o podstatné omezení suverenity republiky, a zároveň neobsahuje nic o tom, kdo je oprávněn tuto otázku posoudit a rozhodnout o ní. Konkretizace předmětu referenda není dostatečná a zakotvuje tak povinnost uspořádat referendum i o začlenění České republiky do různých specializovaných hospodářských uskupení a zón volného obchodu.
3. V návrhu zásad jde o vnitřní rozpor, kdy na jedné straně návrh váže přístup České republiky do společenství jiných států, je-li členstvím podstatně omezena její suverenita, kategoricky na provedení referenda, a na straně druhé konání tohoto referenda podmiňuje poslaneckou, vládní nebo petiční iniciativou ( zásady č. 1 a 4 ).
4. Z formulace zásady č.4 není zřejmé, zda by Poslanecká sněmovna mohla návrh na lidové hlasování podaný oprávněným navrhovatelem volně uvážit a případně i odmítnout. Dále je nejasné, kdo by jménem jedné desetiny počtu oprávněných voličů návrh na provedení lidového hlasování podával.
5. Zásadou č. 5 je úloha prezidenta republiky omezena na formální akt vyhlášení lidového hlasování bez jakýchkoli faktických pravomocí, např. odmítnout a vrátit Poslanecké sněmovně návrh v případě, že navržené otázky nejsou jednoznačné nebo srozumitelné. K tomuto úkonu by podle čl. 63 odst. 2 a 3 Ústavy České republiky byl potřebný spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
6. Zásada č.9 rozšiřuje oproti čl.87 odst.l Ústavy působnost Ústavního soudu, aniž ji přesněji stanoví a formuluje.
7. V odůvodnění se navrhovatel nijak nevypořádal s dopady vyhlášení lidového hlasování na státní rozpočet, ačkoli by jistě byly značné.
Návrh zásad ústavního zákona nevymezuje dostatečně konkrétně předmět referenda a zavádí obecný režim jeho použití, což odporuje postavení tohoto institutu v systému zastupitelské demokracie. Vláda s tímto návrhem po projednání vyslovila nesouhlas.