I. p ř i j í m á k návrhu zásad ústavního zákona o referendu (tisk č. 1424) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 22. února 1995 č. 101
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zásad ústavního zákona o referendu
(tisk č. 1424)
Vláda na svém zasedání dne 22. února 1995 projednala a posoudila návrh poslanců J. Kryčera a dalších na vydání ústavního zákona o referendu, ( tisk č. 1424 ). Vláda s předloženým návrhem vyslovuje nesouhlas, a to z následujících důvodů :
1. Ústava České republiky je založena na systému zastupitelské demokracie. Z čl.2 odst. 2 Ústavy vyplývá, že k výkonu státní moci přímo lidem, např. formou referenda, lze přistoupit na základě ústavního zákona jen v konkrétních případech. Předložený návrh zásad jde nad rámec Ústavy, neboť usiluje o obecnou úpravu referenda jako prostředku pro řešení neurčité skupiny případů ; tím v podstatě mění Ústavu. Vláda vychází z požadavku, aby Ústava jako základní zákon ústavního pořádku byla zachována. Změnu navrhovanou zásadami ústavního zákona nepovažuje za účelnou, užitečnou a politicky aktuální. Takto pojatý návrh ústavního zákona o referendu umožňuje za splnění určitých podmínek lidové hlasování téměř o každém návrhu zákona nebo mezinárodní smlouvě a zpochybňuje tak v základě samotný princip zastupitelské demokracie, což je nepřijatelné.
2. K jednotlivým konkrétním zásadám se zároveň uvádí :
a) V zásadě č. l se kromě shora odmítnutého rozhodování o přijetí téměř neomezeného okruhu zákonů nebo schválení mezinárodních smluv navrhuje také možnost referenda "zjišťovacího". " Důležitá otázka vnitřní nebo zahraniční politiky" je pojmem prakticky neohraničeným, neodpovídá Ústavou předpokládanému jasnému a konkrétnímu vytýčení předmětu referenda. Navíc není jasné, v jaké míře by vůle zjištěná v referendu byla pro Poslaneckou sněmovnu (zásada č. 6) závazná.
b) V zásadě č. 2 je stanoven požadavek, aby součástí položené otázky bylo úplné znění navrhovaného zákona. Tento požadavek je zejména v případě obsáhlejších zákonů obtížně technicky realizovatelný a velmi nákladný. c) Zásada č. 4 zakotvuje možnost konat referendum o kterékoli otázce celostátního významu i pouze na jednotlivých územích připravovaných vyšších územních samosprávných celků. Problematika referenda na těchto územích nemůže být předmětem tohoto ústavního zákona. Referendum na nich se může týkat jen otázek, které jsou v samosprávné působnosti celku.
d) Zásada č. 7 tím, že dává vládě právo předložit v referendu k přijetí zákon, který Poslanecká sněmovna odmítla přijmout, vede ke zcela jasnému obcházení zastupitelského zákonodárného sboru. Bez jakýchkoli přesvědčivých důvodů tak návrh zasahuje do ústavní dělby státní moci a mění Ústavu.
e) Podle Ústavy ratifikační proces mezinárodních smluv přísluší do pravomoci prezidenta republiky a není důvod z hlediska vnitřních poměrů a mezinárodně právních zvyklostí tento princip měnit.
f) V zásadě č. lO je rozšiřována oproti taxativnímu výčtu v čl.87 odst.l Ústavy působnost Ústavního soudu. Navržená úprava je nekonkrétní a znamená doplnění Ústavy.
Ze všech shora uvedených důvodů vláda s předloženým návrhem ústavního zákona vyslovuje nesouhlas.