I. p ř i j í m á k návrhu zásad ústavního zákona o referendu (tisk č. 1427) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 22. února 1995 č. 103
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zásad ústavního zákona o referendu (tisk č. 1427)
Vláda na svém zasedání dne 22. února l995 projednala a posoudila návrh zásad ústavního zákona o referendu předložený poslancem Z. Trojanem a dalšími ( tisk č. 1427 ). Vláda vyslovuje nesouhlas s předloženým návrhem, a to z následujících důvodů :
l. Ústava České republiky je založena na systému zastupitelské demokracie, kdy lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Z článku 2 odst. 2 Ústavy vyplývá, že výkon státní moci přímo lidem, např. cestou referenda, může být stanoven ústavním zákonem jen v konkrétních případech. Předložený návrh zásad jde nad rámec Ústavy, neboť usiluje o obecnou úpravu referenda jako prostředku pro řešení neurčité skupiny případů; tím v podstatě mění Ústavu.
Vláda vychází z požadavku, aby Ústava jako základní zákon ústavního pořádku byla zachována. Změnu navrhovanou zásadami ústavního zákona nepovažuje za účelnou, užitečnou a politicky aktuální.
Návrh navíc neodpovídá textu Ústavy, neboť nestanoví, kdy může být státní moc vykonávána přímo prostřednictvím referenda, ale kdy se tak stát nemůže, vymezení je tedy negativní. Předmětem referenda může být podle návrhu vše, co samotným návrhem není vyloučeno, tedy nesmírně široký okruh otázek včetně individuálních soudních a správních aktů. Nejde o využití zmocnění daného Ústavou, ale o změnu Ústavy, a to v řadě jejích ustanovení. Předložený návrh přitom neobsahuje žádné důvody pro provedení této zásadní změny ústavního pořádku.
2. Podle zásady III může být předmětem referenda ústavní zákon, není však zřejmé, zda i v tomto případě platí věcná omezení podle zásady II. Dále navržená zásada podstatným způsobem mění ústavní úpravu přijímání ústavních zákonů tím, že přes schválení ústavního zákona kvalifikovanou většinou v Poslanecké sněmovně rozšiřuje legislativní proces ještě o případné referendum. Opět jde o zásadní změnu Ústavy, což čl. 2 odst. 2 neumožňuje.
3. V zásadě IV není zřejmé, co se rozumí "pravomocemi stanovenými v Ústavě", tento pojem by musel být specifikován.
4. V zásadě V je odkazem na prováděcí předpis rozšiřována Ústavou taxativně vymezená působnost Ústavního soudu, přičemž takovouto novou působnost je možno Ústavnímu soudu založit a vymezit pouze ústavním zákonem, který by měnil či doplňoval Ústavu.
5. Návrh postrádá alespoň základní úpravu postupu při vyhlášení referenda, již zde by mělo být upraveno, jak má být formulována otázka pro referendum, zda a jakým postupem je prezident republiky oprávněn návrh na vyhlášení referenda odmítnout či vrátit, stanovena lhůta pro vyhlášení referenda po předložení návrhu. Dále v návrhu zcela chybí alespoň přibližné vyčíslení dopadu případně vyhlášeného referenda na státní rozpočet.
Návrh zásad ústavního zákona znamená ve své podstatě změnu Ústavy, čímž jednoznačně překračuje meze čl. 2 odst. 2 Ústavy, navíc je zcela obecný, rámcový, vykazuje značné věcné i legislativně technické vady, a proto s ním vláda po projednání vyslovila nesouhlas.