Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2001 > 2001-07-25

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 25. července 2001 č. 759 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 335/1991 Sb.,
o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 436/1991 Sb.,
o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících,
jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 1004)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 1004), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 335/1991 Sb.,
o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 436/1991 Sb.,
o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a
odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 1004)


Vláda na jednání své schůze dne 25. července 2001 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 1004) a upozorňuje na dále uvedené skutečnosti.

1. Navrhované stanovení lhůty do které se musí v řízení před soudem v pracovních věcech konat jednání, znamená upřednostnění soudního řízení v některých věcech před jinými, a tedy ve svých důsledcích porušení principu rovného přístupu a rovnosti všech před soudem. Kromě toho navrhované řešení nezajišťuje splnění účelu, kterého chtějí navrhovatelé dosáhnout, tj. aby soud v pracovních věcech rozhodl v krátké době. Soudu nic nebrání v tom, aby sice jednání nařídil, ovšem v případě, že toto jednání odročí, nebudou již platit žádné konkrétní lhůty, v nichž se má konat další jednání, tím spíše do kdy má být věc skončena. Rovněž v případě, že jednání bude řádně a včas nařízeno, neznamená to, že takové jednání se bude skutečně konat, neboť nelze vyloučit případy, kdy se jednání, například pro závady v doručení, nemůže konat. Dále je třeba vzít v úvahu, že v některých případech nepostačí stanovená doba na přípravu jednání, zejména pokud je třeba postupovat v součinnosti s jinými subjekty (například vyhotovení znaleckého posudku, shromáždění zdravotnické dokumentace apod.).

2. Pokud jde o zřízení specializovaných senátů pro projednávání pracovních věcí, umožňuje již v současné době platná právní úprava, aby v rozvrhu práce soudu byly věci přidělovány podle určitých věcných kritérií. Nadto v návrhu nového zákona o soudech a o soudcích, který předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, se výslovně stanoví, že v rozvrhu práce soudu musí být věci mezi jednotlivá soudní oddělení rozděleny podle jejich druhu, určeného předmětem řízení a tak, aby byla zajištěna specializace soudců. Naproti tomu koncepce předloženého návrhu, vycházející ze specializace založené zákonem, neumožňuje v praxi plynule zavést specializaci v řadě jiných agend, u nichž by pro to byl také důvod a ve svých důsledcích může vést k organizačním potížím v chodu soudů a celkově ke zpomalení soudního řízení.

3. V požadavku, aby přísedícími při projednávání pracovních věcí byli zástupci odborů a zaměstnavatelů, předkladatelé nerozlišují dvě různé skutečnosti, a to zvolení přísedících k určitému soudu a povolávání přísedících na zasedání určitého senátu. Předložený návrh zákona vychází z představy, že tím, že obecní zastupitelstvo zvolí vždy jednoho přísedícího na návrh odborů a druhého na návrh zaměstnavatelských svazů a dalších subjektů, bude takto vždy složen i senát, projednávající konkrétní věc. Takovéto pravidlo pro povolávání přísedících na jednání soudu však v předloženém návrhu zákona není obsaženo.

Nelze rovněž pominout, že ustanovování přísedících pro rozhodování sporů v pracovních věcech výlučně na návrh odborů a zaměstnavatelů může vést k pochybnostem o nestranném rozhodování soudu, a to tím spíše, že podle předloženého návrhu zákona by kandidáty měla navrhovat rovněž Hospodářská komora České republiky a Agrární komora České republiky, které nejsou sociálními partnery jako odborové organizace a organizace zaměstnavatelů.