Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2001 > 2001-11-14

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. listopadu 2001 č. 1174 + P

k poslaneckému návrhu zákona o Institutu pro dokumentaci totality
a o změně některých dalších zákonů
(sněmovní tisk č. 1118)


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o Institutu pro dokumentaci totality a o změně některých dalších zákonů (sněmovní tisk č. 1118), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:
předseda vlády



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o Institutu pro dokumentaci totality a
o změně některých dalších zákonů
(sněmovní tisk č. 1118)


Vláda na své schůzi dne 14. listopadu 2001 projednala a posoudila návrh zákona o Institutu pro dokumentaci totality a o změně některých dalších zákonů (sněmovní tisk č. 1118) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to zejména z těchto důvodů

· návrh zákona je v rozporu se zákonem č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, v němž se předpokládá, že informace o tom, zda občan byl či nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti a zda byl či nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti, lze sdělit pouze osobě, které se tato skutečnost týká,

· návrh na zpřístupnění personálních svazků příslušníků bývalých bezpečnostních složek bez jejich souhlasu třetím osobám je v rozporu s ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť tyto svazky obsahují též osobní údaje spadající do kategorie citlivých osobních údajů; ustanovení § 7 návrhu zákona, kterým se vylučuje uplatnění cit. zákona, je v rozporu se snahou České republiky o přistoupení k Evropské unii,

· opuštění individuálního přístupu k informacím týkajících se určité skupiny osob, jakož i principu přesného vymezení okruhu osob, které mají oprávnění se s těmito informacemi seznamovat, není v souladu s Listinou základních práv a svobod, která garantuje svobodu a rovnost osob v jejich právech,

· návrh zákona nevylučuje ani zpřístupnění svazků bývalé Hlavní správy rozvědky Sboru národní bezpečnosti, tedy převážně materiálů, týkajících se cizích státních příslušníků; při nakládání s těmito materiály je však nutno dbát mezinárodních norem a zvyklostí, které volné nakládání s těmito informacemi vylučují; materiály s čistě zahraničními vazbami jsou utajovány ve smyslu zákona o ochraně utajovaných skutečností a zpřístupnění údajů v nich obsažených by mohlo vést k ohrožení života spolupracovníků rozvědky,

· návrh zákona je v rozporu s mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána, neboť ve smyslu ustanovení čl. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společném postupu při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a o jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku, uveřejněné pod č. 63/2000 Sb. m.s., je možné využívat dokumentaci, vzniklou před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, která podle ústavního zákona č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku, přešla do vlastnictví Slovenské republiky, jen v souladu s právními předpisy Slovenské republiky; není řešena otázka separace údajů o občanech Slovenské republiky,

· výčet archivních fondů, které by měly být předávány Institutu pro dokumentaci totality (dále jen "Institut"), je formulován neurčitě a ustanovení o předání fondů Institutu je tak neaplikovatelné; navrhovaný způsob předání archivních fondů odporuje zákonu č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého přísluší jednotné řízení archivnictví a dohled nad ním Ministerstvu vnitra; vyčleňování některých archivních fondů a jejich převod Institutu je navíc nereálné, neboť v řadě případů neexistuje hranice mezi útvary Státní bezpečnosti a ostatními bezpečnostními útvary či složkami; nereálné jsou i navrhované termíny pro předání těchto fondů Institutu,

· dokumenty bývalého odboru vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy nemá v držení Ministerstvo spravedlnosti, jak se v návrhu zákona předpokládá, ale Vězeňská služba České republiky, která je organizační složkou státu; v této souvislosti vláda uvádí, že riziko ohrožení života těch osob, které byly využity ve prospěch Státní bezpečnosti a jsou v současné době ve výkonu trestu nebo vazby, převyšuje účel zpřístupnění svazků bývalého odboru vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy,

· skutečnost, že by se žadatel musel seznamovat se zpřístupněnými svazky osobně, by u osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu vyvolalo takové finanční a technické požadavky, které není Vězeňská služba České republiky schopna zajistit,

· posuzování oprávněnosti označení příslušným stupněm utajení u dokumentů bývalé hlavní správy rozvědky, které má podle návrhu zákona provádět Národní bezpečnostní úřad, je postupem, který je v rozporu se zákonem č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který předpokládá takový postup až v případě zániku orgánu státu nebo organizace, ve kterých byl stupeň utajení stanoven, a není-li stanoven jeho právní nástupce,

· navrhovaná novelizace zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, je nadbytečná, neboť tento zákon předpokládá ve svém ustanovení § 3 odst. 1, že organizační složkou státu je i takový útvar, o němž to stanoví zvláštní právní předpis,

· návrh zákona zcela opomíjí existenci Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu,

· návrh zákona neobsahuje vyčíslení finančního a hospodářského dosahu navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet a nezbytné zvýšení počtu zaměstnanců ve státní správě.