I. p ř i j í m á k návrhu zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 4. července 1994 č. 385
S t a n o v i s k o
vlády k poslaneckému návrhu na vydání zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním
(sněmovní tisk č. 297 A)
Vláda na svém zasedání dne 4. července 1994 projednala a posoudila návrh poslanců J. Bláhy, J. Wagnera a dalších na vydání zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním (sněmovní tisk č. 297 A).
Vláda předesílá, že jedním z neblahých pozůstatků 40 let komunismu je ve společenském povědomí zakotvené mínění, že čím výše postavený veřejný činitel, tím větší potenciální nepoctivec. Dnešní demokraticky zvolená vláda odmítá důrazně tento rozšířený syndrom, z něhož též pramení často pociťovaný, ale ne dost potíraný pocit totiž závist.
Vláda přijala k řešenému problémy tyto závěry:
1. Vláda vyslovuje nesouhlas s předloženým návrhem z důvodů, které se uvádí dále.
2. Vláda si je vědoma, že problematika označovaná jako kolize veřejného zájmu se zájmem osobním je důležitým politickým problémem a má vůli ji řešit. V tomto směru vláda na sebe bere závazek vypracovat koncepci řešení dané problematiky, v níž budou popsány všechny sporné otázky a naznačeno jejich řešení. Postupnými kroky k dosažení tohoto cíle bude jednak inventura platných právních předpisů pro tuto oblast a jejich vyhodnocení a vypracování komparativního materiálu o úpravách kolize veřejného zájmu se zájmem osobním ve vyspělých evropských státech, a to do 15. září 1994 a dále příprava návrhu novely zákona České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, a to do 30. listopadu 1994.
Vláda vyjadřuje přesvědčení, že neodpovídá zcela skutečnosti tvrzení uvedené v důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona, že úprava dané problematiky v podstatě chybí a vychází z toho, že v platném právním řádu České republiky jsou předmětné otázky řešeny již uváděným zákonem České národní rady č. 238/1992 Sb., ale kromě toho dalšími zákony, např. zákoníkem práce.
3. K předloženému poslaneckému návrhu vláda uplatňuje několik zásadních výhrad, jimiž zdůvodňuje své odmítavé stanovisko. Zároveň v jejich obsahu naznačuje otázky, které považuje za nutné právně řešit, ale zcela jiným způsobem a v jiných souvislostech než v předloženém návrhu:
a) předložený návrh si klade za cíl napravit nedostatky platného zákona České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu. Návrh však v podstatě představuje také pouze novelu platného zákona České národní rady č. 238/1992 Sb. s tím, že stanoví nové podmínky, které dosavadní právní stav podstatně zpřísňují. Četné navrhované změny jsou však nedůvodné, a to především z hlediska jejich ústavnosti. Jde zejména o zásahy do osobních práv ústavních a jiných veřejných činitelů, o nadměrné posílení pravomoci Poslanecké sněmovny a jejího mandátového výboru v předmětných věcech ve vztahu k funkcionářům exekutivy, o nepřijatelné rozšíření působnosti úpravy na rodinné příslušníky veřejných činitelů; v rozporu s Listinou základních práv a svobod je též řešeno omezení možnosti podnikatelských aktivit veřejných činitelů,
b) dosavadní úprava vztahující se na poslance někdejší České národní rady a členy vlády by měla být rozšířena pouze o senátory, avšak nikoliv již o náměstky ministrů a členy bankovní rady České národní banky, jelikož režim, jehož účelem je zabránění střetu zájmů, je pro tyto osoby dostatečně upraven spolu s dalšími okruhem osob zákonem č. 231/1992 Sb., jímž byl novelizován zákoník práce,
c) neodůvodněné je též zpřísnění podle § 5 předloženého návrhu. Platná právní úprava dovoluje ústavním činitelům vykonávat podnikatelskou činnost nebo být členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob. Pouze ukládá ústavním činitelům doručit písemné oznámení o těchto skutečnostech předsedovi České národní rady. Zpřísnění spočívající v zákazu této činnosti předsedovi a místopředsedům komor Parlamentu, předsedům výborů komor, členům vlády a členům bankovní rady České národní banky je neodůvodněné,
d) ustanovení § 7 návrhu problematicky rozšiřuje povinnost podávat přiznání o příjmech podle dosavadní úpravy o povinnost podávat písemné majetkové přiznání, a to nejen za veřejného činitele, ale navíc ještě za jeho rodinné příslušníky,
e) rovněž nelze souhlasit s úpravou obsaženou v § 9 předloženého návrhu, že každý je oprávněn po podání písemné žádosti nahlížet do oznámení o majetkovém přiznání. I dosavadní právní úprava chrání občany před sdělováním údajů o majetku třetím osobám (např. § 24 a § 25 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který umožňuje za porušení povinnosti mlčenlivosti ukládat pracovníkům finančních orgánů pokutu).
f) nevhodná je úprava navrhovaná v § 18 odst. 2 písm. b) umožňující uložit sankci zkrácení příjmů veřejného činitele. Argumentace k odmítavému stanovisku spočívá v tom, že orgán, který příjmy nestanoví, nemůže rozhodovat ani o jejich krácení,
g) nepřijatelné je též navržené řešení § 20 návrhu zákona, podle kterého lze na základě zvláštního zákona vyslovit z důvodu kolize zániku mandátu poslance, senátora, člena vlády, náměstka ministra nebo člena bankovní rady České národní banky. Tento návrh je v rozporu s článkem 25 Ústavy České republiky, který uvádí taxativně důvody, kdy mandát poslance nebo senátora zaniká.
4. Návrh vykazuje i řadu formálních a legislativně technických nedostatků. Jde například o definování pojmu "veřejný činitel", který je obecně vymezen v § 89 odst. 9 trestního zákona. Použití stejného termínu pro jiný okruh subjektů nežli se obecně v právním řádu vžilo je nevhodné. Nevhodná a nadbytečná je úprava obsažená v § 5 odst. 4 druhé větě, která povoluje veřejným činitelům využívat právních prostředků k ochraně jejich vlastnických práv. Subjektivní majetková práva občanů, včetně práv na jejich ochranu, jsou ústavně zajištěna Listinou základních práv a svobod a není proto důvodu jejich platnost zpochybňovat zvláštní úpravou v zákoně o kolizi zájmů.
5. Kromě toho se připomíná, že některé navrhované úpravy jsou jen modifikací platného zákona České národní rady č. 238/1992 Sb. a jsou nadbytečné. Příkladem je omezení navrhované v § 4 odst. 1 písm. c) předloženého návrhu, které je obsaženo již v § 2 písm. a) dosud platného zákona. Pokud by veřejný činitel nezneužíval svého postavení a pravomoci souvisejících s výkonem funkce, mohl by reprezentovat sebe nebo jinou fyzickou nebo právnickou osobu při výkonu soukromé právní praxe, obchodním jednání apod. vůči státu nebo vůči právnické osobě, ve které má rozhodující podíl stát. Rovněž § 4 odst. 1 písm. d) je nadbytečnou úpravou, jelikož otázka přijímání darů a jejich přiznání je dostatečně upravena v § 6 a násl. dosud platné právní úpravy.
Vláda proto s předloženým návrhem zákona vyslovuje nesouhlas a považuje jej za nezpůsobilý k dalšímu projednávání.