Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-08-23

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 23. srpna 2000 č. 805 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
(sněmovní tisk č. 680)

Vazba na záznam z jednání vlády:


V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (sněmovní tisk č. 680) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:
předseda vlády




S t a n o v i s k o v l á d y

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony
(sněmovní tisk č. 680)


Vláda na své schůzi dne 23. srpna 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (sněmovní tisk č. 680) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to z těchto důvodů:

v důvodové zprávě k poslaneckému návrhu zákona je uvedeno, že tento návrh přebírá z převážné části změny obsažené ve vládním návrhu na vydání novely zákona o trestním řízení soudním, který byl Poslaneckou sněmovnou zamítnut, avšak přebírá zejména ty změny, které nebyly při jednání v Poslanecké sněmovně zpochybněny a naopak nepřebírá ty změny, které vláda považuje za zásadní. Oproti vládnímu návrhu novely trestního řádu se poslanecký návrh novely liší zejména v těchto oblastech:

1. Vládní návrh novely trestního řádu vycházel z nového pojetí přípravného řízení, kdy přípravné řízení by již nemělo být diferencováno na fázi řízení před policejním orgánem a před vyšetřovatelem, čímž by do značné míry byla snížena duplicita jimi prováděných úkonů. Poslanecký návrh sice spojení obou složek policie podílejících se na přípravném řízení akceptuje, ponechává však převážně rozdělení jejich činnosti na operativní fázi, kdy budou prováděny neprocesní důkazy a na fázi vyšetřování s prováděním procesních důkazů, čímž zachovává duplicitní provádění důkazů.

2. Předloženým návrhem se do trestního řádu v ustanoveních § 158b až 158f zavádí úprava operativně pátracích prostředků. Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití pro účely odhalování úmyslných trestných činů a zjišťování jejich pachatelů jsou však již upraveny v ustanoveních § 33 až 37 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

V poslaneckém návrhu zákona obsažená úprava operativně pátracích prostředků je tedy duplicitní a v praxi by vyvolávala aplikační problémy.

3. Účelem a smyslem přípravného řízení je především prověřit oznámení a podněty týkající se údajné trestné činnosti a zjistit osoby, které jsou důvodně podezřelé z jejího spáchání; přitom je třeba důkazně při procesní dokumentaci všech potřebných úkonů prověřit, zda je podezření konkrétní osoby ze spáchání trestného činu do té míry odůvodněno, aby mohla být podána obžaloba a věc předána soudu; týká se to zejména těch úkonů, jejichž provedení v pozdějších stadiích trestního řízení není již pro jejich povahu možné nebo je obtížné. Jen v tomto rozsahu je dokazování v přípravném řízení nutné a je i v souladu se základními zásadami trestního řízení. Takový rozsah přípravného řízení pak zbytečně nezatěžuje orgány činné v přípravném trestním řízení úkoly, které neodpovídají charakteru jejich činnosti a které zbytečně trestní řízení prodlužují. Těmto požadavkům poslanecký návrh nevyhovuje a proto nemůže plnit ty cíle, které v důvodové zprávě uvádí, ba právě naopak, navrhovaným oprávněním státního zástupce v ustanovení § 174 odst. 2 písm. a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, včetně pokynu k provedení výslechu svědků i mimo případy uvedené v ustanovení § 164, může být procesní dokazování v přípravném řízení ještě širší a časově náročnější, než podle platného trestního řádu.

4. Rozšíření věcné příslušnosti krajských soudů uváděné v ustanovení § 17 písm. b), c), d) poslaneckého návrhu je zcela v rozporu s vývojem agendy okresních a krajských soudů, neboť celkové počty nevyřízených věcí prvostupňové trestní agendy krajských soudů stále stoupají (v roce 1999 činil počet nevyřízených věcí 1333). Poslanecký návrh zákona sice v důvodové zprávě hovoří o zvýšení hranic škod u majetkových trestných činů, neobsahuje však novelizaci ustanovení § 89 odst. 11 trestního zákona o stanovení výše škody v návaznosti na nejnižší měsíční mzdu stanovenou nařízením vlády. Dosavadní nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního řízení již neodpovídá současné politické i ekonomické situaci a jeho aplikace má za následek značné zatížení zejména krajských soudů.

5. Poslanecký návrh zákona na rozdíl od vládního návrhu zachovává revizní princip v odvolacím řízení s odůvodněním, že jeho omezení by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces.
Revizní princip spočívá podle platné právní úpravy odvolacího řízení v trestním řízení v tom, že bez ohledu na to, co je opravným prostředkem rozhodnutí soudu prvního stupně vytýkáno, má odvolací soud povinnost přezkoumat všechny výroky napadeného rozhodnutí a musí přezkoumat i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo. Vládní návrh novely trestního řádu vycházel z předpokladu, že v souladu s Ústavou České republiky hájí v trestním řízení zájmy státu státní zástupce jako veřejný žalobce. Rovněž obviněný má právo zvolit ve svém opravném prostředku svůj způsob obhajoby a uvést, co konkrétně požaduje přezkoumat. Není proto důvodu, aby odvolací soud tato hlediska nerespektoval a zbytečně, pokud například některá ze stran podá odvolání pouze do výroku o trestu, přezkoumával celé rozhodnutí a celé předcházející řízení před soudem prvního stupně. Vládní návrh navíc v zájmu dodržení zákonnosti předpokládal, že pokud nedostatek vytýkaný v odvolání má původ v jiném výroku, než který je napadán (například je napadán výrok o trestu, avšak je zřejmé, že vadný výrok o trestu vychází z vadného výroku o vině), odvolací soud by přezkoumal i správnost takového výroku.
Je nepochybné, že zachování revizního principu v odvolacím řízení by v praxi vedlo k výraznému zatížení odvolacích soudů, které vládní návrh naopak zamýšlel snížit.

6. Podle v ustanovení § 158 odst. 1 poslaneckého návrhu zákona by měl být obhájce ustanovován v každé prověřované věci, kdy nebude znám pachatel. To by vyvolalo enormní růst výdajů spojených s účastí obhájce v řízení před zahájením trestního stíhání. Přitom obhájce nebude mít k řádné účasti na řízení od dosud neznámého pachatele žádné podklady a informace a nebude ani vědět, zda vůbec bude pokračovat v obhajobě i po sdělení obvinění, kdy může být ustanoven nebo zvolen jiný obhájce. Navrhovaná úprava je v rozporu s ustanovením Čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť není zřejmé, jaký bude vztah případně podezřelého, který má také právo na zastoupení advokátem, k takto ustanovenému obhájci neznámému pachateli, neboť podezřelý mu nebude moci dávat pokyny a využít tak svého práva k přípravě obhajoby.

7. Poslanecký návrh v ustanovení § 165 odst. 2 dále směšuje neodkladné úkony podle ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu s dosavadními úkony, které nelze odložit a zajistit proto vyrozumění obhájce ve smyslu dosavadního ustanovení § 165 odst. 2 trestního řádu. Neodkladnost úkonu se totiž nevztahuje k tomu, zda je třeba tento úkon provést okamžitě či ho lze z hlediska vyrozumění obhájce na krátkou dobu odložit, ale k tomu, že vzhledem k nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nelze provedení úkonu z hlediska účelu trestního řízení odložit na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.

Vláda připravuje a v krátké době předloží nový komplexní návrh novely trestního řádu, trestního zákona a některých souvisejících zákonů, kde budou výše uvedené problémy řešeny tak, aby při zachování základních procesních zásad moderního trestního procesu bylo výrazně zjednodušeno a zrychleno trestní řízení, byl posílen význam stadia řízení před soudem, posíleno postavení státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení a v širší míře umožněno zachytit důkazy i v případech, kdy ještě nejsou splněny zákonné podmínky pro stíhání konkrétní osoby.