I. p ř i j í m á k návrhu zákona o automatickém zvyšování dávek sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění, o změně a doplnění zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a o doplnění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1583), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 29. března 1995 č. 186
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zákona o automatickém zvyšování dávek sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění, o změně a doplnění zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a o doplnění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1583)
Vláda na svém zasedání dne 29. března 1995 projednala a posoudila poslanecký návrh výše uvedeného zákona a nevyslovila s návrhem souhlas.
Vláda konstatovala, že předložený návrh zákona je zpracován podle původního znění zásad zákona, se kterým vláda dne 11. května 1994 nesouhlasila pro závažné nedostatky právního i věcného charakteru, zejména pro porušení ústavního principu dělby moci. Nadále se návrhem odpovědnost za řešení valorizace sociálních dávek přenáší na Ústavní, resp. Nejvyšší soud, ačkoliv jde o agendu moci zákonodárné a výkonné, byť vláda na tuto skutečnost ve svém stanovisku k návrhu zásad zákona důrazně upozornila.
Vláda opětovně shledala návrh založený výlučně na automatické indexaci (procentním zvyšování) sociálních dávek za nezpůsobilý realizovat potřebné úpravy dávek v omezených ekonomických podmínkách a v této souvislosti postrádala řešení na zajištění potřebných finančních prostředků nezbytných k realizaci navržené právní úpravy. Zároveň vláda konstatovala, že hrubý odhad finančního dopadu navrženého způsobu valorizace je neprůkazný a že uváděná úspora je nereálná, neboť hlavní část administrativních nákladů tvoří vždy výdaje, které jsou na změně způsobu zvýšení nezávislé (náklady na poplatky poštám, na evidenci a oznámení změn).
Vládní návrhy sociálních zákonů (zákon o důchodovém pojištění a zákon o státní sociální podpoře), které jsou Poslanecké sněmovně již předloženy k dalšímu ústavnímu projednání, přinášejí podle názoru vlády, pokud jde o valorizaci dávek, řadu zlepšení, a to nejen ve srovnání se současným stavem, ale i oproti předloženému poslaneckému návrhu.
Vládní návrh zákona o důchodovém pojištění nahrazuje dosavadní index životních nákladů úhrnným indexem spotřebitelských cen, který bude charakterizovat vývoj průměrného výdajového zatížení. Při rozhodování o konkrétní výši valorizace důchodů bude navíc přihlíženo i k růstu průměrné reálné mzdy. Podmínkou pro rozhodnutí o zvýšení důchodů bude vzrůst úhrnného indexu spotřebitelských cen aspoň o 5 % od posledního zvýšení důchodů, čímž bude dosaženo plynulejšího vývoje reálné hodnoty důchodu. Přihlédnutí k růstu průměrné reálné mzdy vždy, když k němu dojde aspoň ve dvou po sobě jdoucích kalendářních letech, bude znamenat výraznější zvýšení důchodů, než by odpovídalo pouze růstu cen. Tím je vytvořena možnost zvyšování reálné hodnoty důchodů i v souladu s růstem reálných mezd.
Ve vládním návrhu zákona o státní sociální podpoře je zakotven princip valorizace dávek v souvislosti s valorizací částek životního minima. Součástí návrhu je rovněž úprava valorizace životního minima, podle které by ke zvýšení mělo docházet již při 5 % růstu životních nákladů. Poslanecký návrh počítá s prostým procentním navyšováním dávek sociálního zabezpečení v závislosti na růstu životních nákladů a nebere v úvahu možnosti substituce spotřeby domácností v rámci jednotlivých komodit, což je významným prvkem zejména při rozhodování o zvýšení sociálních dávek.
Z hlediska předložených návrhů s koncepcí adresnosti dávek státní sociální podpory považovala vláda předložený návrh zákona za krok zpět.
Vláda opětovně shledala předložený návrh problematický z hlediska poslání Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, pokud jde o přezkoumávání výsledků a hodnot statistických údajů a na ně navazujících propočtů zvýšení sociálních dávek. Z hlediska ochrany základních práv a svobod naopak vláda považovala doplnění zákona o Ústavním soudu za nadbytečné, neboť ochrana základních práv a svobod je na základě ústavně vymezené působnosti Ústavního soudu zajištěna institutem ústavní stížnosti podle Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., Ústavním soudu. Ústavní stížnost poskytuje občanům širší ochranu než postup podle navrhovaného § 64a, a to i vzhledem k tomu, že k jejímu podání je oprávněn každý, jehož základní právo bylo porušeno, aniž by za něho musel jednat oprávněný orgán občanského sdružení.
Vláda rovněž přihlédla k tomu, že základním pojmovým předpokladem pro zahájení občanského soudního řízení je spor o právo mezi účastníky řízení. V daném případě však o spor ve smyslu občanského soudního řádu nejde, a proto je navržené ustanovení neúčelné a tudíž nadbytečné. Pochybnost vlády ohledně postavení Nejvyššího soudu ve věci valorizace sociálních dávek je vyjádřena v předchozím odstavci.
S ohledem na výše uvedené nedostatky a s přihlédnutím k dalším připomínkám uvedeným k návrhu zásad zákona dne 11. května minulého roku nepovažovala vláda za nezbytné vyjadřovat se k jednotlivým ustanovení návrhu zákona samostatně.