k poslaneckému návrhu zákona, o ochraně nájmu bytů a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 150) -

Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2003 > 2003-01-08

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 8. ledna 2003 č. 5 + P

k poslaneckému návrhu zákona, o ochraně nájmu bytů a
o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 150)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, o ochraně nájmu bytů a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 150), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České re- publiky.

Provede:

předseda vlády

Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 8. ledna 2003 č. 5

S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o ochraně nájmu bytů a
o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 150)

Vláda na své schůzi dne 8. ledna 2003 projednala a posoudila návrh zákona o ochraně nájmu bytů a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 150), a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s, a to z těchto důvodů:

Návrh zákona je po legislativní stránce nepropracovaný a v mnoha směrech nejasný a nepřesný. Některá ustanovení znamenají nepřímou novelizaci občanského zákoníku, navíc nepřesně formulovanou a umožňující různý výklad. Uvedené nedostatky se v návrhu projevují zejména v těchto směrech:

1.Úprava povinností pronajímatele, obsažená v § 1 návrhu zákona, představuje nepřímou novelu ustanovení § 687 a násl. občanského zákoníku. Formulace navrhovaného ustanovení je nepřesná, neboť upravuje pouze některé povinnosti pronajímatele, přičemž v dalších ustanoveních navrženého zákona se stanoví další povinnosti pronajímatele.

2.Způsob stanovení výše nájemného, obsažený v ustanovení § 3 návrhu zákona, na základě ekonomicky oprávněných nákladů, bez ohledu na nájemné v místě obvyklé, nelze považovat za přijatelný. Předložený návrh zákona dále vychází z nákladů na opravy bytu a domu, ale již nevymezuje, které položky do těchto nákladů lze zahrnovat. Ponechává tedy zcela na vůli pronajímatele, které činnosti provede, bez ohledu na to, zda se jedná o opravy pro kvalitní bydlení nutné. Pronajímatel je tak motivován k co nejnákladnějšímu provozu domu, aniž by nájemce mohl výši nákladů ovlivnit.

Využití „reposazby“ určované Českou národní bankou, jak je navrhováno v odstavci 2, je pro výpočet výše nájemného nevhodné vzhledem k tomu, že hodnota reposazby se v čase mění a mohlo by tak dojít k neopodstatněným rozdílům ve výši nájmů smluvených v odlišných termínech. Kromě toho jde o pojem terminologicky nevhodný, v zákoně nedefinovaný.

Ustanovení o působnosti soudu, obsažené v odstavci 12 poslední větě je nejasné, neboť z něj nevyplývá, o čem má soud v případě sporu konkrétně rozhodovat.

3.Úprava „Sociální klausule“, obsažená v ustanovení § 4 návrhu zákona, je, pokud jde o vymezení členů domácnosti, formulačně nepřesnou a nadbytečnou nepřímou novelou občanského zákoníku. Ustanovení odstavce 2 je neurčité a značně problematické a ve svém důsledku může znamenat, že nájemce, u kterého soud nepřivolí k výpovědi z nájmu, pokud by to z důvodů věku, sociálních nebo zdravotních způsobilo nájemci neúměrnou zátěž, by pak eventuelně vůbec nemusel nájemné platit. V navrhovaném znění odstavce 3 se odkazuje na zvláštní, blíže nespecifikovaný zákon, který má stanovit přiměřenost bytové potřeby a standardy bydlení. Z návrhu zákona ani z důvodové zprávy nevyplývá opodstatněnost takového požadavku, ani není jasné, o jaký zvláštní zákon se jedná.

4.Úprava výpovědi, obsažená v ustanovení § 5 odst. 1 a 2, znamená nepřípustnou nepřímou novelu občanského soudního řádu a ustanovení odstavce 3 je nadbytečné, neboť možnost uzavřít dohodu o dočasném uvolnění bytu není třeba právně zvlášť upravovat, obě strany mohou uzavřít jakoukoli dohodu.

5.Úprava odejmutí práva spravovat nemovitost, obsažená v ustanovení § 9, je zcela nepřesná a zavádějící. Chybí hmotněprávní úprava tohoto opatření, které má sankční povahu, ale i např. to, kdo může podat návrh soudu na odejmutí tohoto práva a za jakých podmínek.

6.Úprava sankcí za porušení povinností v souvislosti s nájmem bytu, obsažená v ustanovení § 10, je neurčitá. Návrh nestanoví, ani kdo by pokutu ukládal, kdo by ji vybíral a v jakém právním režimu.

7.S navrhovanou novelou občanského zákoníku, obsaženou v části druhé, nelze souhlasit, neboť omezením přechodu nájmu pouze na dědice by se osoby, které vedly se zemřelým nájemcem spotřební společenství trvalé povahy, včetně společného hospodaření a provozu domácnosti, avšak nestaly se dědici, dostaly do stavu právní nejistoty.