Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2001 > 2001-01-03

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 3. ledna 2001 č. 29 + P

k návrhu prezidenta republiky na zrušení části zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích,
ve znění pozdějších předpisů, a části zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a
o změně a doplnění některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. s c h v a l u j e vyjádření vlády k návrhu na zrušení části zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a části zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který byl podán prezidentem republiky Ústavnímu soudu, uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e

1. předsedu vlády zaslat vyjádření vlády uvedené v bodě I tohoto usnesení předsedovi Ústavního soudu,

2. místopředsedu vlády a ministra spravedlnosti a předsedu Legislativní rady vlády zastupováním vlády v řízení před Ústavním soudem o návrhu uvedeném v bodě I tohoto usnesení.


Provedou:
předseda vlády,
místopředseda vlády a
ministr spravedlnosti a
předseda Legislativní rady vlády




Vyjádření vlády

k návrhu prezidenta republiky na zrušení části zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích,
ve znění pozdějších předpisů, a části zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a
o změně a doplnění některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů


Vládní návrh novely zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 23. 3. 2000 na základě usnesení vlády č. 282 ze dne 15. 3. 2000. Poslanecká sněmovna návrh zákona na 25. schůzi sněmovny dne 26. 5. 2000 přijala usnesením č. 1046 (sněmovní tisk č. 585) a zákon byl doručen Senátu Parlamentu České republiky jako senátní tisk č. 268. Zákon byl Senátem schválen 26. 6. 2000.

Prezidentovi republiky byl zákon doručen dne 26. 6. 2000. Prezident republiky zákon nepodepsal a tentýž den ho vrátil zpět Poslanecké sněmovně.

Hlasování o zákonu vráceném prezidentem republiky proběhlo dne 10. 7. 2000 na 26. schůzi Poslanecké sněmovny, kde byl vrácený návrh zákona schválen usnesením č. 1129.

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., a zákona č. 204/2000 Sb., (dále jen "volební zákon"), nabyl platnosti dne 14. 7. 2000 a účinnosti dne 1.8.2000 (vyjma ustanovení § 27, 50, 51, 52 a příloh č. 1 a 2). Vládní návrh novely zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., a zákona č. 322/1996 Sb., schválila vláda České republiky dne 17. 1. 2000 usnesením č. 70. Návrh zákona pak předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky dne 28. 1. 2000 (sněmovní tisk č. 513). Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky návrh zákona schválila dne 25. 5. 2000 usnesením č. 1022. Zákon byl doručen Senátu Parlamentu České republiky dne 7. 6. 2000 a byl rozeslán jako senátní tisk č. 277. Senát zákon neprojednal. Prezidentovi republiky byl zákon doručen dne 10. 7. 2000, prezident zákon nepodepsal a dne 11. 7. 2000 jej vrátil zpět Poslanecké sněmovně. Hlasování o zákonu vráceném prezidentem republiky proběhlo 14. 9. 2000 a vrácený návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen usnesením č. 1167.

Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 322/1996 Sb., a zákona č. 340/2000 Sb., (dále jen "zákon o politických stranách") byl ve Sbírce zákonů vyhlášen dne 27. 9. 2000 a nabyl účinnosti dnem vyhlášení. Prezident republiky ve svém návrhu na zrušení části volebního zákona napadá § 85, poslední větu, která zní: „Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 2 % z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 30 Kč.". Ustanovení se týká příspěvku na úhradu volebních nákladů politických stran, politických hnutí a koalic za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Novými prvky tohoto ustanovení je snížení příspěvku z 90 Kč na 30 Kč, a původní hranice 3%, zrušena nálezem Ústavního soudu č. 243/1999 Sb., je nahrazena dvouprocentní hranicí. Prezident republiky v těchto změnách spatřuje snížení významu příspěvku na úhradu volebních nákladů, znevýhodňování tzv. "mimoparlamentních stran" vůči stranám parlamentním a v konečném důsledku tedy porušení principu volné soutěže politických stran, která je zakotvena v čl. 5 Ústavy České republiky. Čl. 5 Ústavy České republiky zakotvuje, že politický systém je založen na volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

V zákoně o politických stranách prezident republiky napadá poslední větu ustanovení § 20 odst. 4, která zní: „Nezíská-li strana a hnutí v následujících volbách počet hlasů potřebných k jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně podle zvláštního právního předpisu, nárok na stálý příspěvek nevzniká.". V dále napadaném odstavci 7 tohoto paragrafu se pak stanoví, že příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 1,000.000,- Kč a na mandát člena krajského zastupitelstva činí ročně 250.000,- Kč.

Výše příspěvků na mandát poslance nebo senátora doznala poslední novelou zákona o politických stranách dvojnásobného zvýšení. V těchto ustanoveních prezident republiky shledává rozpor s čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina"). Čl. 22 Listiny stanoví, že zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Prezident republiky poukazuje na významné zhoršení hospodářského postavení a tím i budoucích volebních vyhlídek, zejména nově vznikajících (tj. neparlamentních) politických stran, které se prosadily do vědomí voličů, o čemž svědčí kvalifikovaný podíl na počtu odevzdaných hlasů. Prezident republiky dále spatřuje ve zvýšení příspěvků posílení závislosti politických stran na státní podpoře, který překračuje rámec daný čl. 20 odst. 4 Listiny, podle něhož jsou politické strany odděleny od státu. Čl. 5 Ústavy České republiky i čl. 22 Listiny hovoří o rovných podmínkách volné soutěže politických stran. Volná soutěž politických stran znamená zákaz diskriminace či upřednostňování některých politických stran, zákaz jakékoliv vedoucí úlohy některé z nich, nebo kladení překážek jejich vzniku či působení. Z tohoto pohledu nezbývá než konstatovat, že volební zákon i zákon o politických stranách tuto rovnost podmínek zachovávají, volná soutěž politických stran těmito zákony není ohrožena. Každý právní subjekt, který splní podmínky dané těmito zákony, nabývá podle těchto zákonů určitých práv, které jsou obecně rovné pro všechny subjekty.

Zákonné podmínky pro nabývání práv právními subjekty, v tomto případě nabytí finančních příspěvků (tj. státního příspěvku a příspěvku na úhradu volebních nákladů) politickými stranami, nejsou v demokratických zemích Evropy věcí neobvyklou. To konstatuje i nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 243/1999 Sb., který o zákonné úpravě podmínek nabývání finančních příspěvků politickými stranami hovoří v souvislosti s Německem, Francií, Itálií, Dánskem, Belgií nebo Španělskem. Tento nález také zmiňuje skutečnost, že ve Velké Británii, Irsku, Nizozemí či Portugalsku není financování politických stran státem uzákoněno vůbec. Zákonná úprava této otázky v České republice tedy zcela zapadá do evropského průměru. Rovněž tvrzení, že poskytování finančních příspěvků státem je diskriminací neparlamentních politických stran a omezuje to jejich šanci na volební úspěch, je zavádějící. Důkazem toho jsou i výsledky prvních voleb do zastupitelstev krajů, konaných dne 12. 11. 2000 a úspěch neparlamentních politických stran v nich. Dalším příkladem je volební úspěch Unie svobody, politické strany, která vznikla 22. 1. 1998, tedy v době, kdy se již zdálo obtížné proniknout do okruhu parlamentních stran jako nový subjekt politické síly.

Obtíže spojené s prosazením se nových subjektů na politické scéně souvisí spíše s celospolečenským klimatem než s finančními příspěvky státu. Faktem je, že o úspěchu politických subjektů nerozhodují finanční příspěvky státu, ale hlasy voličů. Chybná je představa, že v České republice neexistuje dynamika politických stran. Žádná strana není odsouzena k tomu být trvale "malá", ale také žádné straně není souzeno, aby zůstala "velkou".

Svobodnou soutěž politických sil představuje pluralitní politický systém; tomu má odpovídat zákonná úprava politických práv a svobod. V souladu s tím musí být tato práva a svobody vykládány a používány, aby svobodnou soutěž politických sil umožňovaly. Pluralitní politický systém v České republice existuje a diskutované zákony svobodnou soutěž politických stran umožňují. Smyslem volebního příspěvku není omezení volnosti volební soutěže, ale zajištění její vážnosti. Vytýčení podmínek jeho získání má zamezit tomu, aby nevznikaly takové subjekty, které by samoúčelnými opakujícími se aktivitami směřovaly primárně k získávání státních prostředků. Proti vyplácení státního příspěvku všem politickým stranám, které se voleb účastní, pak hovoří i omezený rozsah státních prostředků.

Ústavní soud zrušil nálezem č. 243/1999 Sb., část ustanovení § 85 volebního zákona týkající se 3% hranice získaných hlasů jakožto podmínky pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů, avšak ponechal na úvaze Parlamentu České republiky, zda má být pro volby do Poslanecké sněmovny při existenci volebních kaucí určitá hranice, kolem 1% získaných hlasů jako důkaz vážnosti volebních úmyslů, a tím i podmínka pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů, ponechána. Pokud jde o čl. 20 Listiny lze využít již existujícího nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 296/1995 Sb., který uvádí , že oddělení státu od stran neznamená, že strany mají povahu soukromých spolků. Česká ústava stejně jako většina evropských ústav vychází z toho, že politické strany a politická hnutí sice nejsou institucemi veřejné moci a nemají veřejnoprávní povahu, na druhé straně však plní v souladu s Ústavou určité úkoly veřejného zájmu, nezbytné pro život státu založeného na reprezentativní demokracii. Zejména pak musí být demokratický stát (čl. 1 Ústavy) také demokratickým způsobem, tj. ve volbách založených na soutěži politických stran, legitimován. Z tohoto obecného zájmu plyne i nárok na to, aby stát plnění těchto pro stát nezbytných úkolů umožnil a podpořil. Tomu odpovídá též úprava financování politických stran státem, vedená snahou po částečné úhradě jejich nákladů na činnost, jež je ve veřejném zájmu. Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu však odmítl představu, že by se státní příspěvky měly stát základním zdrojem příjmů politických stran.

S přihlédnutím k výše uvedenému vláda navrhuje, aby návrh prezidenta republiky na zrušení části zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a části zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl
- zamítnut -.