I. p ř i j í m á k zásadám zákona, kterými se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky;
III. u k l á d á ministru zdravotnictví předložit vládě do 31. března 1995 návrh novely zákona České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, která by uvedený zákon aktualizovala s důrazem na nerestriktivní prostředky ovlivňování chování občanů v oblasti alkoholismu a toxikomanie.
Provedou:
předseda vlády,
ministr zdravotnictví
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 10. srpna 1994 č. 429
S t a n o v i s k o
vlády k zásadám zákona, kterými se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a a jinými toxikomaniemi
(tisk č. 1082)
Vláda na svém zasedání dne 10. srpna 1994 projednala a posoudila zásady zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, předložené poslancem E. Jarošem a dalšími (tisk č. 1082) a nevyslovila s nimi souhlas.
Vláda ocenila snahu předkladatelů zlepšit dosavadní zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi tak, aby odpovídal celosvětovému trendu názorů na problematiku kouření a vytvořit legislativní podmínky pro omezení vlivu kouření. Nepovažuje však navrhované řešení za vhodné, protože daná problematika je řešena pouze dílčím způsobem. Vláda hodlá otázku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi řešit komplexně, na základě podrobného zhodnocení celé protidrogové politiky, nikoliv pouze dílčími kroky.
Vláda dále při projednávání návrhu přihlédla i k těmto skutečnostem:
1. Úprava navrhovaná v zásadě č. 1, bodech 1 a 4 je nadbytečná, neboť z dosavadní úpravy jednoznačně vyplývá, že kouření je jedním z druhů toxikomanie a sama změna dikce nepřináší žádný nový normativní význam. Totéž platí i u zásady č. 2 bod 5 a zásady č. 6 bod 13.
2. Požadavek na "vzorové chování veřejně činných osob", zakotvený v zásadě č. 2 bod 5, nemá právní obsah. Pojem "veřejně činné osoby" není definován stejně tak jako pojem "vzorové chování".
3. Zásada č. 3 není dostatečně zdůvodněna a není proto jasné proč dosavadní úprava nevyhovuje. Kromě toho navrhovaná formulace § 4 odst. 1 je nepřesná a nevýstižná (například podle nově navrhovaného znění § 4 odst. 1 písm. g) bodu 1. by nebylo dovoleno kouřit v uzavřených prostorách určených pro kuřáky v souvislosti s hromadnou dopravou).
4. Zásada č. 4 opomíjí úpravu zavedenou zákonem České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 325/1993 Sb. (§ 40a), který upravuje povinné zdravotní varování na obalech cigaret. Přijetím zásady by došlo k duplicitní úpravě téhož problému.
Stejně tak otázky reklamy na tabákové výrobky jsou upraveny zákonem č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, v platném znění. Kromě toho je připravováno vydání zákona o omezení reklamy a změně některých zákonů, který by danou problematiku měl řešit komplexně.
5. V zásadě č. 5 zakotvené oprávnění - vyzvat k vyšetření - by v případě obecní policie překročilo rámec jejího poslání podle zákona o obecní policii, tj. péči o místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Konkrétní případy, kde je třeba "výzvy", řeší obecní policie ve spolupráci s Policií České republiky. Tatáž připomínka se dotýká i zásady č. 7 bod 16.
6. Úprava navrhovaná v zásadě č. 7 bod 17 není vhodná, jednak proto, že obecní úřad je pouze orgánem obce a nemá právní subjektivitu při zřizování zdravotnických zařízení. Kromě toho není třeba vytvořit monopolní postavení obcí při zřizování protialkoholních záchytných stanic. Nic nebrání tomu, aby tento druh zdravotnických zařízení byl součástí jiných zdravotnických zařízení, např. privatizované nemocnice.
7. Z kusého odůvodnění zásady č. 8 není patrno, proč o povinnosti podrobit se ambulantní péči má rozhodovat vždy soud. Vhodnější by bylo svěřit tuto kompetenci správním orgánům, které mají v obvodu své působnosti zejména místní znalosti. Soudům náleží přezkoumání ve správním soudnictví (§ 244 a násl. občanského soudního řádu).
8. V textu zásady č. 9 bod 22 jde zřejmě o písařskou chybu, kdy správně má být uvedena částka 200 000 Kč. Zejména však jde o skutečnost, že dle navrhované úpravy by bylo možno uložit pokutu až do výše 200 000 Kč například i fyzické osobě, která kouří ve vlaku či autobusu. Mělo by se proto jednat jen o postih právnických osob, popř. fyzických osob - podnikatelů. Postih ostatních fyzických osob by měl být prováděn v přestupkovém řízení.
9. V zásadě č. 10 bod 28 navrhovaná koncepce přidělování koncese k prodeji tabákových výrobků není v souladu se živnostenským zákonem (zák. č. 455/1991 Sb. v platném znění).
10. Vláda postrádá vyčíslení ekonomického dopadu navrhované úpravy.
11. Z hlediska legislativně technického je návrh směsí zásad a paragrafového znění návrhu zákona. Z tohoto hlediska by bylo nutno jej podrobit celkové revizi stejně tak jako z hlediska formulačního.